Po téměř pěti týdnech války na Ukrajině zasedly obě strany v Istanbulu k jednacímu stolu a zdá se, že rozhovory míří nadějným směrem. Jedním z klíčových témat pro Rusko je přítomnost jaderných zbraní na Ukrajině. Analytik z Katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Ludvík v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz řekl, že pokud by se Kyjev zavázal, že v celé zemi nikdy nebudou, mohlo by to omezit ruskou paranoiu.

Praha 5:00 3. dubna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Zdá se, že situace na Ukrajině je aktuálně, řekněme, klidnější. Sice dochází k útokům, ale na druhou stranu se ruská vojska stahují od Kyjeva, dochází k nějakému přeskupování a podobně.
S největší pravděpodobností se zdá, že se prvotní ruská ofenziva vyčerpala. Rusko bylo nuceno nějakým způsobem přehodnotit svoje cíle ve válce. Od toho maximalistického, se kterým do války vstupovalo, to znamená, rychle obsadit Kyjev a dosáhnout změny režimu, přešlo na nějaký omezenější cíl.

Bude se soustředit na východní část Ukrajiny a bude směřovat vojensky k tomu dosáhnout nějakých úspěchů alespoň na frontě v doněcké a luhanské oblasti.

Je to podle vás ruský neúspěch?
Určitě je to neúspěch. Je to jiný výsledek, než si pravděpodobně v Kremlu představovali. Je vidět, že vojenská operace nebyla dobře připravená. Nedokážeme říct, do jaké míry za neúspěch může ruská armáda jako taková a do jaké míry to způsobilo politické vměšování. Podle informací, které pronikly na veřejnost, tak ruské jednotky i velení s výjimkou toho nejužšího okruhu podle všeho nevěděly do poslední chvíle, že jdou do války.

Rusové museli útok na Ukrajinu plánovat minimálně rok dopředu, popisuje logistik z generálního štábu

Číst článek

A samozřejmě, když jde armáda do války bez toho, aby si mohla vytvořit potřebné plány, tak to dost dobře fungovat nemůže.

Myslíte si, že na základě těch neúspěchů a posunu v jednáních, které probíhalo v Istanbulu, jsme blízko nějaké dohodě o příměří?
Jednání vypadají v tuto chvíli poměrně nadějně, byť tam jsou ještě určité věci, které dozajista bude třeba dořešit. Problém je v tom, že ve válkách se někdy stává, že obě strany jsou ochotny bojovat ve chvíli, kdy kontury dohody jsou v podstatě zřejmé. Kdy realisticky už nemají moc velkou šanci dosáhnout nějakého vítězství, které by jim buď umožnilo cíle zcela získat vojensky, nebo jim dalo výrazně lepší vyjednávací pozici.

To, co vidíme v návrzích, v podstatě vypadá jako řešení odrážející to, že Rusko vojensky nedosáhlo svých maximalistických cílů.

Na druhou stranu postoupilo na řadě míst na území Ukrajiny a kontroluje značnou část ukrajinského teritoria. Ukrajina pravděpodobně nebude mít sílu celé území získat zpátky vojenskou silou. Tím pádem v těch rozhovorech je naděje, že dosáhnou kompromisu. Musí ho ale obě strany být zároveň schopny prezentovat jako určitý úspěch, jako něco, co stálo za oběti té války.

Ukrajině se dozajista podařilo dosáhnout toho, že Rusko bude nuceno uznat její suverenitu. To, že Ukrajina už nebude ani v nějakých mentálních představách Kremlu státem, který by mohl kontrolovat. Na druhou stranu Ukrajina se bude muset v dohledné době velmi pravděpodobně smířit s tím, že některé části jejího území - zejména před osmi lety anektovaný Krym - se už nikdy nevrátí.

A bude se to týkat jen Krymu, nebo si myslíte, že Ukrajina přijde i o celý Donbas?
Donbas je velká neznámá. Na Krymu žije obyvatelstvo, které je skutečně etnicky primárně ruské a které přivítalo anexi v roce 2014. Poloostrov je také strategicky významný díky tomu, že tam je základna ruského námořnictva v Sevastopolu. Oproti tomu Donbas je takové území, na kterém Rusku moc záležet nemusí.

Ruská vojska u Černobylu se začala stahovat, míří na sever. V pohybu je nejvýše 20 procent jednotek

Číst článek

Klidně by se ho mohlo vzdát, ale ono si velmi svázalo ruce na začátku konfliktu, kdy uznalo dvě separatistické republiky a v tuto chvíli separatisti ta území kontrolují. A vojensky se nezdá, že by o ně přišli. A i když jim na nich zase až tak moc nezáleží, tak mají omezenou možnost, jak se jich vzdát.

Zároveň pro Ukrajinu je také těžké vzdát se území, o které by přišla v rozporu s mezinárodním právem na základě vojenské agrese. A to je něco, co bude třeba vyřešit z hlediska toho finálního uspořádání. A je samozřejmě možné, že je to něco, na čem se mírová dohoda zasekne.

