Nesmíme se smířit s tím, že Putin zabíjí děti. Válku na Ukrajině přiblížíme mladé generaci, věří novinářky
„Rozhovory s vojenskými analytiky nejsou podle nás pro mladé lidi atraktivní. Chceme ukázat konkrétní příběhy,“ říkají novinářky Anna Dohnalová a Tereza Povolná, které se spolu s producentem Rayem Baseleyem chystají do Kyjeva a okolí natočit z válečné oblasti videosérii Linie. Na jejich cestu jim lidé prostřednictvím crowdfundingové kampaně přispěli přes 180 tisíc korun. Cílem je oslovit mladou generaci, popisují v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Válka na Ukrajině trvá už téměř tři roky a v posledních měsících se mluví o tom, že západní společnost z ní začíná být „unavená“. Upozorňovala na to na podzim třeba finská ministryně zahraničí Elina Valtonenová nebo později lotyšský prezident Edgars Rinkēvičs. Pozorujete nějakou únavu z války na Ukrajině v Česku i mezi mladými lidmi?
Tereza Povolná: Prvotní vlna solidarity logicky opadla tím, že ta válka právě trvá už skoro tři roky. A ano, opadává u všech generací – i u mých vrstevníků. Je to myslím tím, že ve válce nevidí žádný velký progres. Po nějakém masivním útoku nebo atentátu sice přijde reakce, zase se začnou víc plnit titulky médií, ale jinak je to taková nepříjemná stagnace.
Tereza Povolná
Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a dál studuje politickou geografii. Je součástí tvůrčího týmu pořadu i podcastu Šťastné pondělí a mimo to moderuje pořad pro studenty o moderních dějinách na platformě Based a soustavně se zapojuje do dění v souvislosti s válkou na Ukrajině.
My právě chceme připomínat, že ta válka pořád trvá. Tak se mimochodem úplně původně jmenoval dokument, do kterého jsme zaznamenávali prvotní nápady.
Chceme přinést příběhy toho, co se tam všechno za ty tři uplynulé roky už stihlo stát. A myslíme si, že tím, že je celý náš česko-ukrajinský tým mladý, všichni jsme narozeni kolem roku 2000, dokážeme možná i přirozeně vycítit způsob, jak zaujmout naši generaci a vyprávět to tak, jak by to chtěli konzumovat.
To znamená jak? Jaký je způsob vyprávění a obsah o válce na Ukrajině, který by to mladší publikum mohl oslovit?
Anna Dohnalová: Chtěli jsme to vzít formou tzv. walking interviews. Chceme to spojit s konkrétními místy, na která pojedeme, a připomenout klíčové událost války a zároveň to srozumitelně vysvětlit.
Anna Dohnalová
Více než čtyři roky pracovala jako zahraniční zpravodajka v redakci soukromého média, kde se věnovala dění v Rusku a na Ukrajině. V roce 2024 získala Novinářskou cenu v kategorii Inovativní žurnalistika. Vystudovala žurnalistiku a liberální vědy na univerzitě v Essexu a v současnosti dokončuje navazující studium na Newyorské univerzitě.
Je důležité říct, že to není projekt, který by byl cílený čistě jenom na mladé lidi, ale chceme, aby se to k nim dostalo. Přeci jenom válka provází jejich dospívání a jsou tím formovaní.
Proto s dokumentem chcete třeba i objíždět školy...
AD: Chceme to spojit s edukačním aspektem. V Praze to přeci jenom vnímáme jinak. Já jsem z Frýdku-Místku a když tam jedu, vidím, že tam je to bráno úplně jinak i na svých vrstevnících.
S Terkou jsme si začaly psát vlastně z původní frustrace, kterou jsme obě cítily. Já sama se tomu ty tři roky věnuji, a i na číslech vidím, jak to v posledním půlroce padalo dolů. Nedalo se to srovnat s prvním nebo druhým rokem, kdy to všichni „hltali“.
26:09
Zločiny Ruska na Ukrajině nám zevšedněly. Může to být součástí ďábelské kalkulace, říká filozof
Číst článek
TP: Začalo mi vadit, že se to, i když to je logické i přirozené, bere jako něco, s čím už trochu žijeme – že je na Ukrajině válka.
AD: Je to nejen válka na Ukrajině, ale taky válka v Evropě.
TP: A neuvědomujeme si, že něco přes 300 kilometrů od našich hranic je ozbrojený konflikt, kde Putin zabíjí děti. Nemyslím si, že to je něco, s čím bychom se měli smířit a brát to tak, že se to prostě holt děje.
A kdyby to byla jen stagnace – ve společnosti ale roste i frustrace s tím, že je ten konflikt dlouhý.
Ženská tvář odporu
To naznačuje například i loňský průzkum think-tanku Pew Research Center pro NATO, podle kterého souhlasí s další státní podporou Ukrajiny jen 46 procent české veřejnosti. Jakými příběhy ji tedy chcete oslovit? Jsou nějaké, které ještě nebyly v českých médiích vyprávěny?
TP: Vznikla už kvanta rozhovorů s vojenskými analytiky, kteří tomu moc dobře rozumí, ale ty třeba nejsou tolik atraktivní pro většinové mladé diváky a posluchače. Chceme představit konkrétní lidi, kterým se něco stalo, aniž by to bylo klišé.
5:29
Podpora Ukrajiny vázne v čase, objemech i druhu. Problémem je živá síla, hodnotí Mičánek
Číst článek
AD: Myslím, že je potřeba se víc věnovat zranitelným skupinám. Přijde nám zajímavý ženský aspekt války, ženská tvář odporu, to podle mě není dost prozkoumané – chceme se zaměřit tedy na ženy i únosy dětí… To jsou pro nás velká témata.
Do jakých oblastí se na Ukrajině chystáte?
AD: Budeme hlavně v Kyjevě, ale pojedeme například do Černihivu, do vesnice Jahydne, kde budeme točit ve sklepě, kde se měsíc schovávala celá vesnice. Pojedeme do Buči, kde fotil po masakru náš režisér Ray Baseley. Budeme v Irpini nebo Hostomelu, který je velmi důležitým dějištěm války, protože zachránil Kyjev – také zapomenutá věc.
TP: Spousta lidí si vzpomene, že na začátku války byla jako zázrakem dnes osvobozená Charkovská oblast. Ale málokdo si to spojí třeba s tím, že tehdy začaly na povrch vyplouvat brutální zločiny. Že až po osvobození Charkovské oblasti se začalo řešit, že tam zmizely děti nebo že tam ruští okupanti znásilňovali ženy.
AD: Věnujeme se taky realisticky tomu, jestli je možné odsoudit Putina nebo kremelský režim. To budeme řešit s ukrajinskou nobelistkou Oleksandrou Matvijčukovou (v roce 2022 získala Nobelovu cenu za mír, pozn. red.), která se tématu věnuje dlouhodobě a je schopná poskytnout realistický kontext, jak se k tomu dá dojít a jestli vůbec, i když je na Putina vydaný zatykač.
Zároveň se nám také podařilo získat člověka, který je z velmi blízkého okolí kanceláře prezidenta Zelenského.
Na vznik série jste vybraly už více než 180 tisíc korun. Očekávaly jste takový zájem?
AD: Na začátku jsme vůbec nevěděly, že to půjde takhle dobře. Já jsem panikařila a říkala si, že vybereme patnáct tisíc a budeme rádi.
TP: Ještě bych ráda zmínila, že je moc hezké, že se nám během kampaně ozvali třeba i kamarádi a nabídli se, jestli by nemohli pomoct jinak než finančně. Když začneme pochybovat, tak si vždycky připomeneme, kolik lidí v tom vidí potenciál a pomáhá nám.
Nástroj propagandy
Co tomu předcházelo?
TP: Úplně původně jsme se s Aničkou znaly, jak to dnes bývá, tím, že jsme se sledovaly na sítích. Věděly jsme o sobě, že obě postujeme podobě laděné příspěvky o Ukrajině a dávaly jsme si vědět, že nás obě spojuje frustrace a nečinnost.
Přemýšlely jsme, co s tím. Úplně nejdřív jsme uvažovaly o klasickém podcastu natáčeném ve studiu v Praze. Pak jsme si říkaly, OK, ale takových už bylo...
