Italové z Val di Susa brání své údolí před vysokorychlostní železnicí
Vysoký ostnatý drát a za ním policisté a vojáci se samopaly a vrtulníky. To není popis místa konání schůzky nejmocnějších mužů planety, ale realita jednoho úplně obyčejného horského údolí v severozápadní Itálii. Jmenuje se Val di Susa a má skrz něj procházet vysokorychlostní železnice spojující Turín s francouzským Lyonem.
Projekt má přinést tisíce pracovních míst a významně přispět k růstu hrubého domácího produktu. Jenže místní obyvatelé proti stavbě bojují doslova zuby-nehty. Situace zašla tak daleko, že na místě hlídkují policisté a vojáci.
Horská oblast nedaleko městečka Bussoleno se v létě změnila doslova v bitevní pole. Tisíce protestujících obsadily místo, kde se má začít stavět vysokorychlostní železnice, v Itálii známá pod zkratkou TAV. Speciální policejní jednotky území po několika dnech vyklidily za pomoci vodních děl a slzného plynu. Bilance? Stovky zraněných, mezi nimi údajně i 200 policistů.
Po 3 měsících od těchto násilností vede autora reportáže na místo vede Nicoletta Dosiová, jedna z těch, kteří protesty proti stavbě organizují.
Reportáž Zblízka v italském horském údolí Val di Susa, přes něž má procházet vysokorychlostní železnice, připravil Ondřej Houska
„Zatím jen oblast oplotili a změnili doslova v kasárna. Hlídkují tam policisté a také dvě stovky elitních vojáků, kteří se vrátili z Afghánistánu,“ říká Nicoletta. Je to vitální téměř sedmdesátiletá dáma, která zpaměti cituje celé pasáže z díla Franze Kafky.
V Bussolenu vede místní buňku Strany za komunistickou přeměnu. Během půlhodinové cesty lesem mi vysvětluje, co jí a jejím spoluobčanům na železnici tolik vadí: je prý úplně zbytečná a zničila by nádherný kout přírody.
Třeba i zemřít
Nicoletta jde na místo, kde se lidé stavbu pokusili zablokovat. Stojí v centru bývalého tábora odpůrců. A pak už ale míří k místu, kam od léta normální smrtelníci nesmí. Tam, kde se má stavět jsou policisté a vojáci, kteří oblast hlídají před případnou další okupací aktivistů. Jak lidé zareagují, pokud práce přeci jen začnou?
„Jsme připraveni tady umřít,“ říká Nicoletta. A je vidět, že to myslí vážně. Kompromis podle ní není možný. Bylo by ale chybou myslet si, že odpor proti rychlovlakům je výsadou krajně levicových radikálů jako je Nicoletta. V táboře jsou i lidé úplně jiného ražení.
Do tábora se přišlo pomodlit i několik věřících. Poblíž ostnatých drátů si sami postavili malou kapli.
„Tady se modlíme a meditujeme,“ říká Francesca. I ona byla v létě uprostřed násilných střetů s policisty.
„Oni se modlí, my jsme tu uspořádali čarodějnický sabat,“ směje se Nicoletta, která v Boha nevěří. Ona i Francesca ale doufají, že proti rychlovlakům nakonec něco zafunguje – ať už víra nebo magie.
Italská vláda ovšem doufá v pravý opak. Jak říká ministr veřejné správy Renato Brunetta, odpor místních je nepochopitelný: „Nechceme jim přece v jejich údolí postavit Disneyland, jde nám jen o modernizaci vlaků.“
Zatím to ale vypadá, že Nicoletta, Francesca a tisíce dalších obyvatel Val di Susa nebudou Boha ani čarodějnice potřebovat.
O stavbě vysokorychlostní železnice se mluví už 20 let, pro je vláda i opozice, studie dokazují, že projekt je hospodářsky potřebný. Přesto se ještě do země ani nekoplo. A v současné době, kdy musí Itálie obracet každé euro se nezdá, že by se na tom mělo něco změnit.
