Mezi jinými evropskými krajně pravicovými lídry vyniká tím, že není proruská a podporuje vojenskou pomoc Ukrajině. Giorgia Meloniová a její strana Bratři Itálie ale zároveň vychází z dědictví Benita Mussoliniho. Po letošních volbách, které přicházejí symbolicky přesně 100 let od nástupu fašistického diktátora k moci, se může právě ona stát první ženou v čele italské vlády.

profil Řím 6:45 21. září 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Od posledních parlamentních voleb v březnu 2018 se v Itálii vystřídaly tři vlády. I mimořádně populární nestranický premiér Mario Draghi a jeho kabinet národní jednoty situaci uklidnil jen na rok a půl. Už v neděli Itálii čekají předčasné parlamentní volby.

Podle toho, jak se strany seřadily do předvolebních koalic, je nyní nejpravděpodobnější vláda s převahou konzervativní až krajní pravice v čele s Giorgiou Meloniovou.

Spojenectví jejích Bratrů Itálie, Ligy Mattea Salviniho a strany Forza Italia „nesmrtelného“ expremiéra Silvia Berlusconiho podle průzkumů jednoznačně vede, a má dokonce šanci získat ústavní většinu.

Ve zmíněném březnu 2018 dosáhli Bratři Itálie jen na 4,4 % hlasů, tehdy šlo o stranu na okraji italského politického spektra.

Silná politická osobnost Giorgii Meloniové, nedostatek jiných alternativ i klíčové rozhodnutí nepodílet se jako jediná partaj na Draghiho široké vládě nakonec Bratry vystřelila k preferencím kolem 25 %.

„Oproti Salvinimu neudělala ústupky a vystupuje soustavně opozičně. On do Draghiho vlády vstoupil, ona ne, což velká část Italů oceňuje,“ hodnotí italský novinář Andreas Pieralli.

Fašistické kořeny

Meloniová se označuje za konzervativní středopravici, zatímco její oponenti, politologové a jiní pozorovatelé ji často řadí na samý okraj politického spektra.

26:22

Favoritka italských voleb musí vyvracet podezření z fašismu. Pro mnoho Italů je tou, která se nepodvolila

Číst článek

Ona nálepku fašistky zásadně odmítá. „Když jsme založili Bratry Itálie, zakládali jsme středopravou stranu. Kdybych byla fašistka, řekla bych to a neskrývala, to nedělám. Nejsem fašistka,“ říká Meloniová dnes.

„V DNA Bratrů Itálie není žádná nostalgie po fašismu, rasismu nebo antisemitismu. Namísto toho odmítáme jakékoliv diktatury – minulé, současné i budoucí. Ve straně nechci žádnou imbecilní nostalgii po fašismu. Ti, kdo tak činí, jsou nám k ničemu, jsou to jen užiteční idioti pro levičáky,“ řekla britskému časopisu The Spectator.

V předvolebním čase se však znovuobjevila reportáž francouzské televize Soir 3 z dubna 1996, která tehdy 19letou Meloniovou ukazuje jako zatvrzelou aktivistku, která už na škole distribuovala letáky, manifestovala proti levici a neskrývala svůj obdiv k Mussolinimu.

„Myslím si, že Mussolini byl dobrý politik. Všechno, co dělal, bylo pro Itálii. A to se o politicích, které jsme měli v posledních padesáti letech, říct nedá,“ prohlašovala tehdy.

Na svých kořenech, které vychází z fašismu, Meloniová už nic nezmění, jsou dobře zmapovány. V roce 1992 se jako patnáctiletá stala aktivistkou mládežnické organizace neofašistického Italského sociálního hnutí (Movimento Sociale Italiano, MSI), které založili po válce Mussoliniho přívrženci, a účastnila se roztržek mezi levicovými a pravicovými studenty, které často přerostly i ve fyzické potyčky.

Italský prezident v reakci na Draghiho demisi rozpustil parlament, zemi tak čekají předčasné volby

Číst článek

„Měla odvahu jako lev. Násilí ani urážky ji neděsily. Staly se jen dalšími důvody k tomu, aby si trvala na svém,“ popisuje v reportáži Financial Times její souputník z MSI a dnes z Bratrů Itálie Marco Marsilio.

Stranická historie

Bratři Itálie už jsou jejím čtvrtým politickým dresem. Transformací neofašistického MSI se dostala do Národní aliance, která se fašismu oficiálně zřekla. V jejích barvách se v roce 2006 stala poslankyní, a dokonce místopředsedkyní dolní komory italského parlamentu.

Následně patřila pod Berlusconiho projekt Lid svobody (Il Popolo della Libertà). Tehdejší premiér z ní dokonce v jejích 31 letech udělal historicky nejmladší italskou ministryni. Na starosti dostala agendu mládeže a sportu.

V roce 2012 se ale od Berlusconiho osamostatnila a spoluzaložila Bratry Itálie. Posledních osm let tak v opozici pracovala na tom, aby se dostala až tam, kde je dnes.

„MSI bylo přímým následovníkem Mussoliniho fašistické strany. Bratři Itálie, kteří z MSI vychází, ale fašismus zavrhli a na době Mussoliniho vlády sice vidí nějaká pozitiva, odmítají ale ty nejextrémnější věci jako spojenectví s Hitlerem, rasismus a tak dále,“ popisuje novinář Pieralli.

V posledních letech se Bratři Itálie spolu s růstem preferencí alespoň rétoricky přesouvají z extrémních pozic k národnímu konzervatismu.

Aby tento posun potvrdili, vstoupili v Evropském parlamentu v roce 2019 do skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR), kterou sdílí například s českou ODS, slovenskou SaS, polským Právem a spravedlností (PiS) nebo španělským Voxem. Silnou roli Bratrů v rámci frakce potvrzuje i fakt, že je od roku 2020 šéfkou ECR právě Giorgia Meloniová.

Přesto dále používají symboliku používanou neofašistickým MSI – plamen v barvách italské trikolory.

Do evropských voleb 2019 pak strana například nasadila vnuka fašistického diktátora Caia Giulia Cesare Mussoliniho.

„Nejenom že Meloniovou neustálé diskuse o fašismu nebo neofašismu z politické soutěže nediskvalifikují, v docela velkých vrstvách italské populace jí to naopak přidává body. Mnoho Italů si myslí, že debata, jestli existuje riziko návratu opravdového fašismu, je přehnaná. Že se tím levice zaobírá, aby nemusela řešit problémy obyčejných lidí,“ uvažuje novinář Pieralli.

Jak stoupají preference a blíží se vidina vládnutí, Meloniová se v posledních týdnech a měsících snaží odkaz fašismu a Mussoliniho ve své straně potlačit a nabídnout domácím voličům a zahraničním pozorovatelům a trhům novou přijatelnější tvář.

V srpnu reagovala prohlášením v angličtině, francouzštině a španělštině, v němž popřela, že Bratři Itálie představují nebezpečí pro demokracii. „Italská pravice před mnoha desetiletími učinila fašismus minulostí a jednoznačně odsoudila zbavení země demokracie a hanebné rasové zákony,“ uvedla.

Pravicové spojenectví

K moci ji má vynést předvolební koalice tří pravicových stran – kromě Bratrů v ní působí i antiimigrační, populistická a krajně pravicová Liga Mattea Salviniho a liberálně-konzervativní a populistický Berlusconiho politický vehikl Forza Italia.

Spolupráce je domluvena na bázi společné kandidatury bez předem určeného lídra a kandidáta na premiéra, tím se stane lídr nejsilnějšího uskupení.

Potenciální kabinet těchto tří pravicových populistů může být například pro Brusel noční můrou, zvlášť v dnešní době, kdy je kvůli mnoha krizím kladen velký důraz na zachování evropské jednoty. A na paralyzování unie přitom stačí jen časté obstrukce středně velkého Maďarska, nemluvě o tom, co by mohl přinést odpor třetí největší unijní země.

Maďarsko může přijít o třetinu peněz z unijních fondů. Komise je navrhla odebrat kvůli korupci

Číst článek

První náznaky už ostatně přišly v minulém týdnu, kdy Meloniová v reakci na usnesení Evropského parlamentu, podle něhož Maďarsko již nelze označit za demokratickou zemi, prohlásila, že Orbán své zemi vyhrál volby, a proto je demokratickým lídrem.

„V případě takovéto vlády by sice nehrozilo vystoupení Itálie z eurozóny, EU nebo NATO. To už ty strany nechtějí. Určitě by se ale změnil přístup v tom, že už by z Itálie nebyl na unijní úrovni konsenzuální partner, mohl by začít být konfliktnější,“ domnívá se Pieralli.

I když v minulosti z úst Giorgii Meloniové zaznívaly výroky mířící proti společné evropské měně nebo obviňovala EU z „nedemokratického směřování“, nyní nasadila smířlivější masku. Trhy se snaží upokojit například prohlášením, že v případě, že se stane premiérkou, jakýkoliv vážný spor s evropskými institucemi nehrozí.

„Chceme odlišný způsob dialogu s Evropskou komisí. Nechceme ale zničit Evropu, nechceme ji opustit, nechceme dělat žádné bláznivé věci,“ ujišťuje. Minulý týden v debatě deníku Corriere della Sera ale Meloniová do Bruselu vzkázala, že v případě jejího vítězství „končí legrace“. Evropská unie by podle ní měla být politickým, a nikoliv byrokratickým gigantem, který členským státům přenechává „otázky nejbližší životu občanů“.

Spojenci, či soupeři?

Že se však tři italské pravicové strany spojily do předvolební koalice, neznamená, že by spolu nakonec musely vládnout. I v minulých parlamentních volbách kandidovaly společně, když ale žádný z bloků nezískal většinu, Salviniho Liga se od pravicových spojenců odtrhla a vytvořila vládu s antiestablishmentovým Hnutím pěti hvězd.

Meloniová a Salvini se navenek prezentují jako velcí spojenci, ještě na konci srpna zveřejnili společnou fotku ze Sicílie a Meloniová jejich vztah v minulosti přirovnala k Romeovi a Julii.

Jak ale upozornil list Financial Times, v poslední době mezi nimi roste rivalita. To do značné míry vychází i z proměnlivých preferencí. Ještě v létě 2019 se Salviniho Liga slunila na čele žebříčků s bezmála 40% preferencemi, zatímco v posledních sondážích se propadla až k 12 %. Většina podporovatelů se přesunula právě k Meloniové a jejím Bratrům Itálie.

„Ačkoliv k sobě mají názorově blízko, co se týče Salviniho a Meloniové – on nikdy nedopustí, aby se stala premiérkou, kdyby měl být součástí vlády. Je mezi nimi silná konkurence i v osobní rovině,“ uvedl před časem pro iROZHLAS.cz odborník na jižní Evropu Martin Mejstřík z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy.

Vztah k Rusku

Zatímco ve společném programu má pravice slib zachovat podporu Ukrajině a pevné ukotveni v EU a NATO, jednotní nejsou. Salvini a Berlusconi chovali před válkou velmi blízké vztahy s Putinem, lídryně Bratrů Itálie se v tomto od nich lišila.

„Meloniová má chytřejší přístup. Zvlášť když viděla izolaci, která obklopila Salviniho a Berlusconiho, když vyšly najevo jejich úzké vztahy s Putinovým Ruskem,“ popisuje Pieralli.

Přitom ještě v roce 2014 reagovala na evropské sankce vůči Rusku za anexi Krymu prohlášením, že „masakrují“ italský byznys.

Dnes však Meloniová za protiruskými sankcemi jasně stojí, zatímco podle Salviniho nefungují. „Do dnešního dne ti, proti kterým jsou sankce zavedené, vydělávají, zatímco ti, kteří je zavedli, jsou na kolenou,“ uvedl nedávno lídr Ligy.

Názorová paleta

„Ať už se to ‚falešným demokratům‘ líbí, nebo ne, národní konzervativci jsou jedinými opravdivými demokraty, protože pouze obranou národních států bráníme politickou suverenitu patřící občanům našich států,“ prohlásila Meloniová v únoru 2020 na nacionálně konzervativní konferenci v Římě.

Ve svém projevu se také vyslovila z obdivu k bývalému papeži Janu Pavlu II., zastává jeho tezi o křesťanství jako prazákladu Evropy. Varovala také před sekularismem, který údajně ohrožuje evropské křesťanské tradice a otevírá brány „nejneústupnější formě islámu, která chce zavést v našich evropských domovinách právo šaría“.

Veřejné projevy jsou možností, jak se dozvědět o paletě jejích názorů. Letos v červnu tak například na mítinku španělské krajně pravicové strany Vox sugestivně vyvolávala svůj odpor k masové migraci, islámskému radikalismu nebo LGBT lobby, byť i to v poslední době obrušuje – registrované partnerství homosexuálů schválené v Itálii v roce 2016 akceptuje a rušit nehodlá.

Její zřejmě nejslavnější projev přišel v říjnu 2019. Ve své dnes již legendární promluvě doslova vykřičela vstříc davu svou sebeidentifikaci: „Chtějí nás nazývat rodičem 1 a rodičem 2, občanem X, kódovými čísly. Ale my nejsme tato čísla… A budeme naši identitu bránit. Jsem Giorgia! Jsem žena! Jsem matka! Jsem Italka! Jsem křesťanka!“

Na projev vznikla řada remixů, které se ji možná snažily zesměšnit, ve skutečnosti se tím ale dostal k ještě více lidem.

Meloniová následně úspěch svých slov zúročila do té míry, že v roce 2021 vydala autobiografii právě s názvem Já jsem Giorgia. Mé kořeny, mé myšlenky (Io sono Giorgia. Le mie radici le mie idee).

Kniha se v Itálii stala bestsellerem a možná budoucí premiérka v ní mimo jiné popisuje, jakým překážkám v životě jako svobodná matka vychovaná matkou samoživitelkou čelí. Vypráví o svém dětství v Římě, pracích chůvy, číšnice či novinářky i problémech s otěhotněním.

Bojovnice proti potratům

Vlastní prožitá zkušenost pak zřejmě vede k tomu, že jsou její Bratři Itálie jedněmi z největších italských oponentů potratů. Meloniová sice považuje potrat za „prohru“, zákon umožňující legální interrupce však rušit podle svých slov v plánu nemá.

Některé země přístup k potratům zpřísňují, jiné uvolňují. Velký přehled evropské interrupční politiky

Číst článek

Program Bratrů Itálie namísto toho slibuje podporu tradičním rodinám pro zajištění větší porodnosti, boj s „genderovou ideologií“ nebo omezení údajně nadměrného zvýhodňování menšin.

„Bratři Itálie jsou jako strana hodnotově daleko bohatší než třeba Salviniho Liga. Mají mnohem jasnější rysy toho, co chtějí. V tématech potratů, rodinné politiky nebo práv LGBT jsou jasnější než Liga. To je další věc, kterou mnoho Italů preferuje,“ vysvětluje Pieralli.

Bratři ostatně stojí za plíživým zpřísňováním potratové politiky na místní úrovni. V regionech Umbrie, Abruzzo nebo Marche ve střední Itálii, kde mají od posledních lokálních voleb silnou pozici, se v tomto tématu silně angažují.

Nabízejí například peněžní podmínky ženám, které od umělého přerušení těhotenství upustí, v Abruzzu dokonce prosadili zákon, který nařizuje pohřeb do hrobu pro všechny nenarozené plody, a to i navzdory přání ženy. Více si můžete přečíst v nedávném analytickém přehledu evropské potratové politiky serveru iROZHLAS.cz.

A spolu se Salviniho Ligou se předhánějí v tom, kdo zastává silnější protiimigrační názory. I letos – sedm let od vrcholu migrační krize – na jih Itálie připlouvají ze severu Afriky tisíce lidí. „Nikdy mě neomrzí říkat, že jediným řešením nelegální migrace je námořní blokáda – unijní mise se souhlasem severoafrických úřadů,“ nabízí řešení Meloniová.

Mezi její politické vzory a potenciální partnery patří maďarský premiér Viktor Orbán, polští konzervativci z vládní partaje Právo a spravedlnost, britští konzervativci, izraelská konzervativní pravice v čele s Likudem, a především američtí republikáni a exprezident Donald Trump.

Na základě tohoto všeho se proto v srpnovém vydání The Spectator ptá, zda je Giorgia Meloniová „nejnebezpečnější žena Evropy“?

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít