Je neděle večer a Francouzi po celé zemi netrpělivě čekají na výsledky parlamentních voleb. Jen pár vteřin po 20.00 se z několika balkonů v pařížském jedenáctém obvodu začíná ozývat jásot a výkřiky „Vyhráli jsme!“ a „Je to tam!“. Levicová koalice Nová lidová fronta nečekaně porazila krajně pravicové Národní sdružení a ve volbách zvítězila.

Zmíněný obvod je dlouhodobě levicový, starosta François Vauglin je ostatně členem socialistů. A právě na kraji dotyčné části metropole se nachází i náměstí République, v Paříži tradiční místo demonstrací.

Sochu Marianne uprostřed prostranství obklopuje dav s francouzskými, palestinskými či duhovými LGBTQ+ vlajkami. Vzhledem k předvolebním průzkumům favorizujícím Národní sdružení se však původní protest proti vítězství krajní pravice v podstatě změnil v nadšenou oslavu její porážky.

„Naší silou bylo, že nebojujeme jen sami za sebe, ale i za ostatní. Je to vítězství kolektivu nad individualismem. Lepenovci myslí jen na sebe, z jejich vystupování je to více než jasné,“ míní Maria. Spolu s kamarádem Paulem drží transparent znázorňující francouzskou vlajku sešitou ze tří různých látek, na které vyčnívá nápis „Francie je utkaná z migrace“. Nejsou jediní, kdo podobné heslo zvolili.

Očekávání voličů

Právě za přístup k přistěhovalectví a obecně k cizincům čelí extrémní pravice časté kritice. Kontroverze nedávno vyvolal i jeden z jejích programových bodů, podle kterého by Francouzi s dvojím občanstvím neměli zastávat určité bezpečnostní a strategické posty ve státní správě.

Sousoší je doslova v obležení lidí mávajících transparenty a vlajkami, mnozí z nich se stejně jako jindy nebojí vylézt i na několik metrů vysoký podstavec. Ten pokrývají různé nápisy včetně těch proti prezidentu Macronovi či jiných na podporu Palestiny. Několikrát se opakuje i vulgární zkomolenina jména Jordana Bardelly, „Merdella“.

Nedaleko Marie a Paula stojí hlouček pěti studentů a studentek, kteří spolu s davem křičí hesla „Mládí a Nová lidová fronta“, „Bardello, táhni“ nebo „Všichni jsme antifašisti“. Poslední zmíněné dav provolává v italštině.

„Seděli jsme nedaleko v jednom baru a čekali na výsledky. Úplně se nám chtělo brečet, fakt jsme to nečekali,“ popisuje jedenadvacetiletý Nathan. Šéf Národního sdružení podle něj před druhým kolem ukázal, že je nekompetentní, ať už v debatách nebo kvůli chybějícímu programu. „No, a v konečném důsledku jsem za to rád,“ dodává s tím, že to celé není konec, nýbrž jen začátek dalšího boje proti nacionalistům.

A co od vítězství Nové lidové fronty očekávají? „Předpokládám, že co nejdříve budeme mít levicovou vládu, která se bude soustředit na otázky spojené s ekologií, migrací nebo třeba vylepšováním veřejné služby,“ vyjmenovává Mathilde, studentka literatury.

Ačkoli jsou na zaplněném náměstí vidět převážně velmi mladí lidé, zpravidla považovaní za tradiční voliče francouzské levice, nemalou část přítomných tvoří i ti trochu starší, například šestačtyřicetiletá Magali.

Stejně jako pro Nathana nebo Mathilde byl pro ni výsledek překvapením. „Strašně se mi ulevilo. Myslím, že spoustě lepenovců nešlo ani tak o nějaké změny k lepšímu, jako spíše o vyvolávání strachu,“ popisuje Francouzka.

Noční nepokoje

Přibližně hodinu po ohlášení výsledků na místo přichází stále více lidí, mezi nimiž se mísí nové transparenty a přibývají další francouzské i palestinské vlajky. Kousek od sochy se někdo rozhodne odpálit několik petard a doplnit tak skandování hesel o menší ohňostroj. Opodál se zase zformuje menší orchestr, který s transparentem „Žádní fašisti v našich čtvrtích“ obchází náměstí.

„Tohle je prostě pravá levicová Francie,“ komentuje dění jeden z mladých Francouzů stojící v samém středu zaplněného náměstí. Vedle něj postává Mona, další z voliček Nové lidové fronty. „Byla jsem dost pesimistická, ale teď mám strašnou radost. A Bardella, ten ať táhne někam,“ posílá rázný vzkaz předsedovi Národního sdružení.

S přicházející tmou ale atmosféra poněkud houstne a k náměstí se z několika stran začínají přibližovat řady policistů, kteří doposud čekali seřazení v zástupech. Jásot a křik prolínají občasné výbuchy doprovázené policejními sirénami, na některých místech je cítit slzný plyn. Několik procházejících si jako ochranu nasadí respirátory.

Oproti počátku shromáždění se také mezi lidmi objevují různé skupinky s rouškami nebo nákrčníky přes obličej, hledající různě po zemi či v odpadkových koších skleněné lahve. U jedné z restaurací se od svých kolegů oddělí zástup asi dvaceti policistů, který se následně vmísí do části davu. Když se po několika minutách vrací zpět do přilehlé ulice, několik jedinců po něm lahve začne házet.

Ještě před pondělními ranními hodinami byla situace na místě podle stanice BFMTV velmi napjatá. Na pořádek během protestů mělo ve Francii dohlížet na třicet tisíc policistů, z nichž pět tisíc právě v Paříži a okolních předměstích.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít