Taktika ,zrcadlení‘. Putin říká, co chce Trump slyšet, Rusko se tváří jako mírová strana, popisuje expert
Ruské vyjednávání zpravidla vychází ze tří bodů – požadovat maximum, klást ultimáta a neustupovat. Potvrzuje to i válka na Ukrajině. V případě interakcí Vladimira Putina s Donaldem Trumpem by se k nim ještě mohly přidat další principy, od propracovaných psychologických profilů až po lichotky. „Na to, že mrtvých je už moc, Putin neslyší, jednat jej donutily Trumpovy výhrůžky sankcemi,“ nastiňuje rusista a politolog Karel Svoboda.
V pátek Putina vítal červený koberec, často se usmíval, Trumpa dokonce pozval do Moskvy. Ten jej zase nechal mluvit jako prvního, a i když otázky novinářů na tiskových konferencích nevynechává, zde udělal výjimku – Putin naopak dotazy médií rád nemá, a když už, tak pouze ty předem připravené od Kremlu věrných médií. O jaké klasické taktiky vycházející z ruského stylu vyjednávání se na Aljašce opíral?
Putin má okolo sebe tým zkušených lidí, použil tam hodně věcí. Trumpovi velmi lichotil, říkal mu, že za něj by k válce nedošlo. Jde o klasické zrcadlení – tvrdí to, co Trump sám, neboť to šéf Bílého domu chce slyšet. Jako vyjednavač je Putin velmi zkušený a Trumpa mají Rusové výborně naprofilovaného v tom smyslu, že vědí, co chce.
Škola lichocení. Zelenskyj a evropští lídři jednali s Trumpem tak, jak to má rád
Číst článek
Od začátku ale taktika spočívá v tom tvářit se jako mírová strana, která se snaží o mírové uspořádání a aktivně přichází s návrhy, s konstruktivní pozicí. Zároveň do toho ale vždy propašuje něco, co druhá strana jednoduše nemůže přijmout.
Viděli jsme, že došlo k jakémusi stupňování požadavků a už se nejednalo jen o území, ale Rusové požadovali i uzákonění ruštiny jako úředního jazyka či svobodné působení pravoslavné církve.
A všichni víme, jak ta funguje. Jde tedy o věci, jež do návrhů propašovávají vždy, a ještě tak činit budou. Na tom mě nic zásadně nepřekvapilo.
Jedním z bodů ruské vyjednávací diplomacie je maximalismus. Nemálo odborníků se kloní k názoru, že si Putin pouze hraje s časem a cíl v případě Ukrajiny vidí jediný, a sice ji zničit. Je to pro něj ale opravdu vrchol onoho maximalistického přístupu?
Základem je, že Rusové budou říkat: my zde ale chceme jen tohle, neboť jestliže byla ruská menšina na Ukrajině utlačovaná, což je nesmysl, jsou přeci naše požadavky logické. Zde jde primárně o to si něco nárokovat a neustále opakovat: ano, už je to téměř dohodnuté, ještě ale chybí doladit to a to.
Putin je až příliš zkušený, aby věděl, že reálně může maxima dosáhnout na bojišti. Vyjednávání by jej nutilo ke kompromisu a ideální situace pro něj je, když bude moci říct: ano, blížíme se k mírovým rozhovorům, ale vzhledem ke skutečnosti, že je naše armáda v Kyjevě, se není o čem bavit. To je jeho cíl.
Trumpovo přepínání reakcí
Celková ruská vyjednávací strategie vychází ze tří principů – vždy požadovat zmíněné maximum, dále klást ultimáta, a nakonec v žádném případě neustoupit. Evropské sankce sice ruskou ekonomiku bolí, ale nemají takový účinek, jako by mohly mít ty americké, s mezinárodním zatykačem si Putin moc hlavu neláme. Vezmeme-li v potaz dění okolo víkendu, setkání obou stran a dohoda se už sice jeví o něco reálněji, Putina k ústupkům ani v jednom ze zmíněných vyjednávacích bodů ale stále nic nenutí a minimálně to zatím ani nevypadá, že by mohlo, ne?
To, co jej donutilo vůbec reálně jednat, přijet na Aljašku, a ne jen papouškovat, co říká od začátku, byly Trumpovy výhrůžky, že na Rusko uvalí sankce a že už s Ruskem ztratil trpělivost. To je realita, která na něj platí.
Neslyší na to, že mrtvých už je moc, ti mu jsou jedno. Rozumná snaha válka ukončit s ním moc nehne. Pohnula s ním jen skutečnost, že může narazit a čelit obrovským důsledkům.
Trump ale jako by vždy Rusku něčím pohrozil, a nakonec to nechá vyšumět. Co se teď tedy změnilo, že ho Putin vzal vážněji?
Kromě jiného i tlak americké veřejnosti, která, ať říkáme, co říkáme, Rusku nakloněná není. Putina vnímá jak diktátora a Rusko jako hrozbu ne vyloženě pro Spojené státy, ale pro světovou stabilitu obecně.
Trumpa pak mohlo více než nějaké Putinovy úvahy donutit primárně to, že si Kreml v podstatě dělá, co chce, a tak trochu se mu vysmívá, protože pak vždy vyměkne. Rusové to podle mě také vnímají tak, že i když nevěří, že by to šéf Bílého domu udělat chtěl, okolnosti by jej mohly donutit.
Už jsme trochu nastínili roli síly. Hlavně Zelenskyj, ale i řada dalších státníků, opakuje, že z druhé strany je síla a tvrdost to jediné, co na Rusko platí, a podle prezidenta Ukrajiny je právě Trump někdo, kdo takovou moc má. Z Bílého domu mělo také v pondělí údajně zaznít, že Putin je ochoten se dohodnout právě kvůli Trumpovi. Je tedy on právě tím, na co či spíše na koho Putin slyší?
U Trumpa hrozí, že nebude tak diplomatický jako Joe Biden. Rozpětí reakcí má výrazně širší než jeho předchůdce, který se pohyboval v určitých pravidlech mezinárodního vyjednávání, kdy existují věci, které se mezi slušnými diplomaty dělají a které ne. Trump dává okázale najevo, že to on je tu hlavní šéf a nebude se na nic ptát a nic respektovat.
Posun ke konci války na Ukrajině, hodnotí experti schůzku. Moskva a Kyjev se nesmí dle Šedivého urážet
Číst článek
V podstatě to dokázal i nyní, když říkal, ať mu ostatní přestanou radit, protože za tři a půl roku nezvládli nic a nedostali se dál než nyní za půl roku on. A i to je pro Putina takové nepříjemné.
Když Trump zvítězil, trochu jsem brzdil reakce, jak jsou z něj Rusové nadšení, není to tak. Dokáží si jej zmanipulovat do jim nakloněné pozice. Je zde navíc osoba Steva Witkoffa (zvláštní vyslanec Spojených států, pozn. red.), jenž jim je nakloněný zcela zjevně. Je proruský, v jeho případě nelze mluvit o snaze o neutralitu. A Trumpa pak naklání na ruskou stranu.
U něj se ale vždy může stát, že se nějak „zblázní“ a jeho reakce se zase dokáže přepnout na druhou stranu. V tom byl pro ně Biden předvídatelnější a vypočitatelnější, a i proto je situace pro Rusy tak nepříjemná a na veškerá jednání se tolik připravují.
,(Ne)šlapající’ ruská ekonomika
Využívá Kreml v čele s Putinem ve své strategii ještě něco, co se jejímu tradičnímu pojetí přeci jen může vymykat?
Jde o v celku standardní, dávno známé taktiky. Není to tak, že by Rusové vynalezli něco extra nového, jen se dokáží velmi dobře poučovat z minulosti. Vidíme to i na jejich boji proti sankcím.
Všechny dané postupy jsme již viděli, ať už je použil Írán či Severní Korea, a vídáme je pak při jednáních – vždy mít perfektně zmapovaného oponenta a vědět, co na něj funguje a fungovalo. Na to jsou vyjednávací týmy, mají extrémně hlubokou přípravu včetně psychologických profilů. Nic nového v tom nevězí a na druhou stranu to staré je perfektně propracované. Není to tak, že by si Putin něco vymýšlel na místě.
Kdy jsme již dříve mohli vidět, že by Moskva na odpověď síly zafungovala?
Už třeba teď jen to, že Putin souhlasil se setkáním s Trumpem, jakmile přišla na přetřes hrozba sankcemi, které by pro Rusko byly citelné. Ono se sice tváří, že mu bůhvíjak prospívají, ekonomika šlape a tak dále. Jenže ona nešlape a v Kremlu to velmi dobře vědí.
Není to sice tak, že by Rusko mělo do zítřka zkrachovat, válka pro něj ale znamená problémy, a toto by mu je mohlo přinést ještě větší, neboť i jeho partneři si spočítají, jestli exportovat tam, nebo do Spojených států. Ty by pro ně pak byly výrazně výhodnější. Viděli jsme to i ve zmíněném případě – jakmile Putin zjistil, že narazil a přichází hrozba, musel svou pozicí trochu pohnout.
Vezmeme-li to z druhé, pro Putina domácí strany, nelimituje jej fakt, že třeba k náznakům na ustoupení z požadavků nemůže přikročit i z toho důvodu, že by si tím doma jak mezi politiky, tak i na veřejnosti, shodil svůj obraz?
Samozřejmě částečně shodil, ale nezapomínejme na ruskou propagandu. Ta vám začne hlásat, že Putin je bojovník za mír, že mu nikdy nešlo o dobití Ukrajiny, ale je to propaganda Západu, který si ji vymyslel, aby Rusko zatáhl do války, a Putin tak naopak zemi ubránil před snahou ji rozdrobit a zničit.
Jakkoli válka skončí, budou jej opět vynášet do nebes jakožto největšího politika, jenž Rusko zachránil od Západu. V daném směru bych se o něj tedy nebál. Kreml zvládne vysvětlit vše, jeho propagandu bych nepodceňoval.
Viděli jsme to už na samotné válce s Ukrajinou, kdy ji před konfliktem většina Rusů odmítala jako něco nemožného a asi po týdnu začali všichni tvrdit, že za ni může Západ a nikoli Rusko a jde o nutnost a něco, co země prostě musela udělat.
Putinova oddalovací strategie
Kdybychom se ještě vrátili k aktuální sérii summitů, Trump v pondělí na svou sociální síť Truth Social napsal, že „Zelenskyj může válku s Ruskem ukončit téměř okamžitě, pokud bude chtít, nebo může v boji pokračovat. Vzpomeňte si, jak to začalo. Nedostane zpět Krym, který dal Obama (před 12 lety, bez jediného výstřelu!), a UKRAJINA NEVSTOUPÍ DO NATO. Některé věci se nikdy nemění!!!“. Minimálně zmínka o Ukrajině a NATO není nic nového, nezní to ale, jako by jej Putin tak trochu „navedl“, s jakými postoji má v Bílém domě na Zelenského a evropské lídry čekat?
Samozřejmě, vzpomeňte si i na Putinův projev na oné takzvané tiskové konferenci, která jí reálně nebyla, kdy řekl, že zodpovědnost za další pokračování války není na Rusku, nýbrž na Ukrajině a Západu, a to ony ji mohou okamžitě ukončit.
Trump: Zelenskyj může ukončit válku téměř okamžitě. Nedostane Krym a Ukrajina nebude v NATO
Číst článek
Trump je kromě jiného někým, kdo hodně přebírá názory toho posledního, s kým mluvil. Říkalo se to ale například i o Metternichovi, nejde o nic až tak výjimečného či o známku slabého intelektu, u daných hodnocení bych byl dost opatrný.
Na druhou stranu je zde výhoda, že s ním evropští politici mluvili jako druzí, tudíž názor zase koriguje. Ale co dává na sociální sítě, raději nekomentuji, neboť jde velmi často o protichůdné názory, kdy jeden s druhým stojí v přímé opozici a on s tím nemá problém.
Jedním ze dvou hlavních bodů summitu byla možnost setkání ve formě Zelenskyj – Putin. Řada analytiků je k němu skeptická s tím, že ruský vládce hraje o zmíněný čas a stejně ke schůzce nakonec nepřistoupí. Pokud k ní ale přeci jen dojde, co bychom od něj v rámci oné tradiční ruské vyjednávací strategie mohli čekat?
Patřím mezi dané skeptiky a myslím, že se jí Putin bude chtít vyhnout. I kdyby k ní ale došlo, zopakuje své požadavky. Bude říkat, že chce bezpečnost pro Rusko a že to celé vzniklo jen proto, že bylo ohrožováno. Putin není někdo, komu by sdělování nepravd činilo sebemenší problém. Zopakuje svá stanoviska a nebude nikoho poslouchat.
Problém také je, že z ruské pozice může schůzka přijít až poté, co vše dojednají vyjednávací a technické týmy a Rusové říkají, že to zde může být jen jakási debata, popovídání, ale je to úplně zbytečné a setkání je třeba uspořádat až poté. A Putin to bude opakovat.
Neriskuje tím ale ve velké míře to, že pokud na schůzku nepřistoupí, dost se tím v Trumpových očích shodí po tom všech, co nasliboval?
On na ni přistoupí, akorát bude říkat, že…
Bude jí stále oddalovat?
Přesně tak. On vám neřekne, ať s tím jdete do háje, že ho to nezajímá. Bude opakovat, že s tím souhlasí, ale musí se ještě vyřešit to a ono, vymyslet a domyslet tohle a tamto. Samozřejmě pak ale může nastoupit faktor Donalda Trumpa, který řekne: schůzka, nebo nic, okamžitě a hned.
To by pro Putina nebylo moc přijatelné, neboť se tváří, že s Trumpem jsou na stejné úrovni. Pokud mu šéf Bílého domu nadiktuje, aby se sešel, a on poslušně přiběhne, bylo by zjevné, že tomu není. Takto ale vypadá současná realita, kdy je pozice Spojených států naprosto neotřesitelná.
