Jakub Szántó: Bojím se, že Putin bude muset nakonec něco udělat. To něco taky může znamenat krveprolití
Jakub Szántó pozorně sleduje konflikt na ukrajinsko-ruské hranici se zájmem i obrovskými obavami. „Já se bojím, že to, co se teď děje je jednostranná nevyprovokovaná agrese ze strany Ruska. Vyplývá z nějakých obav, komplexů méněcennosti, ambicí a z nějaké melancholie, nostalgie po dobách Sovětského svazu.“ „Ukrajina je historický stát s hlubokými kořeny. Má své problémy, ale má právo na samostatnou existenci,“ dodal pro Český rozhlas Plus.
Jakub Szántó si nemyslí, že Vladimir Putin je jen šachový hráč a skvělý stratég, který má vše předem naplánováno.
„To totiž evidentně nemá. On zkrátka pouze zvyšuje tlak v nějaké inerci, je tam nějaká tendence a je tam řada různých cílů: Rozvrátit částečně Ukrajinu, nebo jí sebrat sebevědomí ke směřování na Západ. Anebo skutečně maximalistické přepsání a návrat k Jaltskému systému a opětovnému rozdělení Evropy na Západ a na Východ,“ vypočítává.
„Cokoliv bude z toho chtít Vladimir Putin takzvaně vytřískat, tak to samozřejmě pro něj bude dobré. Už to ale trvá tak dlouhou dobu, a je to médii tak vybičované, že bude muset doma prezentovat i výsledky. Já se bojím, aby nakonec nebyl tímto vším dotlačen k tomu, že bude muset něco udělat. A to něco bude znamenat krveprolití.“
Palestina vs. Izrael
V pořadu Osobnost Plus vysvětluje i problémy mezi Izraelem a Palestinou, o kterých léta točil reportáže pro Českou televizi.
4:18
Na Expu v Dubaji stojí izraelský a palestinský pavilon nedaleko sebe. Oba mají jako hlavní motiv Jeruzalém
Číst článek
„Palestinci na území Izraele, kterých je v tuto chvíli pětina obyvatelstva, což je téměř 21 procent, jsou lidé, kteří mají izraelská občanská práva. Úplně stejná mají židovští Izraelci,“ popisuje život Palestinců na území Izraele.
„Mají pasy a stejná práva a většinu povinností. Rozdíl je v tom, že Arabové nemají povinnost sloužit v armádě, ale o tom se teď začíná mluvit a možná, že se to změní. Je pravdou, což je určitě potřeba brát v úvahu, že existují některé zákony, které jsou z doby mezi válkami, řekněme v první polovině existence moderního Izraele, kde nejsou arabská práva stejná jako ta židovská. To je pravda.“
Novinář dál vysvětluje, že jde hlavně o restituce majetků, které byly zabrány po válce v letech 1948, 1949.
Izraelské síly při střetu na Západním břehu Jordánu zabily 13letého chlapce
Číst článek
„Ve všech ostatních ohledech jsou zcela rovnoprávnými občany. Nejvyšší soud má arabské soudce, v současné chvíli a poprvé v izraelské historii, zasedá čistě arabská strana v izraelské vládní koalici. Ale třeba arabští ministři byli už i v minulosti. Dokonce je teď arabský podíl univerzitních studentů vyšší, než je jejich podíl na celkovém obyvatelstvu,“ vypočítává.
Před nedávnem vydala organizace Amnesty Internacional, která se věnuje lidským právům, zprávu, ve které hovoří o systematické rasové nadvládě nad Palestinci v Izraeli.
„Ukazuje to na to, že se Amnesty International, jakkoliv má za sebou neuvěřitelně dobrou práci, tak se v teď mnoha ohledech současnosti poněkud asymetricky zabývá jedním z problémů současného světa, tj. izraelsko-palestinskému soužití na území Izraele. A velmi často směšují situaci v Gaze či na Západním břehu s tím, co se děje v Izraeli jako takovém,“ uvažuje Szántó.
Palestiny jsou dvě
Pokud pak má Szántó jednoduše shrnout, o co vlastně dnes v konfliktu Palestina-Izrael jde, říká:
Nejcennější zbraň Hamásu, s níž Izrael bojuje díky senzorům. Co víme o labyrintu tunelů pod Gazou?
Číst článek
„Problém je ten, že dnes existují Palestiny dvě. Je Západní břeh, který je ze dvou třetin okupovaný Izraelem a z jedné třetiny spravovaný přímo palestinskou vládou. A pak je ta druhá Palestina – Gaza, kterou ovládá ideologický konkurent Hamás.“
To je podle novináře jeden ze dvou hlavních problémů. „Ten druhý je nejednotnost palestinské politiky a de facto její naprosté rozdělení, dnes už zakopané na pozicích. A je tam bezpochyby velmi silná neochota izraelských vlád, izraelské politiky en bloc, poskytnout jim samostatnost. Nebo udělat podobný experiment, jako byl v Gaze po roce 2005 a který se evidentně z pohledu izraelské bezpečnosti nevyplatil – byly tady už tři války a několik menších konfliktů –, a něco podobného riskovat také na Západním břehu,“ doplňuje.
To, že by někdy mohl Hamás dosáhnout samostatnosti, si moc představit nedovede. „Ale když se na ten konflikt podíváte, tak jedna jediná hranice, na které se Palestinci a Izraelci shodnou, je ta, která vede mezi Izraelem a Gazou.“
„Znamená to, co je dnes Gaza z jihu obléhaná izraelským, námořnictvem, letectvem a egyptskou armádou, je skutečně nejvíce a nejblíž k palestinské samostatnosti. Samozřejmě, že je to velmi neutěšený obraz – je to velmi problematické přelidněné území ovládané, řekněme, militantním radikálním hnutím, které má pocit, že řadu vnitřních problémů je možné vyřešit opětovnou konfrontací s Izraelem, případně neschopností se domluvit s Egyptem.“
„Teď je otázka i na té druhé straně, jakým způsobem by to fungovalo. Na stranu druhou je Izrael samozřejmě velmi silně vinný ze stavu, v jakém se palestinský národ nachází. Takže je na nich do velké míry i zodpovědnost, možná i nějaké experimentování, riskování je na něm,“ říká novinář a bývalý zpravodaj České televize. Také si myslí, že konflikt není možné navždy udržovat na současné „nízké úrovni“, protože se jednou za čas opět rozhoří.
Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.
