Evropské socialisty povede do parlamentních voleb Nizozemec Timmermans, neměl protikandidáta
Stranu evropských socialistů (PES), která tvoří v Evropském parlamentu druhou největší frakci, povede do květnových voleb jako vedoucí kandidát Frans Timmermans. Strana o tom v sobotu rozhodla aklamací na svém kongresu v Lisabonu, informovala agentura DPA. Bývalý nizozemský ministr zahraničí je od roku 2014 místopředsedou Evropské komise pod vedením Jeana Claudea Junckera.
Sedmapadesátiletý Timmermans se postaví především kandidátovi Evropské lidové strany (EPP), která tvoří v europarlamentu nejsilnější frakci. Od počátku listopadu je jím Němec Manfred Weber. Například Aliance evropských konzervativců a reformistů (ACRE) už dříve svou hlavní tváří pro volby do Evropského parlamentu učinila českého europoslance ze ODS Jana Zahradila, evropští Zelení do boje vyslali Němku Franzisku Kellerovou a Nizozemce Base Eickhouta.
Čech šéfem Evropské komise? Evropské konzervativce a reformisty povede do voleb Jan Zahradil
Číst článek
Postavení vedoucích kandidátů činí z Webera, Timmermanse a dalších prakticky nominanty na post předsedy Evropské komise, který po volbách opustí Jean-Claude Juncker.
O pozici vedoucího kandidáta evropských socialistů a demokratů, k nimž se řadí i ČSSD, se původně chtěl ucházet rovněž slovenský místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič. Na počátku listopadu se ale své kandidatury vzdal ve prospěch Timmermanse. Uvedl tehdy, že s ním chce úzce spolupracovat.
„Nejdůležitější volby“
Vzhledem k tomu, že byl Timmermans jediným kandidátem, nemuselo se hlasovat jako v případě lidovců, kteří vybírali mezi předsedou europarlamentní frakce Weberem a bývalým finským premiérem Alexanderem Stubbem.
Timmermans už dříve řekl, že květnové volby do Evropského parlamentu budou těmi nejdůležitějšími od chvíle, kdy byli europoslanci v roce 1979 poprvé voleni v přímé volbě. Podle něj bude hlasování „bojem o samotnou duši Evropy“. Varoval především před narůstajícím nacionalismem.
Frans Timmermans
- Od listopadu 2014 je prvním místopředsedou Evropské komise a komisařem pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv,
- ve funkci eurokomisaře například jednal s Polskem o kontroverzním zákonu o nejvyšším soudu a prosazoval povinné kvóty pro přerozdělování uprchlíků,
- od listopadu 2012 do října 2014 byl nizozemským ministrem zahraničních věcí. V této funkci se zasazoval o nejdůkladnější vyšetření příčin pádu malajsijského Boeingu 777 s 298 lidmi na palubě v roce 2014 na Ukrajině v oblasti kontrolované proruskými separatisty,
- narodil se 6. května 1961 v Maastrichtu. Na univerzitě v Nijmegenu vystudoval francouzskou literaturu a na univerzitě ve francouzském Nancy vystudoval v roce 1985 obory právo Evropské unie, francouzská literatura a historie. Poté sloužil dva roky u armády a vojenské rozvědky, po odchodu do civilu nastoupil na ministerstvo zahraničí,
- kromě rodné limburštiny (jazyk používaný v provincii Limburg) a nizozemštiny hovoří podle nizozemských médií francouzsky, italsky, rusky, německy a anglicky,
- v březnu 2017 se v Praze zúčastnil slavnostního připomenutí schůzky jednoho z prvních mluvčích Charty 77 Jana Patočky s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem, která se odehrála v roce 1977. „Bez Charty 77 nebo hnutí Solidarita by Evropa byla rozdělena mnohem déle... Byli to lidé z Východu, kteří vyhráli studenou válku, na to bychom nikdy neměli zapomenout,“ řekl v projevu.
