Jsme velcí liberálové, ale spojit se v europarlamentu s ANO nemůžeme, vysvětluje ministr Dvořák ze STAN
Starostové se po eurovolbách přidávají k frakci Evropské lidové strany (EPP), a to přestože sami říkali, že je to „srdcem táhne“ k liberálnímu Renew. Ale hradba sedmi europoslanců za hnutí ANO je pro ně nepřekonatelná. Budou tedy u evropských lidovců. „Víme, že v EPP to liberální křídlo existuje,“ říká ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). V rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál popisuje mimo jiné také jednání o eurokomisaři.
Po volbách do Evropského parlamentu budou mít Starostové dva europoslance. Snažíte se být liberálním hlasem, nakonec ale usednete v lidovecké frakci. Sice jste dopředu avizovali, že se budete rozhodovat mezi Evropskou lidovou stranou (EPP) a evropskými liberály v Renew, nakonec se tedy ale setrvání hnutí ANO u liberálů ukázalo pro vás jako příliš velká překážka?
Bohužel jsme nenašli žádný způsob, jak se s tím vypořádat. Mě to docela mrzí, protože jsem byl dost aktivní ve vyjednávání s Renew a osobně je mi ten program bližší.
Ale je to tak, jak říkáte. Od samého počátku jsme od Renew slyšeli: máme o vás velký zájem, ale v tuhle chvíli neznáme cestu, jak se zbavit ANO, a budeme čekat po volbách. Vzhledem k tomu, že ANO získalo sedm mandátů, je pro téměř fatálně oslabené Renew velice silná skupina, která sice s nimi programově vůbec v ničem nebude souhlasit, ale v tuhle chvíli, když se nejedná o programech, ale o židlích, tak Renew nabídne ANO spoustu atraktivních postů a díky nim tam zůstane.
Naši europoslanci @danusenerudova a @JanFar_sky budou součástí EPP. V nejsilnější evropské frakci budou mít největší možnost prosazovat české zájmy. „Nezastírám, že srdcem mě táhlo k Renew. Ale tato frakce dost oslabila. A její nekorunovaný lídr Macron čelí ve Francii velkým… pic.twitter.com/ByUT4gAo7S
— Starostové a nezávislí • STAN (@STANcz) June 18, 2024
Pro nás představa, že bude česká delegace v rámci Renew, které bude předsedat některá z dam hnutí ANO a bude s nimi sedět Honza Farský (STAN), to je opravdu velmi komplikovaná představa. My jsme velcí liberálové, ale tak liberální, abychom snesli společnou kuchyni s ANO, tak liberální prostě nejsme.
Tedy jak říkal Jan Farský, budete „liberálnější v rámci EPP“.
Ano. Víme, že v EPP to liberální křídlo existuje. Budeme tam s Luďkem Niedermayerem a Ondřejem Kolářem (oba europoslanci za TOP 09). Takže tam je prostor pro to, abychom mohli prosazovat to, co považujeme za podstatné. I když by nám bylo Renew blíž, ale dokud je Renew téměř dominována skupinou ANO, pro nás to ztrácí důvod.
Eurokomisařské nominace
V pondělí Starostové rozhodli o nominacích na eurokomisaře. Předpokládám, že vy jakožto ministr pro evropské záležitosti budete s premiérem Petrem Fialou (ODS) řešit, na jaká portfolia by mohli Danuše Nerudová nebo Jozef Síkela dosáhnout. Co pro to můžete udělat?
Co můžeme udělat všichni, je klasický lobbing. Tedy všude tam, kde budeme jednat s evropskými partnery, budeme říkat, že máme zájem o zajímavější portfolia.
Jména jsou jasná. STAN vládě na eurokomisaře navrhne Síkelu a Nerudovou
Číst článek
Musíme k tomu také dodat, proč si to myslíme, a ty argumenty jsou zjevné – je to úspěšné předsednictví, zvládnutá role ve všech energetických krizích, výrazně silná pozice při formulování vztahu k Rusku a Ukrajině. Ve všech těchto oblastech jsme prokázali schopnost vyjednávat, dovádět věci k cíli. Tohle všechno si myslím, že prestiž Česka výrazně zvýšilo.
