Šéf zpravodajců NATO exkluzivně pro Radiožurnál: Nepodceňujme Al-Káidu, zbudovala nové pobočky
„Velmi aktivní a bohužel také úspěšná je i v oblasti propagandy. Neměli bychom ji proto v žádném případě podceňovat,“ říká historicky první šéf zpravodajských služeb NATO Arndt Freytag von Loringhoven. V rozhovoru pro Radiožurnál také pochválil české tajné složky. Jsou podle něj profesionální, uznávané a dobře se vyznají například na Blízkém východě. Mezi nejvážnější hrozby řadí agresivní Rusko, mezinárodní terorismus a situaci v Sýrii.
Co je vlastně úkolem šéfa zpravodajských služeb NATO?
Naším úkolem je vypracovávat situační zprávy o nejvýznamnějších hrozbách, kterým dnes NATO čelí. Tyto zprávy jsou určené pro Severoatlantickou radu, pro Vojenský výbor a pro generálního tajemníka NATO. Informace získáváme od členských států aliance, respektive od jejich tajných služeb.
Jak jste se na tento post dostal? Oslovil vás generální tajemník Stoltenberg, nebo vás navrhlo Německo?
Post vznikl v létě 2016. NATO tehdy začalo klást ještě větší důraz na spolupráci mezi tajnými službami. Reagovalo tím na změněnou a zhoršenou bezpečnostní situaci v NATO. Když aliance rozhodla o zřízení pozice, vypsala na ni výběrové řízení, do kterého jsem se přihlásil. Nebyl jsem sám. O funkci se ucházeli i další kolegové a já jsem samozřejmě rád, že jsem v tomto výběrovém řízení zvítězil. Je ale pravda, že jsem zároveň byl i oficiálním kandidátem Německa.
Byl i český kandidát?
Ne, žádný Čech na ni nekandidoval.
Už jste se toho trochu dotknul. Proč bylo vlastně potřeba zřídit funkci šéfa zpravodajců NATO? Dříve práci se zpravodajskými informacemi v alianci koordinovali Američané. Už to nestačilo?
Američané hrají obecně v NATO velmi důležitou roli a ještě víc to platí o spolupráci tajných služeb. Aliance tuto spolupráci koordinovala už dříve. Existovala celá řada jednotek, které se tomu věnovaly. Ať už se jednalo o spolupráci vojenských, tak civilních služeb.
NATO se chce víc zaměřit na hybridní hrozby z Ruska. S Moskvou je ale dál připravené jednat
Číst článek
A proč vzniknul nový tým, který vedu? Jednak abychom vytěžili ještě víc ze spolupráce tajných služeb a pak, aby se spojily civilní a vojenské záležitosti. To byla vůbec ta původní myšlenka, která reagovala na změněnou bezpečnostní situaci. NATO dnes už nečelí jen vojenským hrozbám, ale tyto hrozby jsou převážně hybridní. To znamená, že se aliance musí vyrovnávat s celým spektrem aspektů. A dá se to nejlépe zvládnout tím, když je podrobíme civilně-vojenské analýze tady v NATO.
Můžete říct, kdo nebo co je teď z vašeho pohledu tou největší hrozbou pro NATO?
Žádný žebříček těch nejvýznamnějších nemáme. Hrozeb je nicméně mnoho, což charakterizuje tu současnou situaci. Pro ni je typická multiplicita nebo komplexnost hrozeb, které jsou mnohdy spolu vzájemně provázané. Patří mezi ně samozřejmě agresivní vystupování Ruska, ale také mezinárodní terorismus nebo nestabilní situace v Sýrii a v dalších částech Blízkého východu.
Pak sem spadají nové formy jako kybernetické a hybridní hrozby, které už byly zmíněny. V budoucnu budou mnohem významnější také technologické aspekty, třeba umělá inteligence. Víme, že země jako Rusko a Čína se na ně hodně zaměřují. A to bude hrát v budoucnu důležitou roli i v naší práci.
S hybridními hrozbami drží NATO krok
Když už mluvíme o Rusku, jsou NATO a jeho členské státy připravené na hybridní hrozby ze strany Ruska? Dokážou jim účinně čelit?
Myslím, že jsme na ně dobře připraveni. Tomuto tématu se intenzivně věnujeme zejména od událostí na Ukrajině v roce 2014 a takzvaných zelených mužíčků, kteří se tam tehdy náhle objevili. NATO se teď na tuto hrozbu hodně zaměřuje. Rozhodlo například, že hybridní nebo kybernetická ohrožení mohou spustit známý článek 5 o společné obraně NATO.
Aliance také přistoupila k celé řadě praktických kroků. Vznikly speciální týmy pro hybridní a kybernetické hrozby, které mohou poskytnout informace členským zemím, pokud o to požádají.
V mém oddělení, které se věnuje analytické práci, jsme zřídili vlastní speciální jednotku pro analýzu hybridních hrozeb. Jsme proto schopni s těmito hrozbami držet krok. Na druhou stranu je ale nutné přiznat, že odstrašení nefunguje dostatečně, protože hybridní agrese bohužel stále pokračuje. Na téma odstrašení se tak budeme muset v budoucnu ještě víc zaměřit.
To je řada opatření. Přesto, nepodceňuje někdy Západ nebezpečí ze strany Ruska?
To si opravdu nemyslím. NATO má mnoho desetiletí zkušeností s analýzou chování dříve Sovětského svazu a dnes Ruska. Na tyhle zkušenosti se nezapomnělo. Spolupracujeme také se zpravodajskými službami 29 států. Mnohé z nich jsou vysoce specializované, byly součástí Varšavské smlouvy, takže Rusko velmi dobře znají.
V Česku vznikne satelitní centrum pro armádní rozvědku a NATO. Stovky milionů zaplatí ministerstvo obrany
Číst článek
Dnes se zaměřujeme na celé spektrum hrozeb, a ne jen na vojenské jako v minulosti. Sem spadají i takové události jako hackerské útoky na Demokratickou stranu ve Spojených státech. Mluvíme tu tedy o věcech, které se dějí ve členských státech, a ne jen o těch, ke kterým dochází za našimi hranicemi.
Zmínil jste také téma terorismu. Před nedávnem jste na jedné konferenci prohlásil, že se Al-Káida snaží znovu získat vůdčí postavení mezi teroristickými organizacemi. Máme se bát návratu Al-Káidy v síle jako po 11. září?
Al-Káida se v posledních letech podceňovala, protože se dostala do stínu tzv. Islámského státu. Při detailnějším pohledu ale zjistíme, že sice ztratila velkou část své územní základny, kterou měla svého času v Afghánistánu a díky ní získala svou sílu. Na druhou stranu ale účinně rozšířila svůj prostor tím, že vybudovala své pobočky prakticky po celém světě, v Africe, v Asii a jinde.
Tyto nové pobočky navíc stále buduje, teď nedávno třeba v Kašmíru. Velmi aktivní a bohužel také úspěšná je i v oblasti propagandy. Neměli bychom ji proto v žádném případě podceňovat. Taktika a postupy se sice ve srovnání s dobou před 11. zářím výrazně proměnily, to ale nesmí vést k podceňování Al-Káidy.
Co tedy brání tomu, aby se Al-Káida vrátila do své bývalé pozice? Vůdce jako byl Usáma bin Ládin, nebo změna taktiky, o které jste mluvil?
Domnívám se, že je to kombinace několika prvků. Jednak přišla o příliš velké území, jako byl Afghánistán. Tím už dnes Al-Káida nedisponuje. Chybí jí také lídr, který by byl charismatický pro přívržence. Takový byl právě Usáma bin Ládin. Přesto v této síti zůstalo mnoho vysoce profesionálních teroristů a také bin Ládinův syn Hamza. Je ještě relativně mladý, ale může v budoucnu zaujímat stále významnější pozici.
České tajné služby jsou velmi profesionální
Vůdčí roli po Al-Káidě převzal takzvaný Islámský stát. Je ten už poražen? Nebo se může ještě vzchopit a dobýt zpět ztracená území?
Islámský stát je výrazně oslabený. Také on přišel o velkou část svého teritoria. To se jako v případě Al-Káidy a Afghánistánu ukazuje jako velmi důležité. Kontrolou nad územím si Islámský stát zajišťoval kontrolu nad finančními zdroji, a to ztratil. I tady je ale nutné varovat před podceňováním. Islámský stát má pobočky v mnoha zemích a regionech. Mimo jiné v Afghánistánu, kde si počíná mimořádně agresivně. Islámský stát se rovněž výrazně profesionalizoval v oblasti propagandy.
Rusko může na cvičení poslat až 100 tisíc vojáků, bojí se NATO. Na akci chce pozorovatele
Číst článek
Co se navíc tolik neví, je fakt, že v Sýrii a v Iráku zůstalo i přes ztrátu území velké množství zahraničních bojovníků. Odhadujeme, že se jich tam v podzemí skrývá zhruba polovina původního počtu, tedy skoro 20 tisíc lidí. Mnoho se jich také vrátilo do zemí, odkud přišli. To se týká hlavně států ze severní Afriky, ale i z Evropy. Do Evropy se těchto bojovníků vrátilo několik stovek, pravděpodobně více než tisíc. Celkově tak Islámský stát stále představuje ohromné nebezpečí.
Vědí evropské tajné služby o těchto lidech, kteří se vrátili do Evropy?
Ano, sledují je velmi pozorně. Jsme samozřejmě v úzkém kontaktu se zpravodajskými službami.
Jak nebezpeční jsou tito navrátilci pro bezpečnost v Evropě?
Potenciálně jsou velmi nebezpeční. V němčině je označujeme termínem Gafährder, tedy strůjci nebezpečí. A všude tam, kde je to možné, tyto lidi sledují tajné služby a policie.
Poznamenává nějak vaši práci a práci aliančních zpravodajských služeb současné napětí mezi Spojenými státy a zbytkem NATO? Vyvolaly ho některé výroky a kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa, které zdramatizovaly i poslední summit aliance v Bruselu. Je tím atmosféra v alianci nějak poznamenaná?
Určitě to atmosféru v NATO ovlivňuje. Naši práci to ale nijak negativně nepoznamenává. Spolupráce s americkými zpravodajskými službami je vynikající. V porovnání s ostatními zeměmi dodávají Američané největší část zpravodajských hodnocení. V tom dál pokračují. Zůstáváme v permanentním kontaktu, který je stále intenzivnější.
Ze Spojených států také vzešel impulz k reformě, která vedla k vytvoření mé funkce a mého oddělení. To byla iniciativa Američanů a ti za ní také stoprocentně stojí. Nezaznamenal jsem, že by tato atmosféra všeobecného napětí měla nějaký negativní vliv na naši práci.
Transatlantická jednota je tedy podle vás zachovaná, nebo o ni máte obavy?
Samozřejmě že mezi Spojenými státy a zbytkem aliance existují názorové rozdíly, například ohledně klimatické dohody, jaderné smlouvy s Íránem nebo světového obchodu. V NATO se to týká pohledu na rozložení finanční zátěže. O tom se s Američany intenzivně diskutuje. Názorové rozdíly ale nejsou v alianci ničím novým. Hluboké rozpory ji postihly už v minulosti, například kvůli válce v Iráku v roce 2003 nebo během Suezské krize v roce 1956.
Jak už jsem řekl, konkrétní spolupráci to nijak nepoznamenává. A netýká se to jen spolupráce zpravodajských služeb. Ukázaly to i výsledky červencového summitu NATO. Od summitu ve Walesu před čtyřmi lety a ve Varšavě před dvěma roky můžete k tomu poslednímu narýsovat přímou spojnici. Letos tak například vznikla nová struktura aliančních velitelství nebo se přijalo mnoho důležitých rozhodnutí v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Jak hodnotíte přínos České republiky a jejích tajných služeb pro práci NATO?
Naše spolupráce je velmi dobrá. To mě osobně moc těší, protože jsem české kolegy dobře znal už z dob svého velvyslaneckého působení v Praze. České tajné služby jsou velmi profesionální, jsou v NATO uznávané a dobře se vyznají v mnoha regionech. Nejen na východě, ale zejména na Blízkém východě přinášejí cenné příspěvky pro naši práci.
Mohl byste jmenovat nějaký příklad nebo příklady těchto příspěvků, které už nejsou tajné?
Obávám se, že ty zveřejnit nemohu.
Absolutní odpůrce nacionalismu
Rozumím. V minulosti jste byl viceprezidentem Spolkové zpravodajské služby, tedy německé rozvědky. Využijete tuto zkušenost ve své současné pozici, nebo je ta práce jiná než pro národní tajnou službu?
Obojí. Tuto zkušenost samozřejmě využívám. Pro mě jako kariérního diplomata je nesmírně cenná. Možnost tři roky vidět dovnitř do fungování zpravodajské služby je neocenitelná. Moje spolupráce s ostatními kolegy by byla mnohem složitější, kdybych nevěděl, jak služby fungují, a neznal jsem některá citlivá témata.
‚Jsme lepší a lepší při obraně systémů.‘ NATO podpořilo Nizozemsko za odhalení kyberútoku
Číst článek
Samozřejmě je ale rozdíl v tom pracovat ve dvaceti devíti. S rozdílnými charaktery a kulturami