25:58
Válka je pro Rusy sociální výtah k bohatství. O mír teď nestojí, přibližuje novinářka Procházková
Číst článek
Dospěly jsme posléze k tomu, že pojedeme na Ukrajinu, že jedině tak si myslíme, že má smysl ukázat příběhy v plné barvě. Řekly jsme si ale, že to chceme udělat na sebe, chceme být nezávislé, vymyslet si to a řídit samy.
AD: Ta kreativní svoboda nás nabíjí a byť jsme mladé, máme myslím dobré novinářské standardy.
Setkaly jste se s tím, že by vás právě kvůli věku někdo odsoudil?
AD: Zatím se to nestalo, ale je pravda, že jsme se toho bály. Že se staneme terčem.
TP: Musím říct, že zatím jsme největšími hatery samy sobě my. Ale chceme do toho jít s pokorou a nebýt přemachrované a přemotivované.
Dokument připravujete tady v Česku tři, spolu s Rayem Baseleyem. Podílí se na něm ale také ukrajinský štáb.
AD: Tady s námi spolupracuje ještě grafička Nina Sibinská. Jinak jsem byla na Ukrajině teď v říjnu a došlo mi, že dva moji dobří kamarádi tam mají PR filmu, přítel kamarádky je producent, takže mě napadlo: jak jinak to udělat než se spojit s lidmi, které znáš, kterým důvěřuješ. A nabídnout práci profesionálům z Ukrajiny, kteří teď mají práce málo.
Jak řešíte svoji bezpečnost?
Bezpečnost je na prvním místě. Priorita číslo jedna byla najít ubytování, kde je i bunkr. Každý z nás bude mít aplikaci, která ukazuje poplach, sledujeme i telegramové kanály v rámci kterých je vidět, jaká hrozba je blízko nebo za jak dlouho rakety přiletí do města. Když bude oznámena nějaká hrozba, budeme na to reagovat.
Jaký dopad byste si přály, že série bude mít?
TP: Daly jsme si za cíl, že s Linií chceme projíždět i jiná města, která by o tom měla zájem. Ve sbírce nám už někdo přímo psal, že doufá, že přijedeme pobesedovat. Nejsme naivní a je nám jasné, že ne všichni o válce přemýšlejí jako my z pražských redakcí.
Chceme tedy přijet za lidmi, bavit se s nimi a říct jim, co jsme tam viděly. Předložit jim reálný důkaz o tom, co se na Ukrajině děje a pustit jim to, protože to je v tu chvíli neoddiskutovatelné. Když vidíš člověka, který ti vypráví, že se mu ztratilo dítě nebo že viděl, jak mu ruští okupanti zavřeli do sklepa a zastřelili souseda, tak to je věc, proti které nemůžeš v tu chvíli nic říct.
‚Vojáci se bojí víc zranění než smrti.‘ Desetitisíce Ukrajinců přišly ve válce o končetiny
Číst článek
AD: Já si během každé velké události všímám toho, jak se vše šroubuje na Ukrajince – ať to jsou volby nebo povodně. A z toho mi je zle.
Ukrajina je národ 40 milionů lidí, vždycky tam budou špatní a dobří lidé. Naším cílem je ve finále přinést příběhy a autentické tváře a hlasy, které dokážou ukázat lidskost jejich národa.
TP: Ukrajina se stala nástrojem ruské propagandy. To téma je zneužívané a bude zneužívané daleko více než teď, kdy spolu na začátku ledna mluvíme. Čekají nás sněmovní volby a já se už teď bojím té kampaně. Českou politiku sleduji docela pečlivě a jsem si naprosto jistá, že si někdo Ukrajince vezme na paškál, udělá z nich volební téma a bude to naprosto odporné.
Já si nemyslím, že touhle sérií vše zachráníme, ale kdyby to přimělo pár lidí ke kritickému uvažování, tak máme splněno. Chceme ukázat perspektivu z terénu a příběhy skutečných lidí. A když ti to navíc přijede do tvého vlastního města ukázat holka, která je srovnatelně stará jako ty, tak si myslím, že to má taky jinou, osobnější, váhu.
