Lidé se probírají z letargie a ta zlost se rozlévá po celé zemi, říká Češka zadržená v Bělorusku
Veronika Kiruščanka šla s kamarádkami v centru Minsku, když k ní přistoupila čtveřice mužů v civilu, naložili ji do dodávky a odvezli na oblastní správu běloruského ministerstva vnitra. „Postavili nás čelem ke zdi. Mohlo nás tam být tak dvacet. Některým dali želízka, většina je ale neměla a ani já ne,“ popisuje Češka v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Masivním zatýkáním se režim snaží lidi před volbami zastrašit, podle ní tím ale umocňuje jejich zlost.
„Unesli mě čtyři muži v civilním oblečení, když jsme šly s kamarádkami z italské restaurace přes jednu z hlavních ulic Minsku. Bez vysvětlení mě silou zatáhli do černé dodávky bez SPZ, na opakované dotazy, co jsem udělala a na základě čeho mě chytli, mlčeli.“ Těmito slovy jste na facebooku popsala incident, který jste zažila minulý pátek v Bělorusku, odkud pochází váš manžel a kam jste společně odjeli kvůli pohřbu jeho babičky. Jak přesně se zadržení odehrálo?
Šly jsme s kamarádkami přes centrum, které je v současnosti plné lidí. Nevypadá to jako na nějakém protestu, když je ale někde více lidí, vláda to může považovat za demonstraci. Ve skupince čtyř holek jsme vyšly z podchodu na ulici a já vytáhla telefon, abych si vyfotila malé děti se psy, co tam stály. Můj muž byl totiž vždy u vytržení, když v Česku na nějaké demonstraci viděl právě děti a psy.
V Bělorusku se demonstrovalo s pantoflemi proti Lukašenkovi. ‚Zašlápněte švába,‘ znělo ulicemi
Číst článek
Za pár sekund přišli zezadu čtyři muži a zatáhli mě do dodávky. Rusky se mě zeptali, jestli chci odjet domů. Ptala jsem se jich, jak to myslí, a oni na to, že to budeme řešit později. V ruce jsem držela chrpy, které jsem dostala od kamarádky, protože věděla, že nám umřela babička. Takhle mě zadrželi přímo v centru města.
Dokážete si vysvětlit, proč zadrželi právě vás? Věděli, kdo jste, nebo byla náhoda, že si na ulici všimli zrovna vás?
To nevím. Máme na to různé teorie. Někteří si myslí, že to byla náhoda. Je to dost možné, pokud budeme věřit tomu, že milice jsou tady nekompetentní, což určitě do jisté míry jsou. Na druhou stranu cizinců v Bělorusku dnes není tolik. Já jsem tu dříve žila, takže věřím tomu, že na každého tu má KGB složku a v momentě, kdy je daný člověk nepohodlný, jsou schopni na něj něco vytáhnout.
Rozhodně si ale nemyslím, že v momentě mého zadržení nevěděli, kdo jsem. Pokud by to opravdu nevěděli, pak nevím, na co KGB a OMON (oddíly milice zvláštního určení vznikly už v sovětské éře a jejich úkolem je zasahovat proti masovým pouličním nepokojům – pozn. redakce) platí.
Jak sama píšete na facebooku, chrpy jsou v Bělorusku národní květiny a znak svobody. Mohly být právě chrpy důvodem, proč si vás na ulici všimli?
Myslím, že to tím také mohlo být. Ale pokud jsou teď chrpy znakem opozice, je to opravdu velmi směšné. Je tu ještě jedna věc, která může být zcela banální, ale také to mohl být důvod, nemám totiž instinkt ochrany. Zatímco zbytek holek se držel v tlupě, já od nich udělala tři kroky dopředu, tím jsem se vyčlenila a kvůli tomu mě pak jednoduše vtáhli do dodávky. Aspektů tam mohlo být víc, nemusely to být jen chrpy a telefon, které jsem držela v ruce.
V Bělorusku se navzdory pandemii konala vojenská přehlídka. ‚Neodsuzujte nás,‘ vzkázal Lukašenko
Číst článek
Nikdo vám tedy nevysvětlil, co se děje a proč vás odvážejí pryč?
