Čeští diplomaté stále nevědí, zda se na České centrum v Paříži vztahuje imunita
Společnost Diag Human vymáhá po českém státu 10 miliard a 400 milionů korun. Váže je na údajně ušlý zisk za vyloučení ze soutěže na zpracování krevní plazmy. A odvolává se přitom na rozhodčí nález ze srpna 2008, podle kterého má nárok na odškodnění. Pařížský soud podle zpráv z posledních dní zřejmě nález uznal - zatím nepravomocně. A českému státu hrozí exekuce jeho majetku ve Francii. Národní galerie včera odvezla z Francie všechny obrazy, které tam zapůjčila, zvláště cenná díla Eduarda Maneta nebo Lucase Cranacha. Z celé Evropy je to třicet uměleckých děl.
Nejvíc se mluví o možnosti exekuce historické budovy Českého centra v Paříži. Česká vláda požádala francouzské ministerstvo zahraničí o potvrzení, že budova je součástí velvyslanectví a že se na ni vztahuje diplomatická imunita. Česká vláda zatím nedostala žádnou odpověď.
Pokud se ukáže, že se na dům vztahuje diplomatická imunita, pak by neměla být předmětem exekuce. „Zaměstnanci českého centra jsou v tuto chvíli velice nejistí a nejistí jsou i čeští diplomaté, protože nevědí, jaký status české centrum má,“ říká zpravodaj Českého rozhlasu v Paříži Jan Šmíd.
České centrum v Paříži je historická budova, kterou francouzská vláda přenechala České národní radě za symbolickou cenu 1 franku. V budově sídlí i Czech Trade a Czech Tourism. Konají se tam výstavy, konference a semináře.
Firma Diag Human argumentuje tím, že stát jen oddaluje vyplácení peněz. „To, že si jedna ze stran sporu stěžuje, že se druhá strana brání a tím oddaluje placení peněz, je trochu myšlenková zkratka. Druhá strana vychází z toho, že nemá nic platit, že se ničeho nedopustila, neporušila právo, nemá žádnou povinnost platit a brání se ve sporu, který vyvolala první strana,“ říká advokát Tomáš Sokol, právní poradce Ministerstva zdravotnictví.
Společnost Diag Human původně chtěla od státu 200 milionů, ale od 90. let narostla částka na nynějších 10,4 miliard. Stát rozporuje, že rozhodnutí z roku 2008 rozhodčího senátu nebylo správné, není podloženo faktickými ani právními úvahami.
„Jako právní poradce Ministerstva zdravotnictví se domnívám, že stát se nějakých zásadních a fatálních chyb nedopustil. Jestli v některé fázi mohl volit o něco jinou procesní taktiku, to je věc diskuze. Ale od začátku to bylo tak, že na jedné straně byl požadavek na zaplacení tvrzené škody a na druhé straně byla námitka, že žádná škoda nevznikla, takže v tomto směru bych neřekl, že se stát dopustil něčeho, co by ho samo o sobě, bez něčeho dalšího, přivedlo do této situace,“ dodává Sokol.
