Studentem pětiletého programu plzeňské fakulty byl Harangozzo něco přes dva měsíce. Tvrzení o splnění studijních povinností předchozím studiem na jiných školách byla podle soudů nevěrohodná.

Už v roce 2016 Nejvyšší správní soud rozhodl, že vysokoškolský diplom je osvědčení, které může rektor zrušit, pokud byl diplom vydaný v rozporu se zákonem. Soud to tehdy podmínil jednak spolehlivým zjištěním nezákonnosti vydání diplomu, ale také dodržením podmínek přiměřenosti zásahu vzhledem k právům držitele diplomu.

Podle následného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni i podle únorového druhého verdiktu Nejvyššího správního soudu jsou obě podmínky v Harangozzově případě splněny.

„V předchozím rozhodnutí jsme řekli, že rektor obecně může zrušit vysokoškolský diplom, který byl vydán nezákonně, pokud jeho držitel musel vědět, že podmínky pro jeho vydání nesplnil. A to se v této věci prokázalo,“ uvedl v únoru předseda senátu Nejvyššího správního soudu Filip Dienstbier.

Harangozzova obrana

V ústavní stížnosti si Harangozzo stěžoval na porušení základních práv a prolomení principu právní jistoty. Dále tvrdil, že pro zrušení jeho osvědčení o završení studia nebylo dost podkladů, což není jeho vina. Vyjádřil také přesvědčení, že v jeho „případě se objevují prvky jak extrémní aplikace jednoduchého práva, tak i spíše než přepjatého jako jaksi účelově ohnutého formalismu“.

ÚS se zabýval otázkou, zda bylo v Harangozzově případě zrušení vysokoškolského diplomu ospravedlněno okolnostmi a zda byla respektována rovnováha mezi jeho zájmy a potřebou veřejnosti zajistit řádné fungování vysokých škol.

S odkazem na zjištění správních soudů pak uvedl, že „byly dány okolnosti podstatného a přesvědčivého charakteru“, které umožnily diplom odebrat.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít