Svatovítská katedrála je symbol nejen duchovní, ale i národní
Katedrála svatého Víta je největším a suverénně nejvýznamnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se tu odehrávaly i korunovace českých králů a královen. Právě tady odpočívají ostatky svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů i arcibiskupů. Dnes bude svatovítská katedrála dějištěm posledního rozloučení s prezidentem Václavem Havlem.
„V podstatě je to první pohřeb hlavy státu, samozřejmě demokratické a republikánské, který se koná ve svatovítské katedrále. Protože nikdy předtím, ani v době pohřbu prezidenta Masaryka, se tam žádné takové oficiální rozloučení nekonalo,“ vysvětluje historik Jaroslav Šebek.
Dnešní svatovítská katedrála stojí na místě původní románské rotundy, později přestavěné na trojlodní baziliku. Její význam vzrostl hlavně po zřízení pražského biskupstí a založení sboru kanovníků kapituly svatovítské.
Stavbu gotické katedrály zahájil v roce 1344 jeden z nejvýznamnějších panovníků české historie Karel IV. Nezaměnitelně se v tomto období na jejím vzhledu podepsali stavitelé Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř. Právě jeho sochařskou výzdobu velmi kladně hodnotí profesor Jan Royt z Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
„Z hlediska toho, k čemu má vztah, tak jsou to busty na dolním a horním triforiu. Tedy busty, které reprezentují Karla IV., jeho manželky, jeho širší rodinu, otce, pražské arcibiskupy, ředitele stavby. A co je právě ta zvláštnost – i samotné architekty,“ říká Jan Royt.
S katedrálou je spojen i rok 1989
Chrám zůstal dlouho nedostavěný, oprava původní části a dostavba v novogotickém slohu musely počkat až na druhou polovinu 19. století, V roce 1929 byl chrám slavnostně vysvěcen. Profesor Jiří Kuthan z Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy upozorňuje na sochu patrona národa svatého Václava.
„Je oděn v kroužkovou košili, která patří k vzácným relikviím. Má na hlavě starou přilbici, která je též chována v pokladnici pražské katedrály jako přilba svatého Václava. Autor, tvůrce této sochy použil skutečné relikvie, které jsou ve svatovítském chrámu chovány. Tato socha se stala jakýmsi prototypem dalších vyobrazení svatého Václava. A to jak vyobrazení sochařských, tak vyobrazeních malířských,“ upřesňuje Kuthan.
Pro polistopadové dějiny naší země zůstane se svatovítskou katedrálo spojen i konec roku 1989 a i mše Te Deum, kterou sloužil tehdejší český primas kardinál František Tomášek. Krátce poté,co Václav Havel složil prezidentskou přísahu.
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, jak zní celé její jméno, je ale podle historika Jaroslava Šebka pro Čechy velkým symbolem.
„Do jisté míry to pro mě znamená i takové ukázání na vertikální, tedy duchovní rovinu Václava Havla. Jeho život v pravdě, snaha být morální autoritou za každé situace, možná vedlo organizátory pohřbu k tomu, aby právě poslední rozloučení proběhlo i ve svatovítské katedrále. A jak říkám, není to jenom symbol duchovní, je to i symbol státní a národní,“ uzavírá Šebek.