Myslíte si, že je Ukrajina ochotná dál bojovat kvůli Donbasu, anebo se raději toho území zbaví, než aby pokračovala válka a bylo bombardované celé území země?
To je velká neznámá, na kterou je těžké odpovědět. Já bych tam viděl dvě síly, které jdou proti sobě. Jedno je – řekl bych - v podstatě velmi realistický pohled na tu věc prezidenta Zelenského, který je, jak jsme viděli, připraven s Ruskem jednat, je připraven Rusku nabízet velmi rozumné kompromisy, pokud to bude vyváženo bezpečnostními zárukami vůči Ukrajině tak, aby dosáhla nějakého definitivního mírového uspořádání, ve kterém se bude muset rozvíjet.

Na druhou stranu Ukrajina je také nejen v konvenční válce. Na Ukrajině probíhá také informační válka, kde Ukrajinci musí velmi silně povzbuzovat svoje vlastní obyvatelstvo, prezentovat mu úspěchy ukrajinských sil. A ve chvíli, kdy potřebujete doma říkat příběh o tom, že vítězíte, tak se samozřejmě stává těžší vysvětlit, proč když vítězíte, nedojdete na Donbas a území si nevezmete zpátky.

Putin podle šéfa britských zpravodajců Ukrajince podcenil. Část ruských vojáků odmítá plnit rozkazy

Číst článek

Z hlediska možností prezidenta Zelenského to bude další požadavek na jeho odvahu, aby dokázal případný mírový plán doma prosadit. I proto velmi rozumně říká, že budoucí uspořádání, pokud bude docházet ke změnám z hlediska hranic Ukrajiny, bude muset být schváleno v referendu, což tomu nakonec dodá i velmi zásadní legitimitu z hlediska nějaké budoucí stability.

Ruská ‚jaderná paranoia‘

Zvlášť na počátku války Rusko v čele s Vladimirem Putinem hodně mluvilo o tom, že na Ukrajině jsou jaderné zbraně, případně že by tam mohly brzy být?
To je samozřejmě naprostý nesmysl. Sovětské jaderné zbraně, které na území Ukrajiny byly, tak byly staženy do Ruska. A jakékoliv spekulace o tom, že by Ukrajina v tuto chvíli vyvíjela jaderné zbraně, jsou zcela nepodložené. Nemám o tom žádné informace. Od Ukrajinců by to nebyl ani úplně rozumný krok, protože by je velmi poškodil z hlediska podpory mezinárodního společenství.

Spíš se můžeme domnívat, že Rusko chtělo doma nějakým způsobem mobilizovat podporu a případně v mezinárodní komunitě směrem k té části, která se proti Rusku nepostavila, vytvořit nějaký alternativní příběh o tom, že by ruská invaze nemusela být úplně nelegální, že by to mohl být nějaký dobrý důvod, proč to Rusko dělá.

Rusko použije jaderné zbraně jen v případě ohrožení vlastní existence, říká mluvčí Kremlu Peskov

Číst článek

Pro Ukrajinu by tedy nebyl žádný problém, kdyby součástí mírových dohod byla i podmínka, že na jejím území nikdy nebudou jaderné zbraně?
Předpokládám, že to pro Ukrajinu to není nic, čím by se vzdávala něčeho, co mají nebo plánují mít. Je to, myslím, velmi rozumný krok, který může omezit ruskou paranoiu z hlediska toho, že by Rusko mohlo být napadeno jadernými zbraněmi. Zejména paranoiu, že by ty jaderné zbraně mohly být americké, čehož se Rusko velmi bojí, byť k tomu úplně nemá racionální důvody.

A Ukrajina se v podstatě ničeho zásadního nevzdává. Ukrajina už se v rámci jiných svých mezinárodních závazků zavázala k tomu, že bude státem, na jehož území žádné jaderné zbraně nebudou.

Ale může to napomoci v jednáních a také to pomůže i prezidentu Putinovi z hlediska jeho příběhu, který bude potřebovat vyprávět doma. Zdůvodní tím demilitarizaci Ukrajiny, o které mluvil na začátku invaze. Je to takový vágní termín, který mohl znamenat cokoliv, a samozřejmě má tu výhodu, že i když se mu nepodařilo dosáhnout toho, co původně chtěl, tak pořád ve chvíli, kdy si bude moc zachovat tvář, tak je snadnější uzavřít mírovou dohodu.

Je možné, i vzhledem k vyhlášenému stupni pohotovosti pro strategická vojska, že by Rusko použilo chemické, biologické nebo dokonce jaderné zbraně na Ukrajině?
Já to považuju za velmi nepravděpodobné ve všech dimenzích. To, co vyloučit nemůžeme, je, že by k použití jaderných zbraní došlo v případě, že by ten konflikt ještě dále eskaloval do vojenského konfliktu mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskou federací. V takovém konfliktu by Ruská federace pravděpodobně nebyla schopna Severoatlantické alianci úspěšně vzdorovat.

Ruské agentury: Putin nařídil uvést jaderné síly do vysokého stupně bojové pohotovosti

Číst článek

Od této chvíle jsou ruské konvenční síly v podstatě úplně nasazeny, nemají žádné zásadní rezervy, které by mohly použít v boji proti Severoatlantické alianci, a mohly by se dostat do situace, že bude ohrožena existence samotného ruského režimu.

I proto Rusko v posledních dnech několikrát opakovalo to, co říká jeho vojenská doktrína, to znamená, že jaderné zbraně můžou být použity pouze v případě, že by byla ohrožena existence Ruska, čímž se snaží připomenout, že vojenské nasazení NATO vůči Rusku je nepřijatelné. Ale myslím si, že pokud tato hranice nebude ze strany NATO překročena, tak je hrozba, že by Rusko použilo na Ukrajině zbraně hromadného ničení, velmi malá.

Pohotovost i francouzských vojsk

A to, i kdyby se Ukrajincům začalo dařit a začali obsazovat i Doněck a Luhansk?
To je velmi těžká otázka, která směřuje k něčemu, co je poměrně nepravděpodobné. Přece jen Ukrajincům se velmi daří v obraně. Velmi umně využívají slabiny ruské armády a také toho, že ruská armáda do té operace vstoupila absolutně nenaplánovaně.

Místo vojenské operace úzkostlivě realizovala jakousi policejní akci s předpokladem, že Ukrajina se téměř nebude bránit a že to, co bude důležité, bude kontrola území. Proto také s sebou ruská armáda vzala řadu jednotek Ross Guardie - Národní gardy, která v podstatě není určená k boji, je určená k tomu, aby kontrolovala obsazená území.

Ale pořád jsme neviděli to, že by ukrajinská armáda byla schopná velkých protiofenziv. Dokáže úspěšně podnikat omezené protiútoky. Nezdá se úplně pravděpodobné, že by mohla dojít až na Donbas.

Rusko provedlo cvičení se strategickými jadernými zbraněmi. Přihlíželi mu Putin s Lukašenkem

Číst článek

A i v tom případě by Rusko stále ještě nemělo použít podle svojí jaderné doktríny jaderné zbraně, protože tím by nebyla ohrožena existence Ruské federace. Trochu jiný případ by to mohl být na Krymu, který přece jen podle Ruska je součástí Ruské federace. A opět: jedná se o extrémně nepravděpodobný scénář, že by případná ukrajinská ofenziva mohla být takto úspěšná a v podstatě došlo k proměnění těch rolí, kdy by Rusko v obraně muselo extrémně selhat.

Přibližně měsíc jsou ruská jaderná vojska v pohotovosti. Je to běžné u tohoto typu jednotek?
Standardní to určitě není, to jsme neviděli - zvýšení stavu pohotovosti ruských jaderných sil – podle všeho ani v řadě vypjatých momentů studené války a určitě ne od konce studené války. To je bezprecedentní. Byť je třeba říct, že zvýšení jaderné pohotovosti, které oznámil Vladimir Putin, neodpovídá žádnému ze známých stavů pohotovosti ruských jaderných sil. Ta slova, která použil, neodpovídají tomu, jak by zvýšený stav pohotovosti měl vypadat. A my úplně nevíme, co to prakticky znamená, jestli to mělo být nějaké větší implikace nebo ne.

Reakce NATO na Putinovo vyhrožování jadernými zbraněmi: Nepřijatelné. Rusku nikdy nic nehrozilo

Číst článek

Je vidět, že na to zareagoval i Západ, byť o tom nemluví. Ale například jsme viděli, že Francie musela uvést své jaderné síly do nějakého stavu vyšší pohotovosti a tři ze čtyř francouzských jaderných ponorek jsou v tuto chvíli operačně nasazeny na patrolách na odstrašování, což se normálně neděje. Za normální situace ze čtyř ponorek je na moři jedna a ty další buď cvičí, někam se přesouvají nebo jsou doma v přístavu za účelem oprav.

To znamená, situace na Západě je určitě také vnímána tak, že je potřeba odstrašovat Rusko od nějaké eskalace vůči Západu. A k tomu Západ také používá jaderné zbraně.

Můžete popsat, jak funguje schvalování nasazení jaderných zbraní v Rusku?
Úplně přesně to nevíme. Předpoklad je, že o tom rozhoduje prezident Ruské federace. Podle některých informací nicméně potřebuje souhlas ministra obrany. Je otázka, jak by se ten systém zachoval v praxi, protože jedna věc je to formální rozhodnutí, které je dozajista primárně v rukou politického vedení.

Nicméně to odpálení samotných zbraní pak už fyzicky musí doputovat celým komunikačním kanálem až k samotnému řídícímu důstojníkovi, který už nemačká metaforické tlačítko, ale to skutečné.

Petr Jadrný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít