Žloutenka typu E byla dřív častou nemocí pouze v zemích s velmi špatnou hygienou. Čím to je, že přibývá nakažených u nás v Česku?
My jsme si dříve mysleli, že je to takzvaná importovaná nákaza. Že si ji přivezete z Indie nebo z Mexika, kde ji chytíte, když pijete nedostatečně upravenou vodu. V současné době už víme, že je to nákaza, která se přenese zejména nedostatečně tepelně upraveným vepřovým masem. Může to být maso třeba ve formě steaků při grilování, ale také z produktů, které obsahují vepřová játra, jako jsou často paštiky nebo klobásy.

Kdo patří do ohrožené skupiny? Jak se případně před nákazou chránit?
U zdravých lidí hepatitida E naštěstí probíhá ve většině případů naprosto bezpříznakově a přijdeme na ní úplně náhodou. Pacient třeba přijde na odběr krve z jiného důvodu a má vyšší jaterní testy, ale de facto mu nic není.

Nemoc ale může být velmi nebezpečná u pacientů, kteří užívají nějakou léčbu, která snižuje imunitu. Jsou to třeba pacienti, kteří mají transplantované orgány, mohou být v léčbě nějakého onkologického onemocnění, nádoru nebo nějaké hematologické malignity nebo kteří užívají imunosupresi pro nějaké chronické onemocnění. Například revmatismus, idiopatický střevní zánět, nebo snad dokonce psoriáza.

Tito jsou ohroženi proto, že hepatitida v tomto případě může ve více než polovině případů přejít do takzvaného chronického stadia. To znamená, v akutní infekci pacient hepatitidu neeliminuje a v tu chvíli virus dlouhodobě poškozuje játra. Průběh může být velmi mírný, ale progrese jaterního onemocnění může být naopak velmi rychlá. Pacient nemá příznaky, ale přesto může mít už třeba za rok plně vyvinutou jaterní cirhózu s komplikacemi.

Pro odhalení nemoci, jestli to správně chápu, je tedy naprosto zásadní vyšetření u lékaře. Nepomohlo by v tomto případě třeba plošné testování?
Při hepatitidě E nikoliv. Ale u imunosuprimovaných jedinců je důležité, abychom všechny pacienty, kteří mají vyšší jaterní testy, správně otestovali.

My jsme moc rádi, že nově hlášených případů je více, protože to jednoznačně vypovídá o tom, že diagnostika je dostupná. Stále více laboratoří hepatitidu E testuje. Více lékařů také na hepatitidu E myslí už v tom prvním kontaktu, třeba když přijde člověk, který je léčený pro leukémii. Při takovém onemocnění se hepatitida všech typů testuje běžně, což je velmi důležité.

Účinná léčba

Ještě připomenu, že minulý rok v Česku přibylo taky 1300 nových případů právě žloutenky typu C, což bylo vůbec nejvíc historie a ve většině případů se to týkalo mladých lidí. Jak se žloutenka léčí a jak dlouho ta léčba trvá?
Hepatitida C za posledních deset let prodělala obrovský vývoj a je to právě díky léčbě. Ta je v současné době velice jednoduchá, užívá se ve formě tablet a je na ní úžasné, že je velmi krátká. Trvá osm až dvanáct týdnů a nemá téměř vůbec žádné nežádoucí účinky. Třešničkou na dortu je, že se vyléčí téměř všichni pacienti.

Očkování je možné pouze proti dvěma typům žloutenky, tedy A a B. Proti typu B jsou děti očkovány už v rámci toho povinného očkování. Proti typu A jsou vakcíny dostupné pro děti i dospělé, očkování ale vyžaduje dvě dávky. Kdy začíná účinkovat a jak dlouho nás chrání?
Stačí se naočkovat první dávku a potom je doporučeno nechat se přeočkovat po roce. Očkování doporučujeme nejenom běžné populaci, ale zejména těm, kteří cestují do rizikových oblastí, kde hepatitidu A mohou chytit. To znamená endemické oblasti, kde je nedostatečná hygiena týkající se zejména vody. Když pojedete do Afriky nebo Indie, tak určitě doporučujeme očkování. Stojí to málo oproti tomu, jaké komplikace nám nemoc může přinést.

Tomáš Pancíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít