Rozhovor rakouského týdeníku Profil s Milošem Zemanem: „Jako v márnici“
Miloš Zeman, prezident České republiky, o nadměrné regulaci EU, rozvoji atomové energie a o tom, proč už pije pouze slivovici.
Pořád rád provokuje. Miloš Zeman, nový český prezident, byl minulý týden na návštěvě Vídně. A dostál přitom své pověsti milovníka bonmotů. Dá se vůbec brát vážně politik, který navrhuje, aby Rakousko pronajalo Česku svou nikdy nespuštěnou jadernou elektrárnu Zwentendorf, aby se tam vyráběla elektřina z jádra?
Anebo evropská politika: Zeman podporuje vstup Česka do eurozóny, zároveň ale naznačil české veto proti záchranným finančním balíčkům.
Profil (P): Na Hradčanech vlaje od vašeho nástupu znovu vlajka Evropské unie. Znamená to, že Česko je po odchodu Václava Klause znovu proevropskou zemí?
Miloš Zeman (Z): Kdybychom se stavěli proti všem, nic bychom nedokázali. Podle mě bychom my Češi měli spoluutvářet přinejmenším trend společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, stejně jako rozumná opatření v hospodářské a sociální politice. Jako eurofederalista ale kritizuji některá rozhodnutí EU.
P: Například?
Z: Třeba kvóty pro ženy v manažerských pozicích, boj proti kuřákům anebo proti normálním žárovkám. Milá Evropská unie, neříkej mi, jaké žárovky si mám namontovat na svojí chalupě. Jednu takovou úspornou žárovku jsem si namontoval a pak to u mě vypadalo jako v márnici. A ještě jeden příklad: Můj oblíbený nápoj byla Becherovka. Dokud EU jednou směrnicí nezvedla povinný obsah cukru v likérech. Od té doby piju jenom slivovici.
P: Mělo by se Česko stát součástí eurozóny?
Z: Už teď splňujeme kritéria pro přijetí eura. Protože čeští podnikatelé vidí v euru hodně výhod, já vstup do eurozóny také podporuji. Každý politik se musí snažit snížit úroveň nezaměstnanosti.
P: Ale Česká republika se bude muset podílet i na finanční pomoci těm zemím eurozóny, které se dostanou do problémů...
Z: Evropský stabilizační mechanismus (ESM) předpokládá, že takovou pomoc musejí schválit ministři financí všech členských států. Neumím si představit, že by český ministr financí souhlasil s finanční pomocí Řecku nebo Kypru.
P: Pojďme k česko-rakouským vztahům. Měla by se rozšiřovat jaderná elektrárna Temelín?
Z: Milí rakouští přátelé: Nezapomínejte, že jadernou elektrárnu ve Fukušimě zničilo zemětřesení a vlna tsunami. Ve střední Evropě zemětřesení prakticky nemáme. A tsunami je tu nepředstavitelná. Proto jsem navrhl prezidentovi Fischerovi – my zastavíme dostavbu Temelína. Ale jen pod jednou podmínkou: Vy nám pronajmete váš Zwentendorf a my tam zainvestujeme do výroby jaderné energie.
P: To myslíte vážně?
Z: Vy tu máte skoro hotovou jadernou elektrárnu. A úprava Zwentendorfu vyjde levněji než dostavba Temelína.
P: V roce 2002 jste mi v jednom rozhovoru řekl, že vyhnání sudetských Němců po 2. světové válce pro ně bylo mírnějším trestem než smrt, která jim tehdy hrozila podle platných zákonů za vlastizradu. Za tím si pořád stojíte?
Z: Ano a dám vám jeden historický příklad. V květnu 1938 se v bývalém Československu konaly obecní volby. 90 procent sudetských Němců volilo Konrada Henleina, tedy nacistu. Čili pouhých deset procent sudetských Němců byli demokraté, možná sociální demokraté, komunisti nebo nezávislí. Já tedy vůbec nekritizuji všechny sudetské Němce, jen těch 90 procent. A jenom jim tehdy hrozil trest smrti.
P: Momentálně vedete spor s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Chcete prosadit Livii Klausovou na post velvyslankyně na Slovensku. Schwarzenberg to vidí jako omezení jeho kompetencí. Chcete tím vyprovokovat pád vlády?
Z: Podle článku 63 české ústavy jmenuje velvyslance prezident. Premiér musí kontrasignovat. O ministru zahraničí tam není ani slovo.
P: Jaké máte cíle v zahraniční politice?
Z: Jednou z priorit české diplomacie by měl být boj proti mezinárodnímu terorismu. Vyčítám Evropské unii její politiku appeasementu. Tím opakuje chyby ze 30. let a politiku usmiřování vůči Hitlerovi. Při vojenském zásahu v Mali mluvila EU poprvé o boji proti islamistům. S tím naprosto souhlasím. Boj proti islámskému terorismu musí být celosvětový, nesmí se omezovat jen na Mali nebo Afghánistán.
