Německo bude pumpovat skleníkové plyny na dno moře. Chce tak řešit klimatickou změnu
Německo chce ve svých pobřežních vodách ukládat oxid uhličitý. Spolková vláda tím firmám hodlá usnadnit přechod k uhlíkové neutralitě. Do mořského podloží budou smět pumpovat skleníkový plyn, aby tím vynahradily své emise vypouštěné do ovzduší. Novelu zákona ale kritizují ekologové, protože ji mohou podle nich zneužívat velcí producenti skleníkových plynů.
K ukládání oxidu uhličitého do mořského podloží by se měla využívat takzvaná CCS metoda. V praxi to vypadá tak, že firmy budou zachytávat oxid uhličitý ze své produkce, aby neunikal do atmosféry. A plyn následně stlačí do podzemních skulin, hlavně do míst, odkud se už dříve vytěžila ropa nebo zemní plyn a zůstaly tak v podloží prázdné kapsy. Poté se místa zaplombují tak, aby plyn neunikal.
Emise CO2 mají za vlastní peníze ukládat do mořského podloží firmy, které si potřebují zlepšit klimatickou bilanci. Teoreticky tak mohou zachytit stejné množství oxidu uhličitého, kolik jejich továrny vyprodukují a být v produkci oxidu uhličitého neutrální.
Novelu ještě musejí schválit obě komory parlamentu, ale za novinku už se přimlouvají nejvlivnější byznysové svazy, kterým naslouchá i velká část opozice.
Kritika ekologů
Ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení) novelu posvětil i přes odpor vlastní strany. Ta má k nápadu řadu výhrad. Metoda CCS je poměrně nová a pořád není jasné, jestli budou úložiště plynu opravdu těsnit.
Výnosy z emisních povolenek lze použít jen na boj se změnou klimatu. Budou příjmem státního rozpočtu
Číst článek
V případě úniku CO2 to sice mořskému ekosystému výrazně neuškodí, protože by vybublal stejně jako bublinky z minerální vody, ale poté by se dostal do atmosféry a přispěl opět k oteplování planety.
Některým ochráncům přírody ale vadí také nastavená pravidla. Úložiště měla původně být povolena pouze pro firmy, pro které je klimatická neutralita vyloučena – takovým příkladem jsou třeba cementárny. Jenže ministr Habeck výjimku rozšířil také na plynárenské koncerny – tedy provozovatele elektráren či výrobce takzvaného modrého vodíku, kteří látku získávají s pomocí zemního plynu.
Ekologická sdružení to považují za zradu dosavadní politiky. Koncerny podle nich mohou novelu zneužívat k tomu, aby své továrny provozovaly donekonečna, protože budou tvrdit, že vyrábí stále tolik skleníkových plynů, kolik jich zachytí a tím pádem jsou klimaticky neutrální a nemusejí tedy nic měnit.
Naopak energetický svaz BDEW novinku vítá, ale zároveň vzkazuje, že všechno bude záležet na ceně a infrastruktuře. A tedy teprve uvidí, jestli se tato metoda plynárenským firmám vyplatí využívat.
Dno moře jako úložiště oxidu uhličitého. Německo zvažuje norskou strategii proti klimatickým změnám
Číst článek
Pouze do moře
Německo zatím povolilo pouze ukládání oxidu uhličitého na mořském dně. Je to totiž oblast, za kterou přímo odpovídá spolková vláda, která novelu připravila. Jestli se začne s ukládáním plynu také ve vnitrozemí, o tom už si mají rozhodnout jednotlivé regiony.
Kabinet Olafa Scholze proto pošle do parlamentu novelu v podobě, kterou dá zemským vládám v tomto volné ruce. Měly by tedy mít právo v případě zájmu podobné úložiště na svém území zřídit.
Novináři už sondovali u jednotlivých vlád, jestli by k takovému kroku přistoupily. S výjimkou Bavorska či Durynska to ale všechny zatím odmítají s tím, že ukládání plynu na mořském dně bohatě postačí.
Ukládání ve vnitrozemí by přitom bylo levnější, protože by se plyn nemusel přečerpávat z lodí. Energetický svaz BDEW už ale dopředu deklaruje, že tuto praxi sám na pevnině provozovat nechce, a to s ohledem na podzemní vody, obyvatele a seismickou aktivitu.
