Lid a vláda jsou rozdílné věci. Běloruský projekt je evropský, říkají k prezidentským volbám aktivisté

Bělorusko čekají 26. ledna prezidentské volby, mnozí Bělorusové v Česku je ale ani nesledují. „Je to divadlo,“ říká Dmitrij pro iROZHLAS.cz s tím, že čeká další výhru autoritáře Aleksandra Lukašenka. Tamní režim likviduje opozici a způsobil masovou emigraci po roce 2020, kdy brutálně potlačil protesty, které vypukly po zveřejnění důkazů, že tehdejší volby byly zfalšované. Místní běloruští aktivisté se shodují, že represe další protesty nedovolí.

Minsk/Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Představitelka běloruské opozice Svjatlana Cichanouská vystoupila na demonstraci na Staroměstském náměstí.

Demonstrace v Praze na podporu Běloruska (archivní foto) | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Prezidentské volby, které Lukašenkův režim bude pořádat, mnozí Bělorusové ani nesledují. Nemají totiž pocit, že se jimi cokoliv změní. To nejsou volby, ale zastaralý, falešný cirkus,” odkazuje se na slova Karla Schwarzenberga Aliaksandr Parshankou, běloruský aktivista a doktorand historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. 

Nové represe, strach z protestů a tváře opozice za mřížemi. Lukašenko chce být posedmé prezident

Číst článek

Ani podle studenta práv, aktivisty a jednoho ze zakladatelů spolku Bělaruské studentstvo ČR Dmitrije, který si z bezpečnostních důvodů nepřál uvádět své příjmení, se s volbami nic nemění. „Většina Bělorusů pochopila, že dokud bude Lukašenko naživu, tak nějakým způsobem u vlády bude. Faktický význam tohoto ‚divadla‘ není velký,” říká. 

Parshankou patří mezi ty, kteří volby alespoň zpovzdálí sledují. Vnímá je hlavně kvůli tomu, že je s nimi v Bělorusku spojená zvýšená míra represí, jak již zmínila v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Anaïs Marinová, bývalá zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva v Bělorusku.

Pro běloruskou společnost nastává více stresující doba, protože se stát snaží lidi angažovat a zvyšuje se tlak, co slyším od svých rodičů a kamarádů v Bělorusku,“ potvrzuje i Dmitrij.

„Volby jsou vždy spojené s represemi. Policisté kontrolují lidi, kteří tam pořád žijí a mají nějaké problémy – existuje oficiální a neoficiální seznam ‚extremistů‘ a policisté ověřují, kde jsou a co dělají. Hodně lidí jde kvůli tomu na pár dní do vězení, aby nemohli dělat problémy,“ popisuje situaci v Bělorusku na pozadí prezidentských voleb Parshinkou.

Lukašenko s Putinem podepíšou bezpečnostní dohodu. Má ‚odrážet současnou geopolitickou situaci‘

Číst článek

Někteří lidé jsou podle Aliaksandra také nuceni být součástí sčítacích komisí. „Je to násilí. Systém ale funguje tak, že člověk nemá šanci říct svému řediteli ne. Víme, že státní sektor v Bělorusku je více než 50 procent: lidé z továren, armáda… Tak to funguje. Člověk může nejít (volit – pozn. red.), ale děje se, že když tam nepřijdeš, tak přijdou oni za tebou.“

Podle 24leté běloruské aktivistky Lizavety Zhuchkové z Bělaruského studentstva, proti které je i v její vlasti vedeno trestní řízení, byli lidé v Bělorusku i nuceni podpořit Lukašenkovu kandidaturu svým podpisem. „I když jsou volby zmanipulované, tak nutí lidi, hlavně ze státní správy, k podpisu,“ popisuje pro server iROZHLAS.cz.

‚Nemáme právo volit‘

Bělorusové žijící v zahraničí se voleb ani nemohou zúčastnit. „Ze zahraničí není možné hlasovat, už jsou poučení. Ještě v roce 2020 jsme odsud hlasovali a musím říct, že zrovna na ambasádě v Praze hlasy spočítali dobře,“ vzpomíná běloruská umělkyně žijící v Česku, Rufina Bazlova.

Všichni Bělorusové, kteří žijí v exilu, nemají právo na nic běloruského. Naše ambasády ani nedávají žádné papíry, nejde tu ani vyměnit pas nebo získat doklad, že nejste ženatý v Bělorusku, když tady chcete mít svatbu, vždycky musíte jet zpátky do Běloruska,“ potvrzuje i Lizaveta. Návrat do Běloruska je ale přitom pro běloruské aktivisty příliš nebezpečný.

Lidé v exilu tedy spíše berou lednové volby jako možnost, jak na situaci v Bělorusku upozornit. Od roku 2020, kdy se odehrávaly masové protesty po předchozích, mezinárodně neuznaných prezidentských volbách, se podle mnohých z nich pozornost západních zemí obrátila jinam, a to i kvůli tomu, že se charakter běloruského odporu proměnil.

Aktivisté v exilu také dodávají, že jejich úkol je ukázat Západu, proč Bělorusové aktuálně nemohou ve své vlasti proti režimu protestovat.

Pět let za lajk

Lukašenkův režim protesty od roku 2020 silnými represemi potlačil. „V roce 2020 to bylo velmi romantické a nadšené. Ve společnosti byl pocit naděje a víry, že změna přijde, tenhle pocit už není,“ popisuje Dmitrij, který se v létě roku 2020 protestů v Bělorusku účastnil. „Bylo to až festivální,“ popisuje Bazlova. 

„Cena protestu je teď ale příliš velká. Pokud dáte v Bělorusku lajk Svobodné Evropě, můžete dostat pět let,“ popisuje další  Bělorus Siarhej Kastrama, který žije v Česku. 

Viačorka: Kreml si bude Lukašenka držet, dokud to půjde. Volbám letos říkáme ,speciální volební operace’

Číst článek

Psát negativně o režimu může podle 24leté Lizavety Zhuchkové vést k vyloučení ze školy či práce nebo zavření do vězení na základě zákona, který zakazuje vyjadřovat se špatně o prezidentovi.

Vyjádření v médiích mají mnozí, kteří se ocitli ve vězení, zakázáno pod hrozbou dalšího trestu. Někteří studenti, které iROZHLAS.cz oslovil, se proto kvůli obavám o své rodiny rozhodli veřejně nevystupovat ani anonymně. Účast na protivládních demonstracích v zahraničí může pro Bělorusy znamenat zabavení majetku. 

Běloruský režim je podle Zhuchkové ještě brutálnější vůči svým občanům, než ten ruský. „Když v ženské věznici uděláte něco špatného, budete sedět v kleci na ulici. Také funguje to, že politický vězeň zmizí a nikdo o něm nic neví, pak jsme rádi, když nám politická propaganda ukáže nějakého zavřeného vězně, protože víme, že žije,“ vypráví.

„Lidé se už mezi sebou bojí i mluvit, protože nevědí, kdo je na jaké straně a kdy může zavolat policii. Přestože už není žádná politická aktivita, represe pokračují. Lidé, kteří odjeli v roce 2020, jsou hned zavíráni, když se vrátí. Posílají je na deset let do vězení, dříve to byly tresty kratší,“ popisuje dál Zhuchková. 

„Když vyjdete ven, můžete dostat i patnáct let, protože se to vnímá jako spiknutí proti úřadům,“ dodává Kastrama.

Výši trestů potvrzuje i Parshankou. „Systém s časem pochopil, že jde dávat víc. Naši přední opoziční politici dostali 15 až 20 let. Předtím naši studenti ve vězení žertovali, že oni dostali za nějaký protistátní zločin dva a půl roku a nějaký člověk, který napsal komentář v roce 2021, dostal čtyři roky. Je to katastrofa,“ říká pro iROZHLAS.cz. 

Bělorusko není Rusko

Bělorusové čelí dlouhodobě i silné rusifikaci, podle Parshankou může vyjadřování se v běloruštině vést ke kontrole ze strany policie. Také vzdělání o národní historii je v Bělorusku velmi omezené ve snaze mazat rozdíly mezi Ruskem a Běloruskem. Lukašenko se totiž podle Zhuchkové bojí Bělorusů a běloruské myšlenky.

„I proto si udělal tyhle volby tak rychle, aby nebyl žádný čas na přípravu. Bojí se nás. Začaly chodit i policejní hlídky k rodičům mladých Bělorusů žijících v exilu, chtějí po nich telefonní čísla jejich dětí a ptají se na ně.“

„Na Bělorusy je tlak nejen ze strany vlastní vlády, ale i ze strany Ruska ohledně jejich suverenity, a potom i z evropské strany – Bělorusko je vnímáno jako agresor a pouze v kontextu Ruska, možná i jako nějaká jeho součást,“ říká Dmitrij. 

„Pokud srovnám to, jak se na Bělorusko nahlíželo v roce 2020 a teď, tak to jsou úplně jiné příběhy. V roce 2020 všichni chápali, že lid a vláda jsou dvě rozdílné věci a všichni Bělorusko podporovali, teď na to všichni zapomněli,“ popisuje dál.

Jeden z důvodů, proč Bělorusko mizí z hledáčku Západu, je podle Parshankou i válka na Ukrajině. „Říkám tomu trojúhelník smutku: Bělorusko, Rusko, Ukrajina. To, co se děje, je spojené Ruskem. Ukrajina zažívá válku, protože nějaký nelegitimní prezident v Kremlu chce, aby Ukrajina byla součástí jeho impéria.“

Většina Bělorusů podle oslovených lidí Putinovu válku nepodporuje, přesto jsou ale vnímáni jako její podporovatelé.

‚Zůstat Bělorusy‘

Mnozí Bělorusové žijící v Česku se ale shodují, že situace není beznadějná. 

„Lidé teď musí zachránit sami sebe, musí zůstat Bělorusy. Když podporujete válku, jste Rus, ne Bělorus – je to ruský postoj vůči regionu. Když Rusko prohraje na Ukrajině, tak změny v Bělorusku nastanou velmi rychle. Máme lidi, kteří to chtějí jinak. Běloruský národní projekt je evropský. Lidé chtějí cyklické změny vlády, ne autoritářství,“ tvrdí s nadějí Kastrama. 

„Občas mám strach,“ přiznává Aliaksandr. „V Bělorusku státní složky říkají: bude změna nálady v Evropě a všichni pojedete zpátky. Ale světlo na konci tunelu je, jsem optimista.“

„Věřím, že vítězství Ukrajiny bude. Nemůžu říct, v jaké podobě, ale bude to vítězství, protože ten národ už dějiny změnil. To není ten stejný národ, jako v roce 2010, je to schopný národ, který obdivuji. I Bělorusové jsou schopný národ, který ještě v dějinách uvidíme. Nemůžu si představit, kdy přijde svoboda, ale pracuji každý den, aby přišla co nejrychleji,“ dodává Aliaksandr Parshankou.

Ema Polívková, Klára Malinovská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme