Prezidentská kancelář odmítá zveřejnit loňské platy a odměny. 'Není to ve veřejném zájmu,' tvrdí
Prohrál už několik soudních sporů, platy a odměny včetně konkrétních jmen za loňský rok ale přesto odmítá zveřejnit. Podle Pražského hradu to totiž není ve veřejném zájmu. Tvrdí to hradní šéf legislativy Václav Pelikán, který se ohání loňským nálezem Ústavního soudu. Hradní advokát Marek Nespala uvedl, že se žalob nebojí.
Server iROZHLAS.cz požádal o přehled platů a odměn za loňský rok podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Konkrétně žádal o jmenný seznam dat u vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, jeho zástupce a vedoucí odborů.
Zásadní změna
Prezidentská kancelář ale v odpovědi napsala, že v minulosti platové poměry svých vedoucích zaměstnanců zveřejňovala – jak potvrdil i rozsudek Nejvyššího správního soudu z roku 2014, nyní však došlo k „zásadní změně“.
Hrad se nově odvolává na nález Ústavního soudu z října loňského roku a připomíná čtyři podmínky jakéhosi testu proporcionality, které musí být splněny (viz box vpravo).
Ústavní soud v loňském nálezu nastínil čtyři kritérie při posuzování žádostech o informace o platech a odměnách. Všechny tyto podmínky mají být podle jeho názoru splněny, a to:
- a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu;
- b) informace samotná se týká veřejného zájmu;
- c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“;
- d) informace existuje a je dostupná.“
Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z roku 2014 uvádí, že informace o platových poměrech se „bez dalšího" poskytnou u „zaměstnanců ve všech řídicích pozicích", případně těch, kteří se „podílejí na výkonu vrchnostenských oprávnění nebo jej mohou nikoli nevýznamně ovlivnit", a zároveň těch, kteří mají „faktický vliv na činnost povinného subjektu (např. poradci, osobní asistenti osob v řídicích nebo jiných důležitých pozicích)".
Jednou z podmínek při posuzování žádosti o informace je podle soudu i to, zdali se informace týká veřejného zájmu. Jenže podle Hradu to není tento případ.
„Kancelář prezidenta republiky ze žádosti nemohla zjistit, na základě čeho by mechanické zveřejnění platových poměrů jednotlivých vedoucích zaměstnanců mělo přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, ani o jaký veřejný zájem by mělo jít,“ stojí v rozhodnutí Hradu, pod kterým je podepsán ředitel legislativního odboru Václav Pelikán.
„Dřívější zveřejňování platových poměrů vedoucích zaměstnanců nejen Kanceláře prezidenta republiky, ale i jiných státních orgánů k žádné veřejné diskusi nevedlo, neboť ani nemohlo,“ doplňuje ředitel Pelikán.
Z jakého důvodu není informace důležitá pro veřejný zájem, už ale rozhodnutí nezmiňuje. Prezidentská kancelář v něm pouze uvádí přehledy rozhodnutí Soudního dvora EU, aniž by jasně stanovila, proč info žádost nesplňuje náležitosti.
Podobně pak rozhodnutí ani neuvádí, z jakého důvodu redakce nesplňuje podmínku takzvaného společenského hlídacího psa. To, že se žadatel jako novinář označí za hlídacího psa, podle Hradu „samozřejmě nestačí“. Proč, už ale nerozvádí. Naopak jediný předpoklad, který žádost splňuje, je fakt, že informace existuje.
Nedůstojné kličkování
Kancelář prezidenta republiky přitom v minulosti už několik sporů kvůli obdobným žádostem prohrála. Například loni v červnu informoval server iROZHLAS.cz o prohraném soudu s novinářem Radkem Kedroněm. Ten žádal Hrad před několika lety a v žalobě argumentoval mimo jiné tím, že zájem na informacích je velký. Konkrétně odkázal na vilu, kterou si hradní kancléř Vratislav Mynář koupil za 5,5 milionu korun od Víta Širokého, právního zástupce Romana Janouška.
V soudní síni se řešil také spor prezidentské kanceláře s novinářem a právníkem Tomášem Němečkem. Hrad mu totiž odmítl vydat informace o platech tehdejšího zástupce vedoucího kanceláře Petra Hájka, ředitele politického odboru Ladislava Jakla a šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta. Data zveřejnil Hrad až poté, co mu to v roce 2012 nařídil soud.
A loni v říjnu zase soud konstatoval, že za obstrukce, které prezidentská kancelář dělala v otázce sdělení výše platů hradních úředníků aktivistovi Luďkovi Maděrovi, mu musí stát – konkrétně ministerstvo financí – zaplatit 47 tisíc korun.
Podle zmíněného právníka Tomáše Němečka nicméně loňský nález Ústavního soudu podotýká, že je třeba posuzovat každý jednotlivý případ. Neznamená to ale, že se informace o platových poměrech neposkytují.
„Ústavní soud konstatuje, že poskytování informací o odměnách za práci není obecně protiústavní, nicméně případný zásah do základních práv dotčených osob je nutno posuzovat podle okolností každého jednotlivého případu.“
z nálezu Ústavního soudu
Podle Němečka by proto prezidentská kancelář požadované informace poskytnout měla. „Toto kličkování je nedůstojné. Žádost novinářky Českého rozhlasu obstojí i ve světle loňského nešťastného nálezu Ústavního soudu,“ myslí si Němeček.
Hrad se žalob nebojí
Po případném odvolání tak podle Němečka následuje možnost podat žalobu. Jak ale upozorňuje analýza protikorupčního sdružení Oživení, právě čas je při takových sporech zásadní: požadovaná informace totiž postupně ztrácí na významu.
„Argumenty a odůvodnění pro neposkytování informací jsou leckdy irelevantní nebo neoprávněné – což je koneckonců pochopitelné, protože jediným cílem takových argumentů je nezřídka pouze celý proces prodloužit. (...) Nové argumenty, třebaže irelevantní, jsou nejlepší způsob, jak získat další čas, během nějž informace ztratí svou hodnotu,“ stojí ve zprávě.
Server iROZHLAS.cz se s dotazem, proč informace o platech není veřejný zájem a zdali se Hrad nebojí dalších žalob, obrátil na hradního právníka Marka Nespalu. Ten ale uvedl, že se toho nebojí.
„Nikoli, samozřejmě doufáme, že příslušné soudy zohlední naši argumentaci založenou na základě platového nálezu Ústavního soudu,“ uvedl.
Jak vysvětlil, aby mohl Hrad poskytnout platy a odměny včetně konkrétních jmen, musí se informace podle Nespaly týkat veřejného zájmu, což musí být ze žádosti patrné. „Taková žádost musí zcela jednoznačně doložit, proč právě tyto konkrétní informace, týkající se určité osoby či osob, by měly přispět k diskuzi o veřejném zájmu a o jaký konkrétní veřejný zájem se jedná,“ tvrdí Nespala.
Zákon o svobodném přístupu k informacím přitom takovou povinnost žadateli neukládá, tento požadavek se prvně objevil až v loňském nálezu Ústavního soudu. Nicméně podle advokáta Němečka jsou všechny podmínky v případě žádosti redakce splněny.
„Je totiž jasné, že reportérka plní roli ‚hlídacího psa‘, že informace nežádá z osobní zvědavosti, ale pro článek, a že statisícové platy včetně odměn v prezidentské kanceláři jsou oprávněně předmětem veřejného zájmu,“ říká a uzavírá: „Další výmluvy nejsou hodny úřadu, který jeho dočasní držitelé zdědili po prezidentech Masarykovi a Havlovi.“
'Dokažte, že jste hlídací pes.'
Server iROZHLAS.cz se snažil získat také údaje o platech a odměnách náměstků a ředitelů odborů na jednotlivých ministerstvech. Informace včetně konkrétních jmen úředníků ale poskytla pouze dvě ministerstva ze čtrnácti. Zbytek úřadů data zaslal buď anonymně, anebo vůbec. Důvod? Informace o konkrétních jménech se prý netýká veřejného zájmu.
