Právo dítěte na bezpečí dnes není kvalitně ošetřeno, pomůže definice domácího násilí, říká zmocněnkyně
Ochranu obětí domácího násilí má zlepšit novela, která zavádí jeho výslovnou a jednoznačnou definici. Návrhem se má ve středu na svém jednání zabývat vláda. „Definice přispěje k tomu, že do praxe budou zavedena vodítka pro jednotný kvalitní postup všech důležitých profesních skupin,“ vysvětlila ve vysílání Radiožurnálu vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Novela, kterou projedná vláda, má stanovit jednoznačnou definici domácího násilí. Jaká bude?
Ta definice popisuje domácí násilí jako násilí, které se týká jak fyzické úrovně násilí, tak úrovně sexualizované, psychických forem násilí i ekonomického násilí.
Poslechněte si rozhovor s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Klárou ŠImáčkovou Laurenčíkovou.
Definice přispěje k tomu, že do praxe budou zavedena vodítka pro jednotný kvalitní postup všech důležitých profesních skupin, ať už jde o policii, orgány sociálně-právní ochrany dětí, učitele, zdravotní pracovníky, soudy…
Věříme, že právě jednotná a jasná definice zlepší současný přístup k pomoci obětem a sjednotí jistou roztříštěnost toho, jak a kdy se k oběti dnes dostává pomoc. Zdali včas, anebo naopak pozdě, protože daný zástupce systému třeba ještě situaci nevnímá jako domácí násilí, a tudíž třeba vůči oběti neuplatňuje včas nějaké ochranné mechanismy.
Domácího násilí se podle navrhované definice, která by se novelou měla doplnit do občanského zákoníku, může dopustit nejenom ten, kdo s tou obětí žije ve společné domácnosti. V jakých případech k tomu může dojít? O jaké typické příklady může jít?
Velmi často se jedná o partnerské násilí, ale i o násilí páchané na dětech a právě třeba také na osobách vysokého věku, tedy o násilí páchané na seniorech. Pro tyto situace jsme potřebovali definici domácího násilí rozevřít i na ty případy, kdy sice dané osoby nežijí spolu v jedné domácnosti, ale přesto se právě při nějaké pravidelné docházce do obydlí dané oběti násilí dopouští.
Typicky to mohou být příbuzní, kteří dochází za starším člověkem, svým rodinným blízkým a dopouští se chování a jednání, které naplňuje parametry násilí. Potřebujeme umět chránit všechny oběti násilí stejně a včas a opravdu definicí zahrnout i ty případy, kdy násilí sice neprobíhá na úrovni společného obydlí, ale je mu oběť vystavena skrze občasné návštěvy právě třeba zmiňovaných příbuzných.
Debatu o Istanbulské úmluvě ovlivnilo ‚posttotalitní myšlení‘, myslí si poslankyně. EU chystá náhradu
Číst článek
Novela nepřináší jenom definici, o které jsme zatím mluvili, ale mimo jiné také prodlužuje dobu, na kterou je možné násilníka vykázat z domácnosti, ze současných 10 dnů na dva týdny. Také určuje, že soudy a úřady budou muset zohlednit domácí násilí při vypořádání společného jmění manželů a také při úpravě poměrů k nezletilému dítěti. Znamená to jinými slovy, že třeba rodič, který se dopustil domácího násilí, nebude mít šanci na střídavou péči?
Znamená to fakt, že soud musí k tomu, že k domácímu násilí v rodině docházelo, opravdu cíleně přihlížet a musí na prvním místě při stanovení nějakého styku rodiče s dítětem vždy na prvním místě zvažovat bezpečí daného dítěte.
Měli bychom být do budoucna schopni lépe ošetřit i případy, ke kterým bohužel dnes dochází, kdy je dítě třeba i poměrně vysokého věku proti své vůli, přes velké psychické obtíže nuceno do pravidelného kontaktu i poměrně širokého styku s rodičem, kterého se bojí, který páchal násilí na druhém rodiči, častokrát před zrakem právě dětí vyrůstajících v takových rodinách.
Právo dítěte na bezpečí prostě dnes není kvalitně ošetřeno. Chceme, aby soudy vždy opravdu musely tento fakt zohlednit a musely formu kontaktu nastavit tak, aby to pro dítě bylo maximálně bezpečné.
V úvodu důvodové zprávy k novele se jako jeden z důvodů toho, že většina obětí nenahlásí případ domácího násilí, uvádí i vysoká míra bagatelizace a svalování viny na oběti. Budete se snažit změnit i toto?
Stoprocentně máte pravdu, že jen velmi malé procento případů násilí v blízkých vztazích se nakonec dostane k policii a rozhoduje o nich soud.
Chceme určitě dále pokračovat v tom, co už děláme – to je intenzivní vzdělávání dětí, mladých lidí i široké veřejnosti v tom, že tím, kdo je zodpovědný za násilí, je vždy ten, kdo se násilí dopouští a že oběť má právo vyhledat pomoc a měla by vědět kde a jak.
