Dům vytopila voda, pozemek a studnu zamořil topný olej. Penzistce s úklidem pomáhá dobrovolník
Z Plzně do Opavice na Bruntálsku je to rovných 400 kilometrů. Dvaašedesátiletý tramp a sportovec Jindra Hodl ale nezaváhal, sbalil své zednické nářadí a odjel odklízet povodňové škody. Přes organizaci ADRA dostal adresu, která ho přivedla k Růženě Parchavé. Tu nejdřív vyplavila řeka Opavice a následně jí do sklepa, do studny a na zahradu natekly topné oleje z vedlejší nemovitosti.
„Všichni se mě ptají, proč mi nepomáhá někdo z rodiny, ale já mám jen nevidomou dceru, ta mi pomáhat nemůže. Jsem na všechno sama,“ říká plačtivě penzistka Růžena, která je sedmnáct let vdovou.
1:59
Ve škole v teplých botách a oblečení. Gymnázium v Jeseníku po povodni netopí a není jasné, kdy začne
Číst článek
Měla pět starších sourozenců, už ale nežijí. „Ještěže přijel Jindra, on už je skoro jako můj syn,“ tiskne se k chlapíkovi v tričku s nápisem Král Šumavy. „Já už závody nejezdím, jsem v předčasném důchodu, a OSVČ, takže mám čas, tak co bych nepomohl,“ říká vesele se silným plzeňským přízvukem muž, který rozhodně na penzistu nevypadá.
‚Vysušujeme, co to jde‘
„Tady byla garáž, ale voda ji posunula, tak ji strhli,“ ukazuje na rozbahněný terén paní Růžena. „Auto stálo trochu výš, voda byla jen po prahy. Je staré dvacet dva let, ale potřebuju ho, vozím v něm dceru.“
Nános bahna už Jindra odklidil s dalšími dvěma dobrovolníky, které sem poslali z krizového štábu ve Městě Albrechtice. Jindra už stihl položit podlahu z OSB desek v kuchyni, chystá se na obývák. „Vysušujeme, co to jde. Venku už mám dovezené dřevo, dar jedné obce u Plzně. To zařídil kamarád.“
Největší problém Růženy Parchavé jsou ale topné oleje, které vytekly z vedlejší nemovitosti a zaplavily studnu, sklep a pozemek. „Prosakuje to podzemím, už to mají další sousedi, je to cítit dost.“
Zamoření
Ze sklepa se line ropný zápach a na zahradě Jindra odsunuje ze studny obraz Ježíše Krista s učedníky, který slouží dočasně jako poklop. Z hladiny se jasně odráží Jindrova tvář. Olej funguje jako zrcadlo. „Vrstva oleje má několik centimetrů, odčerpáváme, ale celá studna je mastná. To bude na dlouho,“ říká Jindra, a uklidňuje Růženu, že se najde způsob, jak to vyřešit a že to nebude platit.
„Už tu byla kriminálka, ze životního prostředí, hasiči,“ říká Růžena. „Ale co je mi to platné, nemám ani užitkovou vodu.“ Podle zástupců městského úřadu se to šetří jako ekologická havárie.
Policie řeší případ částečné demolice. S bouráním domu poškozeného povodní majitelka nesouhlasila
Číst článek
Vodu na mytí stejně jako na pití a vaření musí Růžena kupovat. Jindra se toho nebojí a koupe se v Opavici. „Poprvé mi málem upadly kotníky, ledová, ale čistá.“ Je vidět, že je zvyklý na tábornické podmínky.
„Mohli jsme spát v mateřské školce, ale mám spacák, takže spím v altánku na zahradě, nemusím nikam jezdit. Kolega spal pod stromem na břehu řeky, támhle za tím chemickým záchodkem,“ ukazuje Jindra k hromadě dříví, kterou nechala na břehu voda.
„Vůbec nevím, co bych si bez těch kluků počala,“ pokyvuje hlavou Růžena Parchavá, a Jindra Hojda penzistku uklidňuje. „Sice teď musím zase do Plzně, ale v první půlce listopadu se vrátím a budeme pokračovat v opravách.“
Celá postižená oblast dobrovolníky stále potřebuje, hlásit se mohou u humanitárních organizací, nebo přímo na jednotlivých městských nebo obecních úřadech.
