„My se nehodíme, protože co kdyby. Ta obec má zhruba sto členů. Naše hlasy by mohly asi zvrátit chod obce. Já tomu vůbec nerozumím, protože předseda obce nás několikrát žádal, jestli bychom nevstoupili,“ říká trpce Eva Huikari, popíjí bylinkový čaj na své šumavské chalupě a dívá se na manžela, který pokyvuje hlavou.

„Nedávno jsme u něj byli, kupovali jsme od ně ovce a najednou nám ani neodpoví, proč nás odmítli přijmout,“ popisuje.

Předsedou židovské obce v Plzni je Jiří Löwy. Svoje rozhodnutí nevysvětlil ani odmítnutým žadatelkám, ani Českému rozhlasu. „Výbor rozhodne a nemusí to dál vysvětlovat. Proto jsme to nikomu ze žadatelů neřekli, jestli je to o sympatiích, o původu, prostě jsme to nekomentovali. My nejsme hasiči nebo skauti, my to nikomu říkat nemusíme,“ hájí se.

Společně s Evou Huikari chtěly do Židovské obce vstoupit i její dcera Sára a další žena. Neuspěla žádná, přestože je všechny doporučil vrchní rabín Karol Sidon. „Každá obec je v těchto věcech samostatná, já na to nemám jiný vliv, než že mohu vyjádřit svoji nelibost,“ říká.

Podobně se vyjádřil i předseda Federace židovských obcí Petr Papoušek. „Já to nechci komentovat, to jsou interní věci, které se musí vyřešit interně, a vůbec nechci, aby o tom vycházely nějaké informace,“ říká. 

Jiří Löwy Českému rozhlasu řekl, že se podivuje nad tím, proč si Eva Huikari vzpomněla, že chce vstoupit do obce až ve svých téměř sedmdesáti letech. S obcí je podle Löwyho v kontaktu zhruba pět let.

Mlčení o židovských kořenech

„V naší rodině se o židovství nemluvilo. Naopak babička nám vždycky říkala, abychom mlčeli o tom, že máme židovské kořeny. Měla jsem blok. Otec nikdy nemluvil o tom, co prožil za války, teprve když jsem se vdala, tak nás s manželem vzal oba do Terezína, kde začala ta jeho cesta. Jeho bratr pochod smrti nepřežil, ani nevíme, kde je jeho hrob. Proto jsem se vracela k židovství postupně a pomalu,“ reaguje Huikari, která žila třicet let ve Finsku. 

Eva Huikari má ještě další dceru Barboru, která členem židovské obce v Plzni je. Dokonce pro ni pracovala a měla na starost mimo jiné kulturní program ve Velké synagoze.

Podle Barbory jsou důvodem odmítnutí podzimní volby do čela židovské obce. „Co se nám snaží zatajit, nevím. Ale nechtějí, aby do obce vstupovali lidé, kteří se víc zajímají o dění v obci. Bojí se, že by mohli přijít o svůj vliv. Oni vlastně nezveřejňují vůbec žádné informace. Podle mě vedení likviduje aktivní část lidí,“ míní. 

V minulosti židovská obec v Plzni odmítla přijmout členy zcela výjimečně. „Nebylo jich moc, já si pamatuju dva, kteří nebyli přijatí, nebo jim bylo řečeno, že až později a pak už se neozvali,“ potvrzuje předseda Jiří Löwy. 

Židovská obec v Plzni dlouhodobě trpí nedostatkem členů. V rozhovoru pro iDnes před šesti lety to uvedl i Jiří Löwy. Trápí to i členy obce, a desítka z nich proto napsala dopis s žádostí o vysvětlení.

Mezi nimi i pedagožka Západočeské univerzity Věra Tydlitátová. „Mě to hrozně mrzí, protože komunita je maličká a vždycky tam byly vztahy v pohodě. Najednou takové podivnosti a tajemství, a to se neřekne a tak. Mě ta kontroverze mrzí víc než celá ta záležitost, že někoho nevzali,“ říká.

Jiří Löwy stanovisko vedení Židovské obce brání. „Já vám nemůžu říct, co o těch ženách víme, co se nám nemusí líbit. Vy si taky domů nepustíte na návštěvu každého, jenom toho, s kým vycházíte dobře,“ říká. 

Postoj židovské obce považuje Eva Huikari za přezíravý, urážlivý a ponižující. Ve svém věku to prý nemá zapotřebí a se židovskou obcí už nechce mít nic společného. „Vrátili mě do těch traumatizujících let. Mě už nikdy žádná židovská obec neuvidí. Končím i s veškerými edukačními programy. Ať si to dělají sami,“ uzavírá. 

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít