Už nejde o ostřelování z dálky, vojáci bojují přímo v ulicích, popisuje z Mariupolu poradce starosty
Ukrajinský Mariupol obléhají ruské jednotky, které už několikrát zaútočily na civilní objekty ve městě. Přesto tam nadále zůstává 200 tisíc obyvatel a ukrajinská armáda se brání útokům. O situaci v Mariupolu mluví Martin Dorazín, zpravodaj Radiožurnálu na Ukrajině. „Žádná část Mariupolu není pod úplnou ruskou kontrolou. Už nejde o ostřelování z dálky, bojují tam vojáci přímo v ulicích,“ říká v rozhovoru Dorazín.
Jaké jsou pondělní zprávy o vývoji na Ukrajině?
Před chvílí (v pondělí ráno, pozn. red.) jsem telefonoval s poradcem starosty Mariupolu Petrem Androščenkem, kterému se mi po několika dnech podařilo dovolat. Ptal jsem se ho na zprávy o ultimátu, které Mariupolu daly ruské síly a které znělo: „Vzdejte se do zítřejšího rána, přejděte na stranu Ruska. Nic se vám nestane.“ Androščenko mi před pěti minutami podal odpověď, která se nedá citovat, protože obsahuje vulgární slova. Vyplývá z ní ale, že Mariupol se nevzdává.
Poslechněte si rozhovor se zvláštním zpravodajem na Ukrajině, Martinem Dorazínem
Ptal jsem se Androščenka na situaci ve městě a na to, jaký je postup ruských a separatistických sil. Říkal, že žádná část Mariupolu není pod úplnou ruskou kontrolou. Ruské jednotky jsou někde na okrajích města. Už nejde o ostřelování z dálky, vojáci bojují přímo v ulicích. Podobná je situace i na východním břehu, kde je obrovská ocelárna Azovstal. Ani Azovstal nemají ještě Rusové úplně pod kontrolou. Jsou tam totiž vojáci z pluku Azov, kteří brání město od východu. Mariupol tedy nepadl. Androščenko mi řekl, že ve městě ještě zůstává asi 200 tisíc obyvatel.
‚O složení zbraní nemůže být řeč.‘ Kyjev odmítá ruský požadavek na kapitulaci obranných sil v Mariupolu
Číst článek
Martine, ty to v Mariupolu dobře znáš, protože jsi tam při své misi na Ukrajině strávil několik týdnů. Podle OSN svoje domovy opustilo přes deset milionů Ukrajinců. Většina z nich se přesunula na jiné místo v rámci Ukrajiny. Zvládají se úřady o ně alespoň základním způsobem postarat?
Ukrajinci se umí především postarat sami o sebe. Mají své kontakty, kamarády nebo příbuzné. U těch žijí i tady v Dněpropetrovsku, kde je odhadem asi 100 tisíc běženců z různých oblastí. Jsou tu uprchlíci z jihu i z východu, z těch oblastí, které jsou blízko separatistickým územím. Nespoléhají se tolik na úřady, ale spíše na vlastní síly. Přivezli si, co mohli. Někteří přijeli s jednou taškou, jiní přijeli autem, kde mají nějaké základní věci a nejsou úplně odkázaní na humanitární pomoc. Dokážou si věci zařídit a obstarat.
Podle Mariupolu unesla ruská armáda tisíce Ukrajinců. Rukojmí bere podle radnice i z krytů
Číst článek
Pro ně je nejhorší stres. Uprchlíci nevědí, kdy se budou moci vrátit domů. Nevědí, v jakém stavu jsou jejich domy a byty, které museli opustit. Čeká je nový život, hledají si práci. Snaží se nějakým způsobem se zaměstnat. Pomáhají třeba v městských službách v Dněpropetrovsku, uklízejí ulice nebo vaří v kuchyních. Jsou to lidé, kteří třeba pocházejí ze střední třídy, nemají absolutní nedostatek, ale chtějí pomoci sobě i jiným.
Ukrajinci ví, že na západě je nic moc lepšího nečeká. Hodně z nich proto zůstává tady. Svou roli hrají také vysoké ceny na západní Ukrajině, kde je hlavní část uprchlické vlny. Zůstávají tam, protože muži nesmí opustit Ukrajinu kvůli branné povinnosti a válečnému stavu. Někteří raději zůstávají tady v Dněpropetrovsku a čekají, jak se situace vyvine dále.
Mluvili jsme o náznacích mírových jednání. Co na to říkají samotní Ukrajinci?
Mnozí z nich říkají, že chtějí, aby to byla jednání rovného s rovným, nikoliv z pozice kapitulace Ukrajiny. Nikoliv z pozice těch ultimát, jaká jsme slyšeli v Mariupolu: „Vzdejte se, nic vám nestane,“. To je pro většinu z nich naprosto nepřijatelné. Chtějí, aby se Ukrajina a Rusko dohodly a zastavily válku, ale ne za cenu ztráty územní nebo potupné kapitulace.
