Technologie rozpoznávání lidí na ulici? ‚Města je nakoupila, ale zatím je nepoužívají,‘ tvrdí Vobořil
Obchody používající rozpoznávání obličeje k identifikaci zákazníků, kteří v minulosti v kradli. Školy identifikující studenty, kteří si zaplatili obědy. Nebo firmy, které z obličeje posuzují, zda uchazeči o práci vykazují známky nadšení a ochoty se učit. Někomu to může znít jako pasáže ze science fiction, podle nedávné britské studie ale jde o reálné příklady využití takzvané biometrické technologie.
Sledování lidí těmito způsoby má podle svých zastánců zvýšit bezpečnost například na letištích nebo zrychlit a zpříjemnit lidem některé každodenní úkony. Odpůrci podobných systémů naopak upozorňují především na ochranu soukromí.
Poslechněte si celý Online Plus Davida Slížka s Petrem Koubským a Janem Vobořilem
„Obávám se, že je na místě jistá podezíravost. Nějaká zdravá paranoia. Protože to pokušení zneužít takový systém bude pro mnoho lidí příliš velké a dříve nebo později k tomu dojde,“ je přesvědčený Petr Koubský, redaktor Deníku N.
Jižní Korea bude trasovat nakažené koronavirem s pomocí technologie na rozpoznávání obličejů
Číst článek
Problém podle něj představuje i malá transparentnost při instalaci těchto technologií. „Zavádějí se v zásadě plíživě. Na straně těch, kdo je zavádějí, není sebemenší snaha o to, když to řeknu velmi mírně, aby s tím šli na světlo boží,“ vadí Koubskému.
Velký bratr na letišti
Zatímco na západě rozpoznávání obličejů svých zákazníků využívají i některé supermarkety, v Česku se s podobným systémem oficiálně zatím můžeme setkat jen na Letišti Václava Havla.
„Dostat se k informacím, kde jsou tyto technologie používány, není úplně jednoduché. Zaměřovali jsme se na to, jak je používají bezpečnostní složky, a ani tam nebylo snadné se k informacím dostat,“ přiznává Jan Vobořil ze sdružení Iuridicum Remedium, který se věnuje problematice ochrany lidských práv.
„Celý systém je nastavený poněkud netransparentně a nedává úplně smysl.“
Jan Vobořil
Na Letišti Václava Havla policie využívá 145 kamer určených k biometrickému sledování. Matematické přepisy obličejů každého, kdo letištěm projde, pak policie uchovává minimálně třicet dní.
„Třicet dní je to u policie. Když jsme to ale zjišťovali třeba u celníků, kteří mají také k datům přístup, tak ti je uchovávají mnohem déle. Celý systém je nastavený poněkud netransparentně a nedává úplně smysl,“ hodnotí Vobořil s tím, že data využívají i tajné služby. Jak dlouho je uchovávají, ale není možné zjistit.
„Smyslem systému je dohledávání lidí. Policie má svou databázi, které říká Patros. V ní jsou hledané a pohřešované osoby. Pomocí porovnávání dat z referenční databáze s daty obličejů lidí, kteří prochází Letištěm Václava Havla, pak dohledává ty zájmové osoby,“ popisuje fungování systému Vobořil.
„Jakmile jsou jednou data digitální a někdo je má, jsou potenciálně zneužitelná.“
Petr Koubský
Tímto způsobem pak policie v letech 2018 až 2020 dohledala 206 osob. „Na první pohled to vypadá, že systém funguje a je přínosný. Ale musíme si uvědomit, že v referenční databázi jsou všechny hledané a pohřešované osoby. A to nemusí být jen kriminálníci nebo někdo, kdo se vyhýbá vězení.“
„Mohou to klidně být lidé, kterým se jen nepodařilo doručit důležitou soudní obsílku. Bohužel od policie nemáme žádné informace o tom, jestli chytili 200 lidí, kteří si nepřebírali poštu, nebo jestli polovina z nich byla na nějakých teroristických seznamech,“ vysvětluje expert na ochranu osobních údajů.
Poctivému nic nehrozí?
V blízké budoucnosti by Letiště Václava Havla nemuselo zůstat jediným místem, kde bude váš obličej rozpoznán a uložen. O nasazení technologie před dvěma lety usilovala také třeba městská policie v Praze. „Praha to odmítla s tím, že policie by měla zpracovat zhodnocení dopadu na ochranu osobních údajů, které je u takto invazních nástrojů sledování povinné. Podle našich informací to policie dosud neučinila,“ říká Vobořil a dodává:
„Podle našich informací mají některá města tyto technologie nakoupené, ale zatím je nepoužívají.“
Problémem je také to, že v současnosti chybí jasná legislativa, která by využívání podobných systémů upravovala.
„Všechny naše politické instituce stojí na předpokladu rovnováhy sil. Nové digitální technologie tu rovnováhu posunuly a my na to nereagujeme. Nevidím, že by politici reagovali na to, že toto je problém a je potřeba jej vymezit nějakými lepšími zákony,“ všímá si Koubský.
„Jakmile jsou jednou data digitální a někdo je má, jsou potenciálně zneužitelná. Slabinou je vždycky lidský faktor, případné budoucí zákonné změny i zneužívání pravomocí. Pokud jednou přijmeme takovou situaci za zcela banální a tolerovatelnou s tím, že kdo je poctivý, nic mu nehrozí, zdolali jsme krůček při posunu společnosti někam jinam. Kdo nás bude chtít táhnout směrem od demokracie, bude už o schůdek dál,“ vysvětluje Petr Koubský, proč bychom se podobnými otázkami jako společnost měli zabývat už nyní.
Poslechněte si celý rozhovor Davida Slížka s Petrem Koubským a Janem Vobořilem. Dozvíte se také, kolik falešných poplachů systém na Letišti Václava Havla spustil, nebo to, zda se člověk vůbec dozví, pokud jej systém identifikuje jako podezřelou osobu.