Vůbec ne. Snažila jsem se na to samozřejmě několikrát důrazně ptát. Po celou dobu mi ale nikdo nedal žádné vysvětlení, ani na ministerstvu pak nepadaly žádné otázky ohledně zadržení. Ptali se mě jen na věci směřující k tomu, jestli jsem v Bělorusku legálně.
Byl v dodávce kromě vás nějaký další zadržený?
Ano, bylo nás tam tak pět nebo šest. Všechno to byli mladí lidé přibližně v mém věku. To jsem zjistila, když nám pak prohlíželi pasy a četli data narození. Byli to lidé většinou do 30 let. Kromě toho tam byli také těžkooděnci z OMONu, byli tam nejméně tři. Ti byli přímo v dodávce, na ulici mě ale chytli muži v civilu
Podle vašeho facebookového příspěvku vás nechali alespoň zavolat manželovi. Jak na situaci reagoval?
To je vtipná historka, kterou si asi budeme pamatovat do konce života. Věděla jsem, že musím zachovat chladnou hlavu a nesmím ukázat, že se bojím, protože to je přesně ten důvod, proč to všechno dělají. Relativně v klidu jsem tedy volala manželovi, on mi ale nevěřil, že mě opravdu chytli OMONovci, protože se mi netřásl hlas, neplakala jsem nebo něco podobného. Myslel si, že si z něj utahuju a zkouším jeho reakci. V momentě, kdy jsem mu volala, mu navíc dorazila fotka s chrpou, kterou jsem mu poslala asi hodinu předtím. Nešel ale internet, fotka se proto odeslala až s hodinovým zpožděním.
Prosila jsem ho, aby zavolal na české velvyslanectví, zároveň mě hledaly kamarádky, které nevěděly, kam mě odvezli. Jedna z nich zavolala manželovi a on pak pochopil, že to není legrace a zavolal na ambasádu.
Jak na tu situaci reagovala ambasáda?
Jsme s ní v kontaktu, zítra jdu ještě za panem velvyslancem. Uvidíme, co se tam bude řešit a jak na to případně zareaguje.
Chaos a arogance
Dodávkou vás následně odvezli na pobočku ministerstva vnitra. Proč právě tam a ne na policejní stanici?
Nevím, jak přesně to přeložit do českých reálií, ale je to vlastně oblastní správa ministerstva vnitra. Není to policie, tam jsem byla, když jsme tu s manželem žili a měli jsme havárku, kdy do nás najelo auto. Takže vím, jakým způsobem tu funguje policie a výslechy, ale v tomto případě mě neodvezli na policii a nebyl to ani výslech.
Epidemie sílí, Lukašenko ale nekoná. Lidé mají strach, nemohou situaci pochopit, říká Běloruska v Česku
Číst článek
Proč mě vzali tam, to nevím. V běloruské státní správě se nevyznám, ale vezli nás tam všechny. To byla první stanice, kde se řešilo, co s námi dál. Někteří z těch, co byli v dodávce se mnou, tam zůstali přes noc a ráno dostali buď pokutu, nebo byli zadrženi na dalších 15 dní a pak je odvezli někam dál.
Co se dělo po příjezdu na místo?
Postavili nás čelem ke zdi. Mohlo nás tam být tak dvacet, možná i víc. Některým dali želízka, většina je ale neměla a ani já ne. Tam jsme čekali. Myslela jsem, že čekáme na výslech, u některých ale výslech vůbec neproběhl. Já jsem tam čekala hodinu, jiní třeba až do rána. Postupně nás volali dovnitř. Já byla asi třetí. Pořád jsem jim opakovala, že chci překladatele, ne proto, že bych neuměla rusky, ale protože vím, že na to mám právo a nechtěla jsem podepsat něco, čemu bych třeba úplně neporozuměla. Pak jsem chtěla zavolat na velvyslanectví a svému advokátovi, to mi ale nedovolili.
