NS zrušil starý rozsudek nad Ivanem 'Magorem' Jirousem
Nejvyšší soud zrušil 38 let starý verdikt nad básníkem Ivanem Martinem Jirousem a třemi dalšími literáty. Komunistická justice tehdy poslala za výtržnictví do vězení kromě Jirouse taky překladatele Jaroslava Kořána, literáta a výtvarníka Eugena Brikciuse a spisovatele Jiřího Daníčka.
V jedné z pražských hospod totiž tehdy zpívali píseň namířenou proti Rusům a navíc urazili bývalého majora Státní bezpečnosti.
O rozsudku i tehdejší době mluvil v Ozvěnách dne jeden z tehdy neprávem odsouzených, Eugen Brikcius, literát a výtvarník
Kauza je jednou z nejstarších, kterou Nejvyšší soud ve své novodobé historii řešil. Stížnost ve prospěch odsouzených podal ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.
Nikdo ze čtyř tehdy odsouzených se k dnešnímu soudnímu jednání v Brně nedostavil. Nejvyšší soud konstatoval, že se v létě 1973 nedopustili žádného ze 2 trestných činů. Při zpěvu písně šlo o frustraci nad sovětskou okupací z roku 1968, nikoli o hanobení národa. I z dnešního pohledu byly sice naplněny znaky výtržnictví, avšak stupeň nebezpečnosti už chyběl.
Podle soudu byly tehdejší přísné, nepodmíněné tresty ovlivněny atmosférou normalizace v Československu.
Nesouhlas s omezováním svobody
V Ozvěnách dne Eugen Brikcius, literát a výtvarník, který byl před 38 lety odsouzen, připomněl, v původní sokolské písni zpívali místo ‚vrazi Prusi‘ ‚vrazi Rusi‘.
„Ruský národ se urazil sám, když nás okupoval, a český sám sebe urazil ještě více, když s tím ruským kolaboroval."
„Zde jde o svědomí národa. Aby bylo alespoň náznakově čisté, musí se národ vyrovnat se svou minulostí, zvláště, jde-li o minulost hanebnou,“ poznamenal.
„Simon Wiesenthal kdysi řekl mé ženě Zuzaně: Každý národ se musí vyrovnat se svou minulostí, jinak ho bude pronásledovat v budoucnosti,“ zdůraznil Brikcius.
Jak připomněl, tehdejší chování jeho a jeho přátel v restauraci odpovídalo jejich odbojnému chování kdykoli a všude. „Celý život jsme se chovali jako svobodní a v plném slova smyslu slušní lidé bez ohledu na sankce perverzního režimu.“
„Tehdy šlo z naší strany o veřejnou deklaraci nesouhlasu s omezováním svobody, základního lidského práva,“ uzavřel v Ozvěnách dne Eugen Brikcius.