Československo ať žije, volali po Opletalově pohřbu. Stovky studentů pak nacisti poslali do koncentráku
Přenesme se o 85 let zpátky, do 15. listopadu 1939. Na pražský Albertov se tehdy převážně studenti přišli rozloučit s Janem Opletalem. Čtyřiadvacetiletý medik zemřel poté, co ho postřelili 28. října při oslavách založení Československa, což ale nacisté přísně zakázali. Poslední rozloučení nakonec přerostlo do dalšího velkého protestu proti okupantům.
„Sešlo se nás tam několik tisíc,“ vyprávěl po letech Josef Andrýs. „A když rakev odvezli, tak se celý ten ohromný dav rozhodl, že půjdeme na protiokupační demonstraci do města,“ vzpomínal.
Opletalův pohřeb vyústil ve velkou protihitlerovskou demonstraci. Události před 85 lety připomněla Kristýna Vašíčková
Stejně jako Opletal studoval také Andrýs ve třicátých letech na lékařské fakultě. Později na demonstrace vzpomínal pro Paměť národa: „Lidi mávali, tramvaje nejezdily. Zdálo se, že nastala svoboda. Ale to byl omyl!“
Protesty studentů 15. listopadu 1939 si vybavil i tehdejší student strojního inženýrství Rudolf Šindelář. „Ve velké skupině přišli až na Karlovo náměstí, pak dál na Příkopy, na Václavák a všude provolávali hanbu protektorátu, něco o svobodě a Československá republika ať žije,“ vyjmenovával hesla tehdejšího protestu.
Podle Prokopa Tomka z Vojenského historického ústavu se stal Jan Opletal určitým symbolem.
„Myslím si, že pohřeb se stal další demonstrací, která nacistický aparát utvrdila v tom, že ten potenciál odboje, odporu mezi studenty je veliký, že se Opletal stal určitým symbolem a mučedníkem. Rozhodli se tedy, že problém vyřeší radikálně, a to uzavřením vysokých škol. Nemyslím si, že ten nápad by byl ad hoc, záměr se nepochybně zvažoval dlouho a tohle byla záminka,“ přibližuje.
Devět popravených
Odplata v podobě razie na vysokoškolských kolejích nejen v Praze, ale i Brně a Příbrami přišla v noci z 16. na 17. listopadu. Tehdejší medik Vladimír Raška na to vzpomínal v roce 1979 v pořadu Českého rozhlasu A léta běží.
„Ráno kolem půl páté 17. listopadu jsem se probudil. Na chodbách byl strašný kravál, slyšel jsem rány, slyšel jsem střílet. Povídám: To jsou Němci. Než přišli ke mně, byl jsem v severním křídle, tak jsem se stačil bleskově oblíknout. Podíval jsem se na nádvoří, tam jsem viděl všechno obšancovaný kolem dokola kulomety, světlomety a hoši, kteří se ze čtvrtého poschodí snažili slézt dolů, tak byli ostřelováni,“ popisoval Raška, co zažil.
46:21
Když vidíte mrtvé každý den, už vám to ani nepřijde. Příběh Jaroslava Grosmana
Číst článek
Devět hlavních představitelů studentských organizací nacisti zastřelili ještě tentýž den, 1200 náhodně vybraných studentů odvezli do koncentračního tábora Sachsenhausen, nejméně 35 jich nepřežilo.
Vysoké školy měly být původně zavřené tři roky. Nakonec se otevřely po druhé světové válce. Nacisté také posílali studenty na totální nasazení, tedy nucené práce, například ve zbrojovkách.
Mezinárodní den studentstva si lidé poprvé připomínali už v roce 1941. Jana Opletala po smrti dvakrát vyznamenali. Poprvé to udělal v roce 1945 tehdejší prezident Edvard Beneš: „Jménem Republiky československé odevzdávám vám dědicům Jana Opletala Československý válečný kříž z roku 1939, který vláda Republiky československé udělila in memoriam Janu Opletalovi.“
V roce 1996 prezident Václav Havel vyznamenal Opletala in memoriam Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.
