Při střelbě na fakultě se schovával na druhém břehu Vltavy. ‚Čas se vlekl pomalu,‘ popisuje po roce
O křehkosti života se na vlastní kůži přesvědčil loni 21. prosince violista Adam Pechočiak, který se kryl před palbou střelce z pražské filozofické fakulty. Třiatřicetiletý muž se zrovna chystal při vánočních nákupech přejít Mánesův most vedoucí na náměstí Jana Palacha. Byl jen nedaleko od postřeleného nizozemského turisty, který utrpěl vážná zranění nohy a pánve.
U Mánesova mostu stojí třiatřicetiletý Adam Pechočiak. Pochází ze Slovenska, ale v Praze žije dlouhodobě, už patnáct let. Je absolventem Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze, hraje na violu. V Praze má manželku a syna, v Česku je doma.
Loni 21. prosince byl nedaleko filozofické fakulty a měl velké štěstí. „Procházel jsem po nábřeží, když to tu najednou nabralo obrátky jako v akčním filmu. Vůbec jsem netušil, co se vlastně děje,“ popisuje.
Šel z vánočních nákupů parkem Cihelná, odkud je fakulta vidět přes řeku. V parku byl kolem 15. hodiny, kdy byl střelec zrovna na ochozu. „V jeden moment spadlo něco do vody, nevěděl jsem, že jde o střelu, následně se ale ozývaly další. Po mostě utíkali lidé mým směrem, na Malou Stranu. Mávali na mě dva mladí Australané a křičeli, že je tam střelec,“ vzpomíná.
Jednoho z nizozemských turistů zasáhl střelec do stehna, byl vážně zraněný. Stalo se to pár metrů od Pechočiaka. „V jeden moment zastavila kousek ode mě sanitka a odváželi kulhajícího člověka. V tu chvíli se ještě ozývala střelba, takže to byl nepříjemný moment,“ říká.
On sám se ale stihl skrýt a nic se mu nestalo. „Byly to pocitově velmi dlouhé minuty. Rány, které se ozývaly v tichu mezi sirénami, duněly. Byla to zvláštní situace, lidé nekřičeli, byli asi spíš v šoku a snažili se rychle utéct,“ popisuje.
3:22
Chtěla jsem přinést i trošku naděje, říká Vídenová, která složila skladbu na benefiční koncert ‚Rok poté‘
Číst článek
Most se brzy vylidnil, všichni šli do úkrytu pár metrů od mostu. „Náš úkryt byl za pilířem, byl jsem tam asi se skupinkou deseti lidí. Čekali jsme, co bude dál. Sekundy se vlekly velmi pomalu. Vážnost situace se objasnila až později, zprávy přicházely postupně. Po pár minutách jsem volal manželce, co se děje. Ta mi nechtěla uvěřit,“ vysvětluje Pechočiak.
„Velmi silná emoce byla úleva. Nestal jsem se obětí a mohl jsem se vrátit domů za rodinou,“ popisuje a dodává, že měl doma čtyřměsíční dítě. „Přiznám se, že jsem měl slzy v očích a byl jsem velmi rád a vděčný, že můžeme být zase spolu. Uvědomoval jsem si křehkost života, kterou jsem zažil na dosah ruky.
Hudebník bude hrát na vzpomínkové pietě v kostele Nejsvětějšího Salvátora. „Ty dvě skladby budou určitě silné. Atmosféra bude velmi smutná a temná. My si připomeneme tu hrůzu, která se odehrála a připomíná nám, že duševní zdraví je křehké, tak jako život sám,“ uzavírá.
Seriál „Fakulta - rok poté“
- Chtěla jsem přinést i trošku naděje, říká Vídenová, která složila skladbu na benefiční koncert ‚Rok poté‘
- ‚Šel jsem pomáhat, ale nemohl jsem pomoct všem.‘ Tragédie na filozofické fakultě poznamenala i policii
- Pomáhala po střelbě na fakultě. ‚Hlavní je teplo a bezpečí před novináři,‘ říká krizová interventka
- Při střelbě na fakultě se schovával na druhém břehu Vltavy. ‚Čas se vlekl pomalu,‘ popisuje po roce
- ‚Musíme prostor navracet původnímu účelu.‘ Ve dvou učebnách filozofické fakulty vznikla pietní místa