Na druhou stranu tohle je opravdu velmi vysoká hra, ve které hraje příliš mnoho faktorů, a nemáme je všechny úplně pod kontrolou. Myslím si, že není úplně nejšťastnější tvrdit, že chceme jen silná ekonomická portfolia, protože zaprvé není přesně definováno, která to jsou, a zadruhé je tam konkurence obrovská.
Říká se, že ve výsledku ta silná portfolia tvoří silné osobnosti, které vykonávají práci eurokomisaře. Co nakonec rozhodlo o tom, že za STAN budete nominovat tyto dvě persony?
Jsou to jména, která by neměla nikoho překvapit, protože jsme s nimi pracovali od samého počátku. Ale právě vzhledem k tomu, že je v té skládačce ještě spousta neznámých, tak jsme nechtěli rovnou říct, že jsou to tihle dva. Teď se situace vyvinula a bylo jasné, že čím dřív budeme schopni panu premiérovi nějakou nominaci předložit, tím lépe pro něj i pro vyjednávání.
‚Dost už dohadování o jménu.‘ Pro budoucího eurokomisaře chce česká vláda ekonomické portfolio
Číst článek
Byla ještě varianta, že bychom navrhovali jenom jednoho, ale ukázalo se, že je mnohem lepší poskytnout jména dvě. Protože víme, Evropská komise bude velmi pravděpodobně vyžadovat dvě jména a to v nějakém genderovém balancu, aby to byl muž a žena.
Také si myslím, že touto nominací se pro nás rozšiřuje možnost ve vyjednávání o portfoliích, která nám budou komfortní. Jozef Síkela je přeci jenom orientován trošku jinde než Danuše Nerudová. Tedy v případě, že by některá portfolia jednomu z těch kandidátů úplně nevyhovovala, tak ještě pořád můžeme říct: „Dobrá, ale máme tady ještě druhou variantu.“
Komise jako politický orgán
V rámci schvalovacího procesu, pokud vaše nominace projde vládou a nominanta si vybere budoucí předseda či předsedkyně Komise, bude muset ještě zvládnout grilování v Evropském parlamentu. Kdyby se přitom na ministra Síkelu vynořily nějaké problematické věci z jeho byznysové minulosti nebo na paní Nerudovou ještě z doby, kdy byla rektorkou univerzity, máte nějaká další jména v záloze?
Nestrašte. Ale samozřejmě, že máme. Nebyli bychom dobrými hráči, kdybychom neměli nějaké další řešení a varianty B, případně C.
Europoslanci jsou zvolení, co bude dál? Zasedání unijních lídrů, výběr nového šéfa Evropské komise
Číst článek
Nicméně v tuhle chvíli nechceme ani oslabovat pozici těch, které jsme nominovali, ani vystavovat přílišnému tlaku ty, kteří se třeba vůbec na stole neobjeví. Uvidíme, jak vlastně dopadne ve vládě tahle první nominace.
Měli by to být straničtí kandidáti nebo by nadstranickost pak při tom druhém kroku byla vítanější?
Myslím si, že politický mandát je velice důležitý atribut pro případnou pozici v Evropě. Takhle si to uvědomuje a čte i Ursula von der Leyenová, nebo kdokoliv, kdo bude šéfovat nové Evropské komisi.
Naproti tomu takzvaně nezávislí odborníci jsou vždycky braní trošku jako východisko z nouze. Takové to, když zklamal plán A, tak se hledá nějaké náhradní řešení, které je nejméně kontroverzní. Což může být dobré řešení, rozhodně vidíme spoustu osobností, které by obstály, protože znají problematiku Bruselu velmi dobře a jsou schopní pokrýt velice širokou škálu portfolií, která budou v dispozici.
Ale nedělejme si iluze. Je to tak, že Komise je svým způsobem politický orgán a hraje tam taky velkou roli právě to, jestli za vámi stojí nějaká politická síla nebo ne.
Handicap eura?
Vrátím se ještě k deklarovanému „silnému ekonomickému portfoliu“. Zaznělo to na vaší tiskové konferenci při představování nominantů na eurokomisaře, opakovaně to zaznívalo z úst představitelů ODS. Česko není v eurozóně, což může být poměrně silný minus, když 20 dalších zemí eurem platí.
Neodpustím si tu svoji oblíbenou poznámku: do soutěže o silné ekonomické portfolio jsme poněkud handicapováni tím, že jsme jedna z mála zemí, která nemá euro.
Také nám neprospívá, že pan premiér pochází ze strany, která zřejmě bude v ECR (Evropští konzervativci a reformisté, tedy frakce, která byla a pravděpodobně i zůstane mimo tzv. hlasovací většinu v Evropském parlamentu – pozn. red.) a je tak brán jako ten, který do toho nemá takový vstup, nemá takovou sílu.
Jaké výroky padají o euru? Slovíčkaření ve vládě nebo výzvy k referendu ze strany opozice
Číst článek
Snažíme se tenhle obrázek změnit, protože sice tři poslanci za ODS budou v ECR, ale pět europoslanců za zbytek koalice Spolu a naši europoslanci za STAN budou v EPP, tedy v té nejsilnější frakci.
Na začátku roku jste se pokoušel ustanovit zmocněnce pro vstup do evropského mechanismu směnných kurzů ERM II. To úplně nevyšlo. Kdyby se vláda nyní zavázala, že do ERM II. vstoupí, nezvýšilo by to české šance na zisk silného ekonomického portfolia?
Že nemáme euro, je handicap, ale není to překážka, která by se nedala překonat. Už jsme v ekonomických pozicích viděli i zástupce Dánska a Švédska, kteří také euro nemají. Je to prostě handicap, protože eurozóna spolu komunikuje trošku intenzivněji a ti, kteří euro nemají, tak sedí někde bokem, neúčastní se aktivně vyjednávání.
Ale že by současná debata o tom, jaké chceme portfolio, souvisela s tím, jak chceme dál postupovat s eurem? To mě, přiznám se, nikdy nenapadlo. Budiž nám ale poučení pro vyjednávání za pět let, pokud tentokrát neuspějeme v honbě za silným ekonomickým portfoliem, že jeden z důvodů případného neúspěchu by mohlo být i to, že euro nemáme a že by možná nebylo od věci, abychom ho za pět let měli.
Vládní vysvědčení
Jaký dopad můžou mít evropské volby na fungování vládní koalice? Piráti v nich velmi oslabili, jsou na třetině toho, co měli. ODS šla také o jeden mandát dolů, stejně tak lidovci…
No a já to za vás dořeknu, Starostové jeden mandát získali.
V tuhle chvíli úplně neumím odhadnout, jaký to může mít dopad. Celkem logicky to ve všech stranách, které jste jmenovala, ale včetně Starostů, vyvolalo nějaké napětí, tenze, pocit zklamaných očekávání. Celoevropský trend posunu doprava až do krajního prava je zjevný. Bylo by divné, kdyby to Česko nepostihlo, a přesně to sledujeme.
Najednou se tady objevily dva desetiprocentní subjekty (tedy Přísaha a Motoristé, koalice Stačilo! – pozn. red.), které jsou buď hodně krajní, nevyhraněné, nebo vlastně nikdo neví, kam patří.
Vládní koalice tím dostala vzkaz, o který moc nestála, ale doufejme, že ho dostala dost brzo, aby pochopila, že musíme něco začít dělat nějak jinak. Musíme reflektovat skutečnost, že zatím nám naše obyvatelstvo dobré vysvědčení nedává. Máme rok a půl na to, abychom nejenom zjistili, proč to je, ale abychom byli schopni s tím něco udělat.