Po hodině přišla paní z imigrační služby a pozvala mě dovnitř. Vzali si můj pas a ověřovali legalitu mého pobytu. Ptali se, jak se jmenuju, co děláme v Bělorusku, jakou mám práci, kde pracuje můj manžel. Opakovala jsem, že jsme přijeli na pohřeb babičky, který byl ve čtvrtek, tedy den před tím, než mě zadrželi. A to bylo všechno. Tyto informace ověřovali skoro dvě hodiny. I ten policista, který mě měl na starosti, z toho byl docela zoufalý. Viděla jsem, že mu to je nepříjemné. Vůbec nevěděl, co se děje a proč mě takhle chytli a nikdo mi nedal žádné vysvětlení.
Po celou dobu tam byl chaos. Pořád se něco ověřovalo, někdo někam chodil, zvonily telefony a nikdo nic nevěděl. Do toho jim volali rodiče druhých zadržených a hledali své děti, žádné informace se ale nedočkali. Bylo jim řečeno, že tam jejich děti nejsou, což asi nebyla úplně pravda. Takhle jsem tam čekala dvě hodiny, pak mi řekli: „Rychle si sbalte věci, nikde se nezastavujte a jeďte domů taxíkem.“
Bělorusové a koronavirus. Vláda nechala lidi na holičkách, bojovat musí na vlastní pěst
Číst článek
Jak s vámi na pobočce ministerstva jednali? Došlo z jejich strany i na hrubé fyzické zacházení?
Jen když nám řekli, ať si vypneme telefony. Jednomu OMONovci se asi nelíbilo, že ho vypínám pomalu a vykroutil mi ruku. Ale to nebylo hrubé fyzické násilí, mám jen malou modřinu. Vím ale, že u ostatních to bylo horší.
Fyzicky nás nebili nebo něco takového, ale byli velmi arogantní. Někteří si podle mě i užívali, že nás šikanují. Třeba já jsem se potřebovala napít. Venku bylo přes 30 stupňů, tři hodiny jsem ale vůbec nepila. Když jsem se zdvořile zeptala, jestli bych se mohla napít, jejich odpověď byla: „Napít se samozřejmě můžete, ale v budově nikde není pitná voda, nicméně že to jste vy, odvedu vás tedy na záchod.“ To mi řekli s dodatkem, že jsme přeci v civilizované zemi.
Od kamarádky, která byla také zadržená, vím, že jedna slečna tam taky žádala o vodu, oni řekli, že jistě a vylili jí tu vodu na hlavu. Takže fyzicky agresivní nebyli, ale velmi arogantní.
Říkáte, že někteří na tom byli hůř než vy. Víte, co se dělo s dalšími zadrženými?
U některých bylo zatýkání, nebo jak tomu budeme říkat, velmi násilné. U mě to bylo docela jednoduché, protože jsem nastupovala do dodávky klidně. Ale na ty, co se vzpírali, použili poměrně hrubou fyzickou sílu. Třeba moje kamarádka novinářka, kterou nezávisle na mě v pátek také chytli, říkala, že jí bolí celé tělo od toho, jak ji tahali do autobusu. To bylo celkem časté.
Mezi zadrženými nicméně byli i lidé s problémy se srdcem, ale to bylo všem úplně jedno. To je to nejhorší. Někdo chce pít, někoho bolí u srdce, jiní tam skoro omdlévají, ale jim je to jedno.
Nemáte po těchto zkušenostech strach v zemi dál setrvávat? Plánujete kvůli tomu dřívější odjezd domů?
Jak jsem říkala, zemřela babička mého manžela, ale ne přirozenou smrtí. Minulé pondělí jí srazilo popelářské auto, teprve tedy proběhne výslech, vyšetřování a soud. Přijeli jsme kvůli tomu, aby manžel pomohl rodičům. Já s největší pravděpodobností odjedu dřív, protože mám povinnosti a práci v Brně. Ale je otázka, jak se odsud dostat, jestli nepojedu autem, leteckých spojů je totiž minimum.
Ale není to tak, že bych odjížděla dřív, protože bych se bála. Stejně musím jet do Česka kvůli práci. Abych odpověděla na vaši otázku, nebojím se, jsem naštvaná stejně jako všichni ostatní, co byli zadržení. Štve to nás, naše rodiče a partnery a tahle zlost se rozlévá po celé zemi. Jestli si myslí, že tímhle někoho vystraší, tohle nejsou metody, které na mladé lidi fungují.
Touha po změně zůstane
Bělorusko v srpnu čekají prezidentské volby, podpora Alexandera Lukašenka, který je u moci už 26 let, se podle nezávislých průzkumů nicméně pohybuje kolem pouhých tří procent, represe se proto stupňují. Jak vaše zadržení souvisí s tím, co se dnes odehrává v Bělorusku?
Když jsem v roce 2015 poprvé přijela do Běloruska, okolí mě varovalo a určitě jsem měla obavy. Po skoro čtyřech letech, kdy jsem tady učila češtinu, jsem si ale říkala, že jsem možná byla hysterická a paranoidní. Vždyť je to tady hrozně fajn. Kamarádi tady mi ale říkali, že to je posledních pár let a že kdybych přijela v roce 2010, zažila bych úplně jiné Bělorusko. Od té doby se všechno měnilo k lepšímu, represe byly slabší, mládež se přestala bát a podobně.
‚Čísla se musí změnit.‘ Ruský gubernátor na nahrávce tlačí na podřízené, aby měnili data o koronaviru
Číst článek
V době, kdy jsem tady žila, jsem tedy neměla žádný problém. Byli tu ke mně relativně zdvořilí, protože Česko má v očích Bělorusů skvělou pověst. Dokonce když jsem ty dvě hodiny seděla na ministerstvu, policista, kterého jsem zmiňovala, mi říkal, jak je Česko krásné a jak jsme kulturní lidé. Vypadal, že mu to je líto, že mě zadrželi. Takže život tady je fajn, ale jen do doby, než se potkáte se silou vlády a režimu. To se v pátek ukázalo v plné síle.
Jak častá jsou v kontextu nadcházejících voleb podobná zatýkání?
V současnosti extrémně. Každý den sledujeme zprávy, jak jsou lidé na ulici zatýkáni nebo je chytnou a pak pustí. Myslím, že to je samozřejmě proto, aby lidi zastrašili. Zatýkání je v dnešní době na každodenním pořádku, stejně jako mě chytli obrovské množství lidí a myslím, že tímhle tempem jim brzy dojdou kapacity. V době, kdy jsem tu žila, tohle rozhodně nebylo. I mojí kamarádku, která je akreditovaná novinářka, takhle chytli poprvé po 15 letech. To, co se děje v posledních týdnech, je bezprecedentní.
Frustraci běloruské společnosti dokazují i mohutné protesty, které se v zemi v současnosti odehrávají. Na sociálních sítích se objevují záběry, jak se lidé vzájemně drží a vytvářejí na ulici lidské řetězy. Jsou demonstrace něčím výjimečným a neobvyklým v porovnání s uplynulými lety?
Ano, Bělorusové se podle mě probírají z letargie. Ještě pár týdnů zpátky jsem nečekala, že to bude mít takovou intenzitu, protože Bělorusové jsou velmi mírní. Teď to ale došlo do takového stadia, že i úplně apolitičtí lidé, včetně rodiny mého manžela, která se o politiku nikdy nezajímala, jsou rádi, že se v zemi něco děje a nezlobí se, že to všechno můj manžel podporuje.
To je podle mě poslední kapka. Nechápu, na čem se režim drží. Už i někteří policisté, učitelé, obyčejní lidé toho mají dost a nechtějí, aby Lukašenko vládl. Je vidět i to, jak jsou lidé solidární. Vystoupili dokonce někteří novináři ze státních médií a vyjádřili nesouhlas s tím, co se tady děje. Myslím, že to je v kontextu Běloruska velmi unikátní. Ale je otázkou, co s tím dělat.
Protesty začaly nabírat na obrátkách s uvězněním běloruského blogera Sergeje Tichanovského, který chtěl ve volbách také kandidovat, nestihl se ale zaregistrovat, protože byl zadržen při sběru podpisů. Stejně tak už policie zadržela také Lukašenkova rivala Viktara Babaryku, oblíbeného politického nováčka a bývalého šéfa běloruské odnože ruské banky Gazprombank. Jak veřejnost reaguje na zatýkání Lukašenkových soupeřů? Jsou právě tyto kroky tím, co rozhořčení lidí jen umocňuje?
