‚Noční podnik nás uvítal s otevřenou náručí.‘ Uprchlíci přespávají v luxusním baru v Bejrútu
V Libanonu se lidé snaží dostat zpátky do svých domovů, ze kterých je vyhnalo izraelské bombardování. Příměří mezi Hizballáhem a Izraelem trvá už přes týden, stále častěji ale přicházejí zprávy o jeho porušování. Izraelští vojáci i nadále okupují nejjižnější vesnice Libanonu. Lidem tak zatím brání v návratu domů. V Bejrútu doprovázejí uprchlickou krizi nečekané projevy solidarity.
„Skybar je jedním z nejdůležitějších barů v Libanonu. Je to bar pro smetánku. Rozhodně není levný a bez rezervace vás sem nepustíme.“ Abbás je vyhazovač z klubu Skybar. Je to na jeho postavě vidět. Teď je ale velice příjemný a milý ke všem uprchlíkům, o které se tady v klubu stará.
Uprchlíci přespávají v luxusním baru v Bejrútu. Na místě natáčel zpravodaj Štěpán Macháček
„Majítel Šafík Cházin, když viděl lidi přespávající na ulici, tak jim bar úplně spontánně otevřel k bydlení a vyhazovači baru se teď o tyhle chudáky starají. Máme tu teď 450 lidí, dostávají tu snídani a večeři,“ popisuje.
Skybar je v Bejrútu známý jako luxusní podnik s obrovskou střešní terasou kousek od moře, kam se nedá jen tak zkusmo přijít. Je třeba si udělat rezervaci a schází se tu bohatší bejrútská společnost.
4:39
Ve Švýcarsku jsem vařil pro 18 hostů, teď jich mám 300, říká zakladatel dobročinné vývařovny v Bejrútu
Číst článek
Dneska je ale na parkovišti věhlasného Skybaru všude rozvěšené prádlo na šňůrách. Jsou tu stanové plachty. Někteří lidé sedí na zemi a vaří na plynových vařičích a namísto libanonských dámiček v drahých oblečkách tu chodí zahalené paní v tradičních muslimských šátcích a kolem nich běhají všude děti.
„Jsou tu zbožní i nezbožní. Ale že přespáváme v baru, to nám nevadí. Podívejte, mešity před námi zavřely, ochranka nás vyhazovala a vidíte – noční podnik nás uvítal s otevřenou náručí.“ Ísa je tu s rodinou. Pochází z okolí městečka Bint Džibejl nedaleko izraelských hranic.
‚Umíme za práci vzít‘
„Jakmile skončí válka, vrátíme se domů, postavíme si stan a pustíme se do práce. My Libanonci umíme za práci vzít. Nemáme důchody a podporu, jakou máte v Evropě. Musíme makat. A o sebe se postaráme,“ říká.
Jsme na tanečním place, na kterém jsou teď ale přepážky a jsou tu vytvořené stany, kde jednotlivé rodiny bydlí a mají tam soukromí. Z jednoho stanu nesou kluci připravenou vodní dýmku a jdou si na parkovišti ven zakouřit.
3:16
Příměří v Libanonu vydrželo první den. Místní se chtějí vrátit domů, ale ještě nemohou
Číst článek
Abbás mi ukazuje pódium a na druhé straně tanečního sálu je zase schovaný bar, kde ještě před měsícem a půl teklo pivo, víno a koktejly proudem. Teď se i tady prochází ženy v šátcích, nosí lavory s prádlem na vyprání, hrnce s fazolemi. Myslím, že barová společnost, která sem chodila dřív, by to tady nepoznala.
„Loupu tu brambory, donesli jsme si nějaká kuřata, tak udělám k obědu sendviče. Sice nám sem nosí jídlo, ale děti to už moc nechtějí, tak jim musím vařit já. Rýže s fazolkami, to je jejich!“ Paní Georgina sedí s dalšími členy rodiny u provizorního stolku na parkovišti, kde ještě nedávno byl nejlevnějším autem pětkový bavorák. A dneska je tu u lampy přivázaná koza.
„Bezpečí je koneckonců v rukou Božích, ale tady je to bezpečná oblast,“ věří. Uprchlíci z libanonského jihu z údolí Biká nebo z jižních předměstí Bejrútu si velkorysosti majitele Skybaru rozhodně váží. Chtějí, aby válka co nejdřív skončila a aby se mohli vrátit do svých domovů.
