Zákony, reformy a válečné zločiny. Čech z unijní mise radil Ukrajincům, někteří později bránili Mariupol
Dynamické ocelářské město s plány na vybudování přímořských letovisek, tak vzpomíná Martin Kulíšek na předválečný Mariupol, kde poslední dva roky vedl kancelář civilní mise Evropské unie. I před letošním únorem dvacet kilometrů od města vedla frontová linie. „Zejména v prvních měsících války byl nedostatek vest a helem pro civilní bezpečnostní složky,“ říká pro iROZHLAS.cz a popisuje, jak se mu povedlo zprostředkovat pomoc za stovky tisíc eur.
Když Martin Kulíšek 11. února odjížděl kvůli narození svého prvního dítěte z Mariupolu, nevěděl, že už se do průmyslového přístavu na pobřeží Azovského moře nevrátí.
Rusko rekrutuje vojáky afghánských speciálních sil vycvičené USA. Mají bojovat na Ukrajině
Číst článek
V před válkou čtyřsettisícovém městě, které nyní okupuje ruská armáda, strávil právník Kulíšek dva roky života: od června 2020 totiž vedl regionální kancelář mezinárodního týmu expertů z dvanácti zemí Evropské unie. Společně s kolegy pomáhal s reformou bezpečnostního sektoru v Doněcké, Záporožské a Dněpropetrovské oblasti.
„V roce 2013 a 2014 docházelo k prozápadním demonstracím, které byly tehdejší vládou brutálně potlačovány právě bezpečnostními složkami, což narušilo důvěru mezi společností a bezpečnostním aparátem,“ vysvětlil v rozhovoru pro iROZHLAS.cz právník Kulíšek, který byl jedním z řečníků na společné konferenci Pražského centra bezpečnostních studií (PSSI) a ministerstva zahraničí u příležitosti výročí 20 let vysílání českých expertů do zahraničních civilních misí.
Frontová linie za humny
„Reforma bezpečnostního sektoru netrvá tři nebo pět let, trvá celou generaci. Musí se změnit nejenom návyky a zákony, musí se přijmout nová opatření, nové strategie, ale také se musí změnit myšlení a chování lidí,“ vyjmenovává Kulíšek, který dříve působil také v Gruzii a Palestině.
Martin Kulíšek
Jako právník začínal na ministerstvu obrany, následně strávil šest a půl roku v Gruzii jako civilní expert, další tři a půl roku v Palestině. Od června 2020 do června 2022 vedl regionální kancelář civilní mise Evropské unie v Mariupolu. Aktuálně působí na stálém zastoupení České republiky v Bruselu.
Partnery, kterým nejen Kulíškův tým v Mariupolu, ale i další kanceláře unijní mise v Kyjevě, Lvově, Oděse nebo Charkově, asistovaly, byli ukrajinští policisté, celníci, pohraničníci, státní zástupci či civilní kontrarozvědka SBU.
Civilní mise společné bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie působí v zemi na žádost ukrajinské vlády od roku 2014. Mariupolská pobočka byla výjimečná už před ruským vpádem na Ukrajinu z letošního 24. února.
„Frontová linie probíhala nějakých 20 kilometrů od města. Konflikt tam byl velmi živý už tehdy, lidé umírali téměř každodenně,“ říká Kulíšek a na předúnorový Mariupol vzpomíná jako na „ocelářské město, které se od roku 2014 velmi dynamicky rozvíjelo, protože tam plynuly větší finanční prostředky a byl tam progresivně smýšlející starosta, kterému záleželo na rozvoji města“.
Podle Kulíška se díky starostově úsilí dařilo do města lákat stále více ukrajinských turistů a velké plány na vybudování přímořského letoviska přerušila ruská invaze.
Pracovníci Kulíškovy kanceláře dostali pokyn k evakuaci 13. února, jedenáct dní před invazí, kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci a také proto, že se z ambasád v Kyjevě stahovali zahraniční diplomaté, což byl prý signál i pro unijní misi.
Měli jiné starosti
Měli se prozatím stáhnout do Moldavska a čekat, až se situace uklidní. To se ale nestalo. Zpráva o únorové invazi ruské armády na Ukrajinu Martina Kulíška zastihla v Česku v porodnici. Okamžiky radosti se tak mísily s šokem.
Buď jste člověk, nebo dobytek, popisuje zajetí ukrajinský voják z Azovstalu Mychajlo Djanov
Číst článek
„S našimi bývalými ukrajinskými partnery jsem neztratil kontakt, doteď ho udržujeme přes sociální sítě nebo přes telefon a sledoval jsem každou zprávu z Mariupolu. Jednalo se ale spíš o výměnu kusých informací, protože oni měli opravdu jiné starosti,“ vrací se Kulíšek do dnů, kdy se na tehdy obléhaný Mariupol upírala pozornost světových médií i veřejnosti.
Mezi obránci Azovstalu, tedy v baště posledního odporu, byli i Kulíškovi ukrajinští kolegové.
Město bylo ruskou armádou obléháno od 24. února do 20. května. Nejdéle vzorovali příslušníci pluku Azov, kteří se, společně s dalšími vojáky i civilisty, stáhli do podzemí ocelářského komplexu Azovstal.
Na konci května řekl poradce mariupolského starosty Petr Andrjuščenko americké stanici CNN, že za tři měsíce obléhání ve městě zemřelo 22 tisíc civilistů. Město je nyní ovládáno proruskými separatisty.
Nad rámec povinností
„Všichni jsme chtěli Ukrajině nějak pomoct, někteří poskytli svoje byty nebo domy a ubytovali uprchlíky, jiní zase finanční příspěvky, posílali oblečení,“ popisuje Kulíšek, na kterého se přímo obrátil náčelník policie Doněcké oblasti, se kterým měl z předválečné doby dobré vztahy.
„Zejména v prvních měsících války byl nedostatek taktického materiálu, neprůstřelných vest a helem, pro policii a další civilní bezpečnostní složky,“ vzpomíná Kulíšek. Nakonec se jeho dánskému kolegovi povedlo sehnat soukromého dárce, který chybějící vybavení v hodnotě několika stovek tisíc euro pro ukrajinské policisty nakoupil z vlastní kapsy.
Mezi únorem a červnem unijní mise fungovala na dálku, od začátku léta se ale experti na Ukrajinu začali vracet.
Bojovníci z Azovstalu za ‚šedého kardinála‘. Jaké prominentní vězně si vyměnili Ukrajina s Ruskem?
Číst článek
Mandát unijní mise se s vypuknutím války proměnil: nově přibylo poradenství ohledně vyšetřování válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, kromě toho na začátku války pomáhali její členové na ukrajinsko-unijních hranicích s návalem ukrajinských uprchlíků na jedné straně a tunami humanitární pomoci putující opačným směrem.
Česko zastupuje aktuálně 32 expertů – z řad odborníků z ministerstev zahraničí, obrany, vnitra a spravedlnosti, ale také nevládních organizací – v civilních misích Evropské unie, Organizace spojených národů (OSN) nebo Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Kromě toho se Česko podílí na vojenských misích.
Evropská unie má v současnosti 11 civilních a sedm vojenských misí na třech kontinentech. Jejich smyslem je posílení bezpečnosti a stability v konfliktních či postkonfliktních oblastech a pomoc při obnově státních institucí a demokratických procesů.
