Milei, Bolsonaro nebo Bukele. V Latinské Americe dochází k paradoxnímu vzestupu krajní pravice
Latinská Amerika zažívá nové politické období, levicový posun, který přišel po roku 2000, je dávno minulostí a na scénu nastupuje pravice. Vzestup často i krajní pravice podtrhává nedávné vítězství Javiera Mileie v Argentině, prezidentství Jaira Bolsonara v Brazílii (2019–2022) nebo současná vláda Nayiba Bukeleho v Salvadoru, uvádí server El país.
Výsledky nedávných prezidentských voleb v Argentině vyhrál krajně pravicový ekonom Javier Milei. Jeho výhra je jasným důkazem růstu krajní pravice.
Kromě případů, kde se pravice přímo ujala moci, existují v Latinské Americe také případy krajně pravicových sil, které nezískaly výkonnou moc, ale dokázaly si vybojovat prostor ve volební aréně a mají určitý vliv.
Příklady této krajní pravice je Cabildo Abierto v Uruguayi, Republikánská strana v Chile a politická strana Renovación Popular v Peru.
Krajní pravice však není v každé zemi Latinské Ameriky stejná. Některé strany jsou energickými obhájci volného trhu, jiné vyjadřují zvláštní nepřátelství vůči levici a nemálo z nich rozvíjí populistický diskurz, aby napadly „zkorumpovanou elitu“ a brániliy „čistý lid“.
Poslední naděje. ‚Blázen s motorovkou‘ má plán, jak vyřezat Argentinu z dluhové klece
Číst článek
Kromě toho ale existují dva hlavní společné ideologické cíle. Studie Friedrich-Ebert-Stiftung (FES) Sociálnědemokratické strany Německa identifikuje jako dva nejčastější společné rysy obhajobu silné politiky v boji proti kriminalitě.
Ta obvykle zahrnuje nejen požadavek na zvýšení zákonných trestů a usnadnění přístupu občanů ke zbraním, ale také militarizaci policie. Druhý výrazný rys je zaujímání vysoce konzervativních postojů v sexuálních otázkách, včetně otázek, jako jsou rovné manželství, potraty a práva LGBTQ+.
Při sledování růstu krajní pravice v Latinské Americe, to působí tak, že latinskoameričtí voliči začínají být více konzervativní a mění své názory. „Grafy a výzkumy neukazují žádnou názorovou změnu latinskoamerických voličů. Velká část úspěchu latinskoamerické krajní pravice je způsobena potrestáním úřadujících politiků.
Papež zatelefonoval novému prezidentovi Argentiny. Ten ho přitom dříve nazval ‚zástupcem zla na Zemi‘
Číst článek
Stejně jako nemůžeme pochopit Mileiův triumf, aniž bychom vzali v úvahu dramatickou ekonomickou situaci v Argentině, nemůžeme pochopit ani Bolsonaroův vzestup, aniž bychom vzali v úvahu korupční skandály, které otřásly Brazílií,“ komentuje profesor politických studií Katolické univerzity Cristóbal Rivera Kaltwasser pro server El país.
A dodává, že „mnozí z těch, kdo podporují krajní pravici, tak nečiní proto, že by plně souhlasili s jejími myšlenkami, ale především proto, že chtějí dát najevo svůj nesouhlas s těmi, kdo jsou u moci.“
Stejný paradox vzestupu pravice i beze změny názorů voličů popisují po výhře Mileie někteří argentinští politologové. „Skutečnost, že Massa prohrál s Mileiem, je symbolem hněvu, který tato vláda vyvolala,“ píše na sociální síti X Lucas Romero.
Kaltwasser popisuje, že vzestup krajní pravice by pro Latinskou Ameriku mohl být velmi nebezpečný. „Riziko, které představuje vzestup krajní pravice, nespočívá jen v jejím útoku na instituce liberální demokracie, ale především v pohlcení konvenční pravice.“
„Srovnání ukazují, že bez konvenční pravice není možné, aby demokratický systém vydržel. To je špatná zpráva pro Latinskou Ameriku, kde trvalo dlouho, než se konsolidovaly konvenční pravicové politické síly ochotné respektovat pravidla demokratické hry,“ říká Kaltwasser.