‚Noví populisté‘ Turek a Konečná bodovali na hranicích krajů a u lidí se základním vzděláním, ukazují data
Číst článek
Neobávám se rozpadu koalice a jsem rád, že jsem slyšel z fóra Pirátů, že neuvažují o tom, že by opustili vládu, takže tahle vláda by podle mého názoru měla a mohla dovládnout až do konce volebního období. A to dovládnout tak, aby byla schopná v nějakém velmi podobném či stejném půdorysu sestavit i vládu příští.
To je při pohledu na domácí průzkumy voličských preferencí ambiciózní…
My se o tom vzájemně stále ujišťujeme, že to je náš cíl pro příští rok. Tedy dosáhnout takového výsledku, abychom sestavili další vládu.
Na té pětikoaliční struktuře?
Ano, v této struktuře nebo na tomto půdorysu.
Koalice Spolu, předpokládám, zůstane spolu. Do sněmovních voleb jste kandidovali jako PirSTAN. To si zopakujete, nebo do toho půjdete zvlášť? Když teď říkáte, že byste do vlády mohli jít znovu dohromady.
Velmi se obávám, že Piráti nemají v tuhle chvíli zrovna velkou chuť jít s námi do koalice znovu, protože ji z mého pohledu ne zcela objektivně považují za velký neúspěch či dokonce podraz z naší strany.
Myslím si, že budeme obtížně hledat koaličního partnera do předvolební koalice, protože obava z toho, že na našich kandidátkách je příliš mnoho silných osobností, které se na kroužky dostávají nahoru, je objektivní, protože tam jsou ti starostové, které jejich okolí dobře zná. To je fenomén, který asi bude velmi varovným signálem pro případné zájemce o koalici s námi.
Pokud se udrží koalice Spolu pohromadě, což skutečně neumím odhadnout, ale chápu, že to je jejich bytostném zájmu, tak Piráti a Starostové asi budou každý zvlášť.
Eurovolby jako vzkaz
Evropský parlament bude pravděpodobně konzervativnější a víc pravicově smýšlející. Přestože lidovci si udrželi většinu, dokonce posílili, ale ECR také získala značné množství nových europoslanců, plus ještě nevíme, jestli náhodou se k této frakci nepřidají někteří další nezařazení. Jak teď bude vypadat evropská politika, na co se bude klást důraz? Priority minimálně ve druhé půlce mandátu určovala ruská agrese na Ukrajině.
Volby určitě nějakým způsobem posunou uvažování v Evropě nejen kvůli odlišnému složení parlamentu, ale taky proto, že domácí vlády jednotlivých států dostaly vzkaz – nejvíce asi Francie a Německo. Podle mě budou muset svoji vnitřní politiku trošku modifikovat, tak aby na tenhle vzkaz reagovaly, vrátily se zpátky do hry.
Před volbami bylo méně slyšet v předvolebních projevech slovo „zelená“ nebo „životní prostředí“, to už byl velmi jasný signál. A vedle toho tu máme válku na Ukrajině, která bude podle mého jedním ze zásadních kritérií, podle kterého se to bude lámat. Pokud totiž mluvíme o nějakém přeskupování na straně pravého spektra na krajní pravici, tak dělící čára je ve vztahu k Rusku. Ta dělá rozdíl mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a Viktorem Orbánem.
Jsem rád, že přes všechny změny, které v evropské politice vidíme, většina na straně podpory Ukrajiny zůstává, je docela silná a stabilní. V tuhle chvíli si nemyslím, že by nějak akutně hrozilo, že se to proces změní.
Přišla, viděla a zvítězila. Vliv Meloniové v Unii poroste, stále si ale drží dvě tváře, poukazuje odborník
Číst článek
A na straně zelené politiky?
To se bude měnit víc a výrazněji. Bude to o hledání vybalancovaného vztahu mezi zelenou změnou, nějakým sociálním smírem a konkurenceschopností. Tyto tři věci nejdou vždy přesně dohromady, někdy jsou chápány dokonce jako protichůdné. To si myslím, že bude jeden z těch dalších velkých bojů uvnitř budoucí evropské struktury.
A přesto, že všichni ti, kteří vykřikovali, že hned po nástupu Green Deal zruší, tak už pochopili nebo přiznali, že to je nesmysl. Ale nějaké korekce v rámci environmentální politiky určitě nastanou. Mluví se velmi otevřeně o tom, že předtím byly cíle příliš ambiciózní, že to podvazovalo konkurenceschopnost. Takže tady bych čekal nějaké ústupky nebo korekce, ale rozhodně žádnou úplně razantní změnu.
Říkal jste, že se podle vás evropská politika směrem k Ukrajině nezmění. Jak to bude s rozšiřováním? Před nedávnem jste inicioval dopis vyzývající k otevření přístupových rozhovorů s Ukrajinou a Moldavskem, který do současnosti podepsalo už 15 zemí.
Ano, tam už je postup. Mezivládní konference se bude konat v posledním červnovém týdnu. Už je to rozhodnuto. Podařilo se přesvědčit i Maďarsko, aby s tím souhlasilo. A z toho mám velkou radost. Je to postup správným směrem. A je samozřejmě otázka, jak na ten další vývoj bude působit nejen nové složení Evropského parlamentu a Komise, ale i jak na to bude působit maďarské předsednictví.
Nicméně obecně je vztah k rozšiřování verbálně stále ještě velmi pozitivní, ale je cítit tlak, který přináší krajní nebo extrémní síly. Ale v tuhle chvíli unisono zní, že rozšíření je cesta, kterou Evropa musí jít, že musí nabírat nové členy, abychom je jednak neztratili z našeho vlivu, abychom je nenechali na pospas Rusku, Číně, případně Turecku, a musíme se s nimi dál být schopni dorozumívat a dávat jim tu naději a šanci, že budou členy Evropské unie, byť to nebude hned.
‚Ministr pro budoucnost‘
Na co se nyní osobně zaměříte? Na začátku roku jste se pokusil o posun směrem k ERM II., pak jste měl na starost koordinaci oslav 20 let Česka v EU, nyní ta iniciativa s rozšířením…
Chcete naznačit, že mám splněno, že už bych mohl skončit?
To neříkám. Jen mě zajímá, čemu se teď budete věnovat.
Ještě nějakou dobu se určitě budeme bavit o ustanovování nových unijních struktur a eurokomisaře, týmů a kabinetů a tohle všechno. To je docela delikátní práce, se kterou se nedá moc chodit na venek.
Ale de iure jsem ministr pro budoucnost. Evropa zkrátka v blízké době bude řešit stanovení těch nejzákladnějších strategických cílů a případně cest, jak k nim dospět. Česko už má tuhle domácí úlohu splněnou. Formulovali jsme to tak, že pro nás je prioritou číslo jedna bezpečnost a obranyschopnost, případně nezávislost na strategických surovinách z východu nebo z diktátorských režimů. A druhá je konkurenceschopnost, čili i my svoji pozici posouváme tímto směrem.
Na každé z těchto priorit je spousta důležitých bodů a z pozice ministerstva pro evropské záležitosti budeme ti, kteří by měli koordinovat další kroky a připravovat strategie. Pak je tady stále ještě ve vzduchu otázka Národního plánu obnovy. Myslím si, že je práce zatím docela hodně.
A vaše plány osobně? Za rok a půl budou volby do Poslanecké sněmovny…
Všude říkám, že půjdu do penze.
To říkáte. Uděláte to?
Nikdy neříkej nikdy… Nechci se dostat do situace, ve které už jsem byl, kdy jsem říkal: „Už nikdy více.“ A za půl roku jsem byl zpátky. Pamatuju si ten pocit úlevy, když jsem bouchnul těmi velkými dveřmi na Černínu (Černínský palác, sídlo ministerstva zahraničí - pozn. red.) a už jsem přestal být státním úředníkem a stal jsem se svobodným nezávislým důchodcem. Bylo to omamné, opojné a příjemné.
Jak dlouho vám to vydrželo?
Trvalo to asi dva měsíce. Takže z tohoto pohledu to nechci úplně odmítnout, ale v tuhle chvíli rozhodně sám sebe nevidím ve sněmovních lavicích v roce 2025.
