Krize, sabotáž, zdražování ropy, hrozba války. Tak vypadají titulky zpráv o Ománském zálivu a amerických vztazích s Íránem. Napětí na Blízkém východě panuje dlouhodobě a mezi Washingtonem a Teheránem se i v úterý dál stupňovalo. Co se vlastně v oblasti děje a co je v sázce? Přinášíme odpovědi na otázky o „tankerové válce“ v Hormuzském průlivu.

Otázky a odpovědi Teherán/Washington 7:00 19. června 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co víme o událostech v Ománském zálivu?

Od 12. května tam bylo poškozeno nejméně šest obchodních lodí. Minulý čtvrtek se staly terčem útoku dva tankery vezoucí naftu, respektive metanol: norská loď Front Altair a japonská Kokuka Courageous. K akci mohly být použity přísavné miny, ale námořníci z japonské lodi uvedli, že viděli před výbuchem letět vzduchem nějaké předměty.

V té samé době byl na návštěvě Íránu japonský premiér Šinzó Abe, který chtěl přispět ke zklidnění blízkovýchodního napětí.

Tankery pluly v blízkosti strategicky významného Hormuzského průlivu. Na palubě jednoho z nich následně vypukl požár, ale posádky obou plavidel se stačily včas evakuovat. Norský tanker je teď u přístavu Chaur Fakkán ve Spojených arabských emirátech, japonský je u přístavu Šardžá.

Proč je oblast tak důležitá?

Je to jedna z nejvýznamnějších vodních cest na světě. V reakci na incidenty rychle stoupla cena ropy i zlata.

Hormuzský průliv je námořní spojnicí mezi Perským a Ománským zálivem. Má 150 kilometrů na délku a v nejužším bodě mezi Íránem a Ománem je 54 kilometrů široký, což je o 20 kilometrů víc než nejužší místo Lamanšského průlivu mezi Velkou Británií a Francií. Skutečná šířka cesty pro velké tankery je ale pouhé tři kilometry v obou směrech.

Strategickým průlivem proplouvá asi pětina světové surové ropy, loni to bylo podle Deutche Welle zhruba 17,4 milionu barelů denně. Celosvětová poptávka je přitom asi 100 milionů barelů denně. Místem proplouvá i třetina světových dodávek zkapalněného zemního plynu. Neuralgickým místem je průliv kvůli exportu pro Saúdskou Arábii, Kuvajt i Irák.

Podobně důležitou dopravní cestou (do Evropy) je průliv Báb-al-Mandab mezi Rudým mořem a Adenským zálivem.

Jak reagovali Američané?

Obvinili ze čtvrtečního incidentu Írán a posilují svou vojenskou přítomnost na Blízkém východě.

V pátek Američané zveřejnili černobílé letecké záběry, na nichž údajně íránské revoluční gardy odstraňují z tankeru lodi nevybuchlou minu připevněnou magnetem, která by podle Washingtonu mohla přinést důkaz proti Teheránu. K Američanům se už před víkendem přidali i Britové. Podle nich je téměř jisté, že útok provedly íránské revoluční gardy.

V úterý pak Pentagon zveřejnil další detailní fotografie, tentokrát barevné. „Nedávné íránské útoky potvrzují spolehlivé a důvěryhodné informace, které jsme získali o nepřátelském chování íránských jednotek a spřízněných skupin, které ohrožují personál Spojených států a jejich zájmy napříč regionem,“ uvedl podle agentury Reuters šéf Pentagonu pověřený vedením ministerstva obrany Patrick Shanahan. Uvedl dále, že Spojené státy na Blízký východ vyšlou dalších tisíc vojáků. Přidají se tak k 1500 vojákům, jejichž vyslání kvůli „íránské hrozbě“ oznámil na konci května prezident Donald Trump.

Úternímu rozhodnutí přecházelo o den dříve oznámení Teheránu, že zvýší nedávno obnovené obohacování uranu. Washington už loni v květnu odstoupil od mezinárodní dohody z roku 2015, která se týkala omezování produkce obohaceného uranu a těžké vody – nebyla podle něj účinná. Následovalo obnovení protiíránských sankcí. Íránci přestal plnit závazky dohody letos v květnu.

Trump věří, že zvýšením tlaku Teherán přinutí k souhlasu s dohodou, která by kromě jaderného omezila i íránský raketový program. Zároveň chce sankcemi omezit rozšiřování íránského vlivu v zemích jako Jemen, Sýrie, Irák a Libanon.

V dubnu do Perského zálivu dorazila letadlová loď USS Lincoln, poté následovala další válečná loď a raketový systém Patriot a ve stejný měsíc také Američané zařadili íránské revoluční gardy na seznam teroristických operací.

Před nátlakem na Írán varovali Američany Číňané, Írán totiž patří k jejich důležitým obchodním partnerům. Rusko označilo posílení amerických jednotek za provokaci.

Co tvrdí Írán?

Že vinu na poškození lodí nenese. Všechna obvinění odmítá s tím, že jde o součást americké kampaně proti zemi.

Pokud za útoky skutečně stojí Írán, znamená to, že dokázal, že je schopný narušit globální obchod s ropou. Země už dříve varovala, že Hormuzský průliv využije jako účinné protiopatření jakéhokoli útoku ze strany Američanů. Zástupci islámské republiky teď ale prohlašují, že pokud by chtěli námořní cestu uzavřít, udělali by to otevřeně.

V pondělí šéf íránské jaderné agentury pohrozil, že Teherán do příštího čtvrtka překročí limit obohaceného uranu stanovený jadernou dohodou z roku 2015. Mluvčí jaderné agentury uvedl, že do příštího čtvrtka bude mít více než 300 kilogramů uranu obohaceného na více než 3,67 procenta, což je limit stanovený jadernou dohodou mezi Íránem a světovými mocnostmi z roku 2015.

V úterý íránský prezident Hasan Rúhání v televizním projevu řekl, že jeho země nemá v úmyslu vést válku proti žádnému národu. „Ti, jež stojí proti nám, jsou skupina politiků s malou zkušeností. Neuspěli navzdory veškeré snaze a přání Američanů přerušit naše vztahy s celým světem a izolovat nás,“ řekl prezident.

Kromě toho, že se osmdesátimilionový Írán cítí americkou vojenskou přítomností ohrožen, soupeří také o regionální hegemonii se Saúdskou Arábií. Zatímco Teherán podporuje syrského diktátora Bašára Asada, Rijád podporuje syrskou opozici. Státy se neshodnou ani na postoji k Izraeli a Írán podpořil povstalce, kteří v Jemenu bojují proti Saúdským Arabům.

Co na to Saúdská Arábie?

Chce rychlou a rozhodnou reakci. Saúdští Arabové, kteří s Íránci soupeří o titul regionálního lídra, se přidali k USA a Velké Británii a za pachatele útoků na tankery označili Teherán. Saúdskoarabský ministr energetiky odsoudil napadení tankeru jako teroristický čin.

Šéf potravinového fondu vyzval jemenské povstalce, aby nerozkrádali a neblokovali humanitární pomoc

Číst článek

Ten samý ministr jako první 12. května oznámil, že došlo k sabotáži dvou ropných tankerů v Ománském zálivu u pobřeží blízko Fudžajry ve Spojených arabských emirátech (SAE). K úniku ropy nedošlo, ale lodě byly silně poškozeny. Úřady SAE už dříve oznámily, že útoku čelily čtyři lodě.

Zájmy Íránu a Saúdské Arábie proti sobě stojí ve vleklém válečném konfliktu, který krutě sužuje Jemen. Proti sobě tam bojují šíitští povstalci Húsíové podporovaní Íránem a vládní vojska mezinárodně uznávaného prezidenta Abdar Rabbúa Mansúra Hádího, jemuž od roku 2015 pomáhá koalice v čele se sunnitskou Saúdskou Arábií a SAE.

Jak reaguje EU?

Vyzývá ke zdrženlivosti. „Opakovaně jsme uváděli, že region se musí vyvarovat dalšího vyhrocování situace, další destabilizace a dalšího napětí, proto vyzýváme k maximální zdrženlivosti a k vyvarování se provokacím,“ řekla už ve čtvrtek mluvčí šéfky unijní diplomacie Federiky Mogheriniové.

Situaci řešili v Lucemburku unijní ministři zahraničních věcí. Například podle lucemburského ministra Jeana Asselborna by byl konflikt mezi Saúdskou Arábií a Íránem fatální. „Je třeba najít energii pro diplomatické řešení,“ podotkl s připomínkou, že v roce 2003 Spojené státy zaútočily na Irák z důvodů, které se nepotvrdily jako pravdivé. Znepokojení dalo najevo Německo.

Opakuje se minulost?

Zatím ne v plném rozsahu. V 80. letech proběhla takzvaná válka tankerů. Íránci za války s Irákem poškozovali tankery minami. Revoluční gardy je v noci rozmisťovaly po Perském zálivu z plachetnic používaných k přepravě zboží. Kuvajtská plavidla proto ve vodách eskortovaly lodě amerického námořnictva.

Američané stáli na straně Iráku Saddáma Husajna, který útočil na íránské lodě a do roku 1984 i na důležitý íránský ropný terminál na ostrově Chárk. USA definitivně minové útoky připsaly Íránu, když v roce 1987 zajaly íránskou loď Adžr naloženou minami. Napětí vyústilo v jednodenní námořní bitvu mezi Íránci a Američany a pak sestřelením íránského civilního letadla, které si Američané spletli s íránskou stíhačkou. Zabili tehdy 290 lidí, včetně 66 dětí. Nikdo nebyl potrestán.

haf, znk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít