Co bude podle vás na začátku toho ne úplně běžného školního roku nejnáročnější pro žáky a co pro učitele?
Já bych řekla spíše pro žáky, jejich rodiče a učitele. Nezapomínejme, že žáci mají své zákonné zástupce. Rodiče si možná oddychnou, pro učitele bude ve školách náročné udržet to „stádo malých blech“ tak, aby měly děti odstupy.

Četla jsem si ten manuál. Vypadá krásně na papíře, ale když si představím, že dvanáctileté, třináctileté děti, které se těší na to, že budou spolu, že se budou taky pošťuchovat, mají udržovat odstup, tak bude pro učitele hrozně náročné vůbec udržet kázeň.

Potom je další věc, že děti budou mít určitě rozdílnou úroveň vstupních dovedností a znalostí podle toho, jak se jim dařilo plnit úkoly, které v době koronavirové dostávaly od školy. Ony i tak jsou děti chytré a méně chytré, takže i v běžném školním režimu je potřeba úroveň sladit tak, aby byly naplněny všechny jejich vzdělávací potřeby, ne jenom ty speciální. A tam si myslím, že to pro učitele bude nesmírně složité.

Připouštějí si děti, speciálně třeba na základních školách, že v jejich okolí panuje mimořádná zdravotnická situace? Jak na ně mohou působit povinné roušky mimo třídy?
To nevím. Ještě před prázdninami jsem si všímala, že v Praze chodily děti po městě s rodiči s rouškou běžně. Nezdálo se mi, že by tím byly nějak limitovány. Otázka je, jaké klima nastane ve škole či třídě. Jestli někdo prohlásí, a bude to vůdce třídy, že rouška je blbost, tak ho další budou napodobovat.

Roli hraje také úzkost rodičů, která by se na děti mohla možná negativně přenášet, takže ty by zase naopak byly velmi obezřetné. A samozřejmě i úzkost učitelů, protože ti se většinou cítí za děti zodpovědní. Takže se budou snažit dodržovat i doporučená nařízení a to nebude tak jednoduché, jak to vypadá na papíře.

Je otázka, jak najít ten zlatý střed - jak děti nevystrašit a zároveň jim říct, že tu jsou určitá pravidla, která je nutné dodržovat, protože situace není úplně normální.
Myslím si, že když se řekne věcně „je tady virus, pojďme si říct, co uděláme proto, abychom nebyli nemocní“, tak to bude úplně stačit. Když jsem chodila na základní školu já, byla epidemie žloutenky. Řešilo se to tak, že byl u dveří lavor s vodou, kde jsme si máchali ruce, když jsme vcházeli do třídy a taky se to dalo, dodrželi jsme to. Myslím si, že i tohle děti dodrží. Jakmile se nastaví nějaká norma, tak ji dodrží. Většina dětí, když se ráno vzbudí, tak si také chodí vyčistit zuby. Jde jen o to nastavit sociální normu.

Ministr školství (Robert Plaga z hnutí ANO) v úterý varoval před tím, že žáci, kteří se koronavirem nakazí, by mohly být stigmatizováni, obviňováni z nákazy. Jak dětem vysvětlovat, aby se stigmatizace nedopouštěly?
Vysvětlit jim to zase věcně. Něco tu běhá ve vzduchu a nikdo se určitě záměrně nenakazí. To většina dětí pochopí. Pokud se něco podobného na škole objeví, musí se to s dětmi řešit individuálně - buď nějakou besedou, nebo jim to vysvětlit tak, že nikdo nechodí a neplive infekci po druhých záměrně.

Věra Štechrová, ada Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít