‚Kolegu natlačil dav na žiletkový drát.‘ Reportér strávil hodiny na ukrajinské hranici, dál hledá cestu

Tisíce lidí se snaží dostat z Ukrajiny do Polska. Situace se na některých místech vyostřuje, dochází k potyčkám, protože odbavení trvá desítky hodin. Nejdramatičtější situace je podle ukrajinských médií na přechodu Shehyni-Medyka, kam jezdí nejvíc lidí. A největší bitva o místo na pasové kontrole probíhá u železného plotu, který stojí v cestě za bezpečím. Na ukrajinské straně je i zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Ľubomír Smatana.

Reportáž Shehyni (Ukrajina) Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vzbudil mě rachot koleček. Náhle se na silnici objevilo několik set lidí - všechno zahraniční studenti lékařské fakulty ze Lvova, kteří utíkají směrem k hranici. Je to obrovská skupina lidí, která se tady zničehonic vyloupla, takže na přechodu to bude pravděpodobně mnohem mnohem drsnější, než to bylo v sobotu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportér Českého rozhlasu byl u potyčky na ukrajinsko-polských hranicích

To jsem se pokoušel dostat na druhou stranu, ale nešlo to, i když už jsem stál u té poslední brány a držel se mříže. A věděl jsem, že když tam projdu, dostanu se na pasovou kontrolu.

Ale kolegu Igora, který tam byl se mnou, dav natlačil na žiletkový drát a on spadl. Přivodil si otřes mozku a byl v dost špatné kondici.

V podstatě jsem ho musel kilometr vést - naprosto dezorientovaného - do školy Shehyni, abychom se alespoň trochu vyspali. Byla to poměrně dost tragická situace a nepodařilo se mi samozřejmě přes hranici projít. Zraněných tady ale bylo víc.

Boj o každý metr

Původně jsem přitom byl optimista. Když mi zbývaly k bráně jen dva metry, psal jsem kolegovi do Českého rozhlasu, že to bude trvat už jen zhruba dvě hodiny, ale nepodařilo se to.

Strávil jsem tam nakonec 24 hodin, na třikrát jsem se pokoušel dostat přes hranici. Kromě Ukrajinců tam ale je spousta zahraničních studentů, kteří jsou docela drsní a snažili se přelézat ten žiletkový plot.

Policisté a vojáci už byli na druhou stranu dost nervózní, takže je vraceli úderem pažby zpátky. Přišly na řadu tyče i obušky, mlátili je tam. Jinak to nešlo. Znesnadňovali průchod, všechno se strašně komplikovalo.

Ukrajinci poté situaci na hranicích začali organizovat - ženy a děti poslali stranou. Jsou pro ně připravené autobusy, které sem posílá polská strana a které je odvážejí za hranice. Tam na ně čekají další, které je rozváží po celém Polsku.

Opakující se martyrium

A to není všechno. Až ve chvíli, kdy se lidem podaří přejít tuhle bránu, stojí před nimi dalších zhruba 1000 lidí a čekají na odbavení. Slyšel jsem, že tam sedí čtyři pohraničníci, takže si myslím, že to bude trvat zhruba dalších deset hodin, než přejdete zbylých 150 metrů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s reportérem Českého rozhlasu, který strávil na ukrajinsko-polské hranici už více než 24 hodin

Všechno znesnadňuje i to, že přechod není na takový nápor připravený. Hygienické zázemí je tam naprosto nulové. Našel jsem jednu toaletu.

Občas se tam ale vyskytnou dobrovolníci, jenže aby se k nimi lidé dostali, tak musí jít pár set metrů zpátky od hranice, aby našli nějaký punk, jak říkají, kde dostanou teplý nápoj nebo něco podobného.

Ale když odejdete, jste zase mimo svoji pozici, kterou jste si obhájili. Policisté vás nepustí, zařadí vás do jiné skupiny a celé martyrium začíná znovu. Je to vlastně naprosto nefunkční model.

Někteří ale jdou naopak směrem do ukrajinského vnitrozemí. Muži, kteří jsou vybavení do války a loučí se svými ženami. Mluvil jsem tu ale s několika muži, kteří nechtějí bojovat. Potkal jsem jednoho, který říkal, že bude pomáhat jako zdravotnický pracovník. Není to jednoduché, mnoho jich má vazby na Rusko a nechce se jim s ruskou armádou bojovat.

Plán na další dny

Co tedy dál? Říkal jsem si, že se vrátím do Lvova a pokusím se přejet jinou hranici, protože přechod mezi Shehyní a Medykou je z těch sedmi asi nejhorší. Říkal mi to tady jeden z chlapíků, které jsem potkal. Nejspíš jsou nějaké další možnosti, kde by to šlo. V Shehyni to podle mého názoru nemá vůbec žádný význam.

V sobotu jsem zaregistroval, že Češi z historického ústavu Akademie věd jeli ze Lvova a zkusili to vlakem. To kopíruje cestu, kterou já půjdu do Lvova, takže vlastně vlakem pojedu na stejné místo.

Ale jakmile se dostanu do vlaku, tak mi to možná umožní tu hranici přejít. Případně půjdu na sever. Ještě pořád jako nejsem rozhodnutý, uvidím, co se dozvím ve Lvově.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme