Pokud má Izrael kapacitu a možnost pomoci pacientům v Šífě, tak to udělat musí, vysvětluje expert
Izraelská armáda prohledává nemocnici v Šífě. „Pořád nejsme ve fázi, kdy se dají všechny informace ověřit. Ale pokud by se tam skutečně nacházely velitelství, zbraně, tunely, munice, tak to jsou příklady toho, kdy ochrana nemocnice v humanitárním právu může být ztracena,“ přibližuje Petr Stejskal z Centra pro mezinárodní, humanitární a operační právo Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Nemocnice a podobné objekty nesmějí být podle mezinárodního práva terčem bojových akcí, pokud je zároveň druhá strana nevyužívá k vojenským účelům. Dá se už teď na základě dostupných informací posoudit, jestli je to případ nemocnice v Gaze, konkrétně nemocnice Šífa?
Nemocnice mají zvláštní ochranu v mezinárodním humanitárním právu, která ale není absolutní. Ochrana může být ztracena, pokud konkrétní nemocnice představuje ohrožení pro válčící protistranu.
Pořád nejsme ještě ve fázi, kdy se dají všechny informace ověřit, ale pokud by se skutečně nacházely pod nemocnicí velitelství, zbraně, tunely, munice, tak to jsou přesně příklady toho, kdy se uvádí, že ochrana může být ztracena.
To neznamená, že nemocnice může být terčem útoku. Pořád tam stojí princip přiměřenosti. Pokud skutečně tam ale je velitelství, tak to je vysoký vojenský cíl.
V čem spočívá princip proporcionality?
Je to poměřování nějaké vojenské výhody, kterou očekáváme při provedení konkrétního útoku nebo operace na jedné straně, a újmy, kterou to způsobí chráněným objektům a civilistům na straně druhé. Konkrétní hladina je taková, že civilní ztráty nesmí být nepřiměřené. To znamená, že určité ztráty jsou povolené a poměřujeme tyto dvě hodnoty.
Izraelští vojáci tvrdí, že objevili sklad zbraní, byly tam i íránské rakety Badr-3
Číst článek
Izraelská armáda v předchozích dnech uvedla, že doručila do nemocnice Šífa léky a zdravotnický materiál. Je strana, která podniká bojové akce v bezprostřední blízkosti takových objektů nebo přímo v nich povinna zajistit v rámci možností jejich nejnutnější provoz?
To se odvíjí od konkrétní situace na bojišti, od operačních možností té armády v konkrétním čase a místě. Ale pokud armáda tu možnost má, tak to může být právě jeden ze způsobů naplnění dalších pravidel humanitárního práva.
To znamená principu prevence, předběžné opatrnosti a minimalizace těch civilních ztrát. Takže v tomto případě by se dalo říct, že pokud ty kapacity a možnost bez nepřiměřeného rizika jsou, tak to učinit musí.
Jaké další zásady by měly z humanitárního práva vyplývat pro stranu, která podniká válečnou operaci, co se týče zajištění základních životních potřeb ochrany civilních obyvatel na daném území?
Především je to zásada rozlišování. To znamená, že ty útoky musí být vedené skutečně proti vojenským cílům. A zásada přiměřenosti se aplikuje v situaci, kdy ty civilní cíle jsou poškozeny při útoku na vojenský cíl kolaterálně.
Potom je tu právě zásada přiměřeností a prevence, která se zaměřuje na to zjišťovat si informace předem o očekávatelných civilních ztrátách a volit prostředky, metody, zbraně a konkrétní vojenské cíle, které nám umožní nepřítele porazit za co nejmenších ztrát.
Filozofie humanitárního práva je taková, že ona nezakazuje státům použít sílu. Ona se soustředí na situaci, kdy státy už sílu používají. A filozofie je taková, že jedna ze stran má být co nejdříve poražena, takže státy mohou používat smrtící sílu. Ale jsou tam mantinely zakázaných prostředků a minimalizace civilních ztrát.
V ozbrojeném konfliktu
Premiér Netanjahu v rozhovoru pro televizi CBS uvedl, že izraelské jednotky nebyly úspěšné ve snaze snížit při operaci v Gaze na minimum počet civilních obětí. Ale odpovědnost připsal Hamásu, který podle jeho slov zneužívá obyvatele pásma jako živé štíty.
Má z pohledu mezinárodního a operačního práva určitá specifika situace, kdy je válečná ofenziva zaměřena na skupinu mezinárodně označenou za teroristickou sílu?
Já si myslím, že úplně ne. Režim boje proti terorismu a válečný stav nebo vedení ozbrojeného konfliktu jsou dva trošku jiné režimy. To, co Izrael opravňuje k použití smrtící síly, tak je právě režim ozbrojeného konfliktu. Ten státu více rozvazuje ruce nad rámcem z běžných policejních pravomocí.
Izraelské jednotky zasahují v nemocnici Šífa. Je pod ní skrytá infrastruktura Hamásu, míní armáda
Číst článek
Označení teroristická skupina je podle mě spíše politické. V čistě právním hledisku se Izrael nepochybně pohybuje spíše v rovině práva ozbrojených konfliktů, kdy bojuje proti nestátnímu organizovanému aktérovi, který můžeme nazvat třeba teroristická skupina. Ale právně relevantní kritéria jsou ta organizovanost, ozbrojenost, kontrola určitého území a vlastně boj proti třeba vládě nebo státu.
Jsme svědky mimořádné situace z pohledu humanitárního práva. Je to složitější dělat zásadní závěry k dosavadnímu vývoji izraelského práce v Gaze?
Je to situace velice vážná a mimořádná a asi náročná pro armádu vzhledem k tomu, že se to vlastně nachází v hustě zastavené oblasti, což je vlastně další příklad toho celkového trendu asymetrických konfliktů, kterým dnešní armády čelí.
Bohužel z hlediska civilních ztrát to není unikátní věc. Momentálně vypukla další vlna násilí třeba v súdánském Darfúru. V uplynulých několika málo letech byla obrovská vlna násilí v Tigrajském regionu v Etiopii, kde snad měly zemřít vyšší desítky až stovky tisíc civilistů. Takže z hlediska počtu obětí to bohužel je jenom jeden z dalších incidentů.
Náročnější je situace v Izraeli z hlediska samotného provedení a dodržování humanitárního práva, kde je skutečně malá paleta v prostředků, kam se může ta armáda pohybovat.
