Reagovat musí, způsob je už ale na nich. Co všechno členům NATO ukládá ,mušketýrský’ článek 5
Alianční spojenci se na summitu NATO dohodli na navýšení obranných výdajů na pět procent HDP, zároveň opět stvrdili i závazek ke článku 5 alianční smlouvy, tedy že „útok na jednoho je útok na všechny“. Odezvu však přinesl výrok Donalda Trumpa, jenž se k příslušné úloze zprvu stavěl poněkud mlhavě, šéf NATO Mark Rutte nicméně následně uvedl, že o jeho solidaritě nepochybuje. Jaké závazky tedy pro spojence z článku 5 alianční smlouvy vyplývají?
S návratem do Bílého domu Donald Trump avizoval, že by odmítl pomoc zemi napadené Ruskem, jež by na svou obranu nevydávala alespoň dvě procenta HDP. Zároveň důrazně opakoval, že Evropa musí být co do obranyschopnosti výrazně soběstačnější a navýšení výdajů na obranu by jednotlivé státy měly pokládat za prioritu.
Po summitu Severoatlantické aliance v nizozemském Haagu je zřejmé, že mu naléhání přineslo kýžený efekt – členské země se shodly na nárůstu výdajů na obranu na pět procent HDP do deseti let. 3,5 procenta má jít přímo na ozbrojené síly, zbytek na další výdaje spojené mimo jiné s infrastrukturou či kyberbezpečností. Podle šéfa NATO Marka Rutteho by bez Trumpa k pětiprocentnímu závazku nedošlo.
Litevský prezident Gitanas Nausėda si zase během summitu vypůjčil jedno z Trumpových volebních hesel a prohlásil, že motto Aliance by mohlo znít ,Make NATO Great Again (Učiňme NATO znovu velkým)’.
Některá média také alianční shromáždění s větší či menší nadsázkou překřtila na „Trumpův summit“. „Celkem 32 zemí, ale summit byl na míru ušitý jednomu muži – prezidentovi Spojených států“ komentovala například americká stanice CNN.
Trump sice dokázal Evropu přimět k vyšším investicím do obranné politiky, po poznámce pronesené na palubě Air Force One před příletem na summit si však někteří kladli otázku, zdali mu to nakonec bude stačit.
Na jeden z dotazů novinářů týkajícího se článku 5 zakládající smlouvy NATO zavazujícího ke vzájemné solidaritě, podle něhož útok na jednoho ze členů znamená útok na celou Alianci, totiž mlhavě odpověděl, že ohledně něj „existuje mnoho definic“.
Co všechno tedy zmíněný článek aliančním spojencům ukládá?
Jednomyslná shoda
Základním pilířem a principem NATO je mušketýrské „jeden za všechny, všichni za jednoho“. Momentálně je však v Alianci „mušketýrů“ oproti čtyřem hlavním postavám románu Alexandra Dumase osmkrát tolik.
9:22
Lipavský: Summit NATO ukázal, že Aliance jde správným směrem. Trump článek 5 nikdy nezpochybnil
Číst článek
Závazek ke kolektivní obraně stanovuje právě klíčový článek 5 zakládající smlouvy podepsané v roce 1949. Tehdy za hlavní cíl Aliance platila záruka společné obrany v případě, že by Sovětský svaz dostal chuť svůj vliv rozšířit za hranice železné opony.
Aby jej Aliance aktivovala, musí nejdříve spustit článek 4, tedy konzultace mezi jednotlivými členy, pokud je ohrožena územní celistvost, politická nezávislost či bezpečnost jednoho z nich. Vše posuzuje Severoatlantická rada, kde má každá země svého zástupce. Doplňující článek 6 pak detailně určuje, na která všechna území členských států se ochrana vztahuje.
„V praxi to může vypadat, jakkoliv se státy rozhodnou, že to vypadat bude. Proces by byl takový, že by jeden ze členských států nejdříve požádal o konzultace, což stanovuje článek 4, a poté případně o aktivaci článku 5, na čemž se ostatní musí jednomyslně shodnout. S tím se rozbíhají operační plány NATO,“ nastiňuje pro iROZHLAS.cz bezpečnostní analytik Vojtěch Bahenský.
Závazek ke kolektivní obraně členské státy na letošním summitu znovu potvrdily, nakonec svůj postoj zpřesnil i Trump.
„Za článkem 5 stojím, proto jsem tady. Jinak bych zde nebyl,“ prohlásil. Obavy jeho prohlášení z paluby vládního letounu mezi evropskými spojenci ale přeci jen v určité míře rozdmýchalo.
Rutte na adresu Trumpa nicméně prohlásil, že o jeho ujištění nepochybuje, stejně tak se vyjádřil i český ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.).
Záměr Washingtonu
Jak poukazoval Bahenský, každá země včetně Spojených států si může zvolit, k jaké formě pomoci napadenému spojenci přikročí. Rovněž analytik Tony Lawrence z Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost v estonském Tallinnu na podzim pro iROZHLAS.cz popisoval, že Trumpa k poskytnutí pomoci z právního hlediska nic nenutí.
25:58
NATO chce Trumpovi udělat radost číslem 5, Evropané budou s obrannými výdaji kouzlit, říká Bahenský
Číst článek
Jinými slovy tedy článek 5 v případě aktivace vyloženě neukládá povinnost nasazení vojenských prostředků a stanovuje pouze závazek takové reakce a opatření, které jednotlivé členské země považují za nezbytné.
Podle analýzy amerického think-tanku Centrum pro analýzu evropské politiky (CEPA) byla formulace ve smlouvě kdysi takto nastavená na popud Washingtonu.
„Daná nejednoznačnost byla záměrná. Vznikla v reakci na výhrady Spojených států k rozsahu jejich vojenských závazků jako člena transatlantické obranné aliance. V zemi, která Evropě v obou světových válkách pomohla až po hořké interní debatě, stále převládaly izolacionistické nálady,“ uvádí autorka analýzy Clara Riedensteinová.
Ohledně scénářů případné americké pomoci se pak podle Bahenského nedá příliš nastínit, jakou podobu by mohly mít.
„Je to extrémně hypotetické. Určitě by byl velký rozdíl, bavíme-li se například o tom, že opilí ruští vojáci překročili estonské hranice a Estonci chtějí aktivovat článek 5, nebo se ruské tanky valí na Tallinn. Je tam celá řada proměnných, a nakonec jde o politické rozhodnutí, a to nejen NATO jako celku, ale i členských států,“ doplňuje analytik.