To přesně si myslím. Pokud jde o Tichanovského, jeho zatčení bylo úplně směšné, nezlobte se, ale to je KGB na úrovni školky. Našli nějakou prostitutku, která vyprovokovala absurdní akci na mítinku, kde sbíral podpisy. Zadrželi ho pak proto, že se na té akci někdo porval a policista kvůli tomu spadl na zem, přitom bylo úplně jasné, že se ho Tichanovský ani nedotkl. Lidé to celé natáčeli a za chvíli byla tato videa na sítích, bylo proto zřejmé, že to je smyšlená situace.
To lidi hrozně naštvalo. Celé to bylo absurdní, nedali si ani práci, aby si vymysleli nějakou lepší historku, proč blogera zatýkají. A když následně zatkli Babaryku, už to eskalovalo do nebes. Lidé proto tvrdí, že nemají co ztratit, vždyť celá země je proti Lukašenkovi, on si ale stejně vymýšlí, jak ho všichni milují a že ve volbách získá těch svých 83 procent.
Nespokojenost lidí je velká, věří ale Bělorusové ve vašem okolí tomu, že mají volby šanci vůbec něco změnit? Dovolí něco takového Lukašenkův režim a případně také Rusko v čele s Vladimirem Putinem?
Někteří věří, někteří ne, ale většina se shodne na tom, že něco se dělat musí, sedět doma v kuchyni už prostě nestačí. Je samozřejmě možné, že režim je v zemi tak silně zakořeněný, že se nic nezmění. Ti lidé ale tak dlouho mlčeli a už jen samotný fakt, že jdou do ulic a vyjadřují tam svůj názor, je v kontextu Běloruska celkem unikátní. I kdyby se ve volbách nic nezměnilo, tohle už v lidech zůstane, ta odvaha, solidárnost, touha něco změnit. Navzdory hromadnému zatýkání se lidé nebojí a naopak je to vede k tomu, aby dělali ještě víc.
Koronaviru nepřikládají váhu
Podepisuje se na špatném obrázku vlády také přístup Lukašenka ke koronaviru, kdy situaci kolem pandemie označuje za „psychózu“, zatímco počty nakažených v zemi rostou? Je i tohle důvod, proč nespokojenost s režimem sílí?
Osobně si nemyslím, že by tohle hrálo extra velkou roli, protože i samotní Bělorusové na to dost kašlou, nenosí roušky, nedezinfikují si ruce, nic takového. Od našeho příjezdu jsem jela v metru jednou a z celého vagónu jsem měla roušku jenom já a jeden člověk. Jedna věc je, co dělá vláda, a druhá, co dělají samotní lidé. A podle toho, co jsem viděla, tomu Bělorusové nepřikládají takovou váhu.
Situace je tady ale velmi špatná. I spousta lidí u nás z rodiny měla koronavirus, ale moc to neřeší. Lidé sami říkají, že pokud by se v už tak krachující ekonomice měly ještě zavřít podniky, radši budou mít koronavirus, než aby umřeli hlady. Neříkám, že si něco takového myslím, ale i tyto názory jsem tady slyšela.
Jak se se situací zatím dokáže poprat běloruské zdravotnictví?
Mohu to ilustrovat na konkrétním případu, protože tatínek mého manžela měl koronavirus. Nejdřív měl vysoké horečky, nemohl dýchat, odvezli ho tedy na rentgen a tam se ukázalo, že má oboustranný zápal plic. Odvezli ho do nemocnice, kde nebylo žádné speciální oddělení. Dali ho na oddělení, kde už leželi lidé s potvrzeným koronavirem. On tam ležel týden, pak mu udělali testy, které u něj ale koronavirus neprokázaly. Takže i kdybychom věřili tomu, že koronavirus neměl, ačkoliv měl oboustrannou pneumonii, týden ležel na pokoji s těmi, kteří měli nákazu potvrzenou.
Na tom bych demonstrovala, jak to tady funguje. Místa v nemocnicích jsou, ale není to tak, že by pro nemocné měli nějaká speciální místa. Tím nechci kritizovat běloruské lékaře, protože se opravdu snaží, ale opět je to dáno systémem. Mám nicméně kamaráda, který pracuje jako dětský lékař a ten říká, že situace není tak kritická, že by nestačila místa. Nefunguje infrastruktura, ale není to tak, že by nemocnice přetékaly pacienty.