Ruská společnost se aktivizovala. Nejen kvůli Pussy Riot
Přestože na nejvyšších místech ruské vertikály zůstává vše při starém, ruská společnost prošla v roce 2012 důležitými změnami. Léta apatická veřejnost se probudila k nové aktivitě. Návrat Vladimira Putina do Kremlu provázely nejrozsáhlejší protesty za dlouhá léta. První měsíce jeho nového - tentokrát šestiletého - prezidentského období pak byly ve znamení „přitahování otěží" vzpouzející se společnosti.
Ruská legislativa je bohatší o řadu nových restrikcí namířených vůči oponentům Kremlu. Ti jsou terčem represí, zatýkání a soudů.
Nejhlasitější kritiku - mimo jiné třeba i z úst německé kancléřky Merkelové - Moskva bezesporu sklidila za proces se třemi členkami ruské dívčí punkové skupiny Pussy Riot. Dvě mladé ženy: Maria Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová odsluhují za protiputinovskou performanci v moskevském pravoslavném Chrámu Krista Spasitele dvouletý trest ve vězeňské kolonii.
Třetí aktivistku Jekatěrinu Samucevičovou soud propustil na podmínku.
Kromě debaty o přituhování na ruské politické scéně přitom proces vyvolal ještě jednu diskusi. Nakolik je přijatelné srůstání ruské pravoslavné církve se státní mocí.
„Bohorodičko, vyžeň Putina" - podle představitelů ruské pravoslavné církve je popěvek punkové skupiny Pussy Riot rouháním, výtržnictvím a útokem na náboženské cítění věřících.
Aktivistky naopak tvrdí, že jen chtěly vyjádřit své politické přesvědčení a především upozornit na sílící propletenec mezi nejvyššími místy v církevní hierarchii a vládě.
Část pravoslavné veřejnosti, mezi nimi i Igor Pavlov, radní jednoho z moskevských příměstí, si myslí, že by dívky za „zneuctění církve" měly být co nejpřísněji potrestány.
Patriarcha Kirill několikrát varoval, že pravoslaví je terčem „útoku nepřátel“.
Náklonnost církve a Kremlu
I mezi samotnými věřícími ale zdá se přibývá těch, koho znepokojuje náklonnost církevních hodnostářů vůči Kremlu, či dokonce otevřená podpora Vladimiru Putinovi tak jako při nedávných prezidentských volbách.
„Úřady se snaží vytvořit z Putina osobu seslanou nebesy, za chvíli budeme uctívat dvě ikony - kromě pravoslavného patriarchy i prezidenta,“ neskrývá ironii 40letý fotograf Konstantin Borodin.
Profesor filosofie Anatolij Ochotin prozměnu proces považuje za signál, jaké priority současná ruská pravoslavná církev vyznává.
„Pro církev je momentálně nejdůležitější to, co je na povrchu. Obřadnost, která hraničí až s klaněním se modlám, je přednější než procesy, které se dějí uvnitř společnosti a se samotným člověkem,“ soudí filosof Ochotin a pokračuje:
„To v jakých podmínkách tu lidé žijí, by přitom ale mělo každé křesťanské srdce trápit mnohem víc než epizoda, kvůli které se tohle všechno děje.“
Nitky vztahu církve a ruské společnosti a církve a státu, je přitom podle expertů třeba rozplétat v historii.
80 % se hlásí k pravoslaví
Ruská pravoslavná církev byla za sovětského režimu jednou z nejpronásledovanějších institucí, její duchovní byli vražděni a vězněni. Ve zdecimované postsovětské společnosti pak rychle zaplnila duchovní vakuum.
K pravoslaví se dnes v Rusku hlásí až 80 procent obyvatel, byť do chrámů jich přichází jen zlomek
Pro mnohé Rusy zůstává pravoslaví především kulturně-sociální nálepkou.
„Někteří lidé jsou schopní říci, že jsou pravoslavní, ale zároveň nevěří v Boha! Na druhou stranu ale přibývá i těch, kteří se k víře staví s úctou a zájmem,“ vysvětluje otec Alexandr Borisov z moskevského chrámu Kosmy a Damiána.
„Problém je v tom, že v ruské společnosti je si velmi blízké chápání víry a ideologie. Věřící rozumějí tomu, že jedno s druhým nemá a nemůže mít nic společného. Mnozí obyčejní lidé ale vyžadují od ‚těch nahoře‘ jasný návod, jak žít,“ podotýká duchovní, který by za adekvátní pro členky Pussy Riot považoval pouze administrativní trest.
Přistání v postmoderním světě
Snahu státu využívat vliv církve pro své vlastní účely podle svých slov ve své práci nepociťuje. S úsměvem ale dodává, že podobná tendence je rysem prakticky každé státní moci.
„ Je to stará potíž. Institut církve je v ruské společnosti vystavěn tak, aby se o něj stát mohl opírat jako o světský zdroj moci. “
Za problematické považuje propojení státu a církve v Rusku teolog a sociolog Alexej Muravjev.
„Nejde o žádnou novinku, ani o dědictví komunismu. Je to stará potíž. Institut církve je v ruské společnosti vystavěn tak, aby se o něj stát mohl opírat jako o světský zdroj moci,“ soudí teolog, který hlavní problém spatřuje v tom, že se v Rusku podle něj nikdy nezavršil přerod archaické společnosti ve společnost moderní.
„Přeskočili jsme několik fází a přistáli v postmoderním světě, což v praxi znamená i to, že mnozí lidé nevědí, jak realizovat svá osobní, morální a politická přesvědčení jinak než archaickými způsoby - třeba nahrazovat jednoho vůdce jiným, nebo na pomoc volat nějaké zázračné vnější síly,“ vysvětluje teolog Muravjev.
Podle něj tak nakonec paradoxně tvrdý postup ruských úřadů vůči aktivistkám i samotná punková modlitba Pussy Riot mohou být rubem a lícem téže mince.
