Muskova moc je historicky bezprecedentní. Na to není demokracie připravena, obává se sociolog médií
V týmu nového amerického prezidenta Donalda Trumpa je i nejbohatší muž světa Elon Musk, který stále asertivněji vystupuje v otázkách zahraniční politiky. Za jeden z cílů si vybral britského premiéra Keira Starmera, na své sociální síti X napsal, že patří do vězení. „Účelově oživil skandál, který hýbal britskou politikou a veřejným míněním před 14 lety, k dalšímu útoku na Starmera,“ popisuje Václav Štětka z univerzity v britském Loughborough.
Do konfliktu s britskou vládou se Musk poprvé dostal už loni v létě, kdy se diskutovalo o regulaci sociálních sítích, na nichž mělo docházet k vyvolávání pouličních nepokojů po útoku v Southportu, kde byly zavražděny tři dívky. O mladistvém pachateli se přitom šířily dezinformace, že mělo jít o muslimského imigranta. Různé fámy sdílel i sám Musk.
Premiéra Starmera nyní Musk viní z toho, že coby vrchní státní zástupce pro Anglii a Wales selhal při ochraně obětí sexuálních trestních činů a kvůli tomu, aby nebyl obviňován z rasismu, údajně odmítal stíhat násilníky pákistánského původu.
„Je velmi pravděpodobné, že i takové případy existovaly, kdy police a státní zástupci nekonali dostatečně aktivně v reakci na podněty od veřejnosti, protože se obávali obvinění z rasismu. Ale to bylo dávno popsáno,“ shrnuje sociolog médií Štětka.
A doplňuje, že Starmer ze skandálu vychází pozitivně a zasadil se o radikální změnu přístupu k těmto trestným činům a jejich obětem.
Nepřípustné vměšování
Štětka doplňuje, že podle průzkumů většina Britů vnímá Muskovy útoky negativně, starý skandál se prý jen snaží využít pro svůj vlastní prospěch. „Pokusy odstranit Starmera můžeme interpretovat v kontextu snahy o podporu populistických a krajně pravicových stran napříč Evropou,“ upozorňuje.
„Muskova podpora strany Reform UK Nigela Farage zapadá do snah budovat neformální alianci těchto subjektů. Podle posledních průzkumů přeskočila britské konzervativce a je nejsilnější opoziční stranou,“ podotýká sociolog médií.
Muskovy důvody ale mohou být osobnější. Vedle úvah britské vlády o regulaci nenávistného obsahu a dezinformací, které vnímal jako útok na svobodu projevu, miliardáře pobouřilo také zapojení labouristických aktivistů a stratégů do kampaně Kamaly Harrisové, které Starmerovi nezapomněl ani Donald Trump.
Podle Štětky je ovšem skutečným skandálem to, co je Muskovi vůbec do toho, kdo v Británii vládne.
„Jak je možné, že jeden člověk, nejbohatší na světě, nikým nevolený a cizinec, má takovou možnost manipulovat veřejným prostorem a mediální agendou, aby prosadil své politické vize, jak má vypadat britská vláda a společnost? Tak velká koncentrace mediální moci je historicky bezprecedentní a obávám se, že demokracie na to není připravena,“ dodává.
Poslechněte si celý rozhovor Interview Plus v úvodu článku.
