Dobře se dívat, na nic nesahat, přivolat pomoc. Na Ukrajině je zaminované území velké jako dvě Česka
Miny a nevybuchlá munice jsou na Ukrajině skoro na 174 tisících kilometrech čtverečních území. To je víc než dvě Česka. Dvacet milionů korun na odminování a pět milionů na osvětu poslalo Ukrajině loni i české ministerstvo vnitra. Na východě Ukrajiny se lidé i s českou pomocí dozvídají o rizicích min a nevybuchlé munice.
Je po 11. hodině dopoledne. V místnosti za improvizovaným pravoslavným kostelem se sešlo asi třicet lidí z východoukrajinské vesnice Fesky. Převažují starší lidé a místnost je zcela zaplněná.
Jana a Alexandr z charkovské organizace Myrne instalují dataprojektor, aby lidem mohli na obrázcích ukázat, jak miny vypadají. Pak jim Alexandr popisuje, jaké může nevybuchlá munice způsobit úrazy. Třeba protipěchotní miny podle něj můžou způsobit škody až v okruhu padesáti metrů.
Na přednášku o minách si Alexandra a Janu pozvala místní starostka Maryna Lavryněnková. Jedno takové povídání už ve vesnici měli, podle starostky ale nemohli přijít všichni zájemci, takže celou akci dnes zopakovali.
„My jsme díkybohu pod okupací nebyli, ale ostřelování i nálety jsme zažili. Následkem toho u nás byla poškozená zdravotnická ordinace, školka, kulturním dům i některé soukromé domy,“ říká starostka.
Fesky sice nebyly pod ruskou okupací, ve vesnici ale předloni bydleli ukrajinští vojáci. Svůj dům jim půjčila i Teťána Michaljovna.
Kličko: Nejdřív mír, pak až volby. Politické soupeření může Ukrajinu zničit zevnitř
Číst článek
„Odjeli jsme z vesnice 4. května, to bylo po náletu, a vrátili se až koncem září. Naše hospodářství jsme dali našim klukům z armády. Dali jsme jim klíče a řekli, kde co je, a odjeli do Poltavské oblasti. A potom, když nám kluci zavolali, že už osvobodili vesnice u hranic, tak jsme se vrátili. Navíc tam, kde jsme bydleli, nebylo topení, jen prázdný dům. Když jsme z vesnice utíkali, tak nějaké miny jsme na cestách viděli,“ vzpomíná Teťána Michaljovna.
‚Jenom hloupý se nebojí‘
Vesnici už pyrotechnici podle starostky odminovali. Ale jestli miny nebo zbytky munice i teď neleží v polích a lesích v širším okolí, se místní neodvažují vyloučit.
Organizace na miny upozorňuje i děti. Těm ale Jana při programu ukazuje jen obrázky, aby jim nedávala špatný příklad. Upozorňuje, že na miny se v žádném případě nesahá.
„Samozřejmě že je to zajímá. Některé děti – ty trochu starší – mi zvládnou říct, jestli je to protipěchotní nebo protitanková mina. Takže ano, rozumí tomu a chápou, že je nesmí brát do ruky,“ říká Jana.
‚Nemůžeme je nechat zmrznout.‘ Pomoc potřebuje skoro polovina lidí na Ukrajině, peněz je stále méně
Číst článek
Základním pravidlem je podle Alexandra dobře se dívat okolo sebe, na nic nesahat, a pokud na něco podezřelého narazím, tak zavolat hasiče. Právě ti mají likvidaci min a nevybuchlé munice na starosti. Alexandr miny jen hledá.
„Naším úkolem je minu najít a označit. A potom voláme hasiče, kteří přijedou, a buď ji na místě zlikvidují, nebo odvezou. Priority pro odminování jsou pole a farmy, protože jíst je potřeba,“ vysvětluje Alexandr.
Teď v zimě se odminovací práce kvůli počasí spíš zastavily. O to víc se organizace snaží zaměřovat na osvětu. Na jaře by Alexandr měl vyrazit do vesnic a na pole a pomáhat i přímo s odminováním. „Jenom hloupý se nebojí. Když už nemáte strach, tak tu práci musíte opustit,“ prohlašuje.
Hledačů min ani odminovací techniky ale Ukrajina nemá dost. Bez pomoci ze zahraničí se tak neobejde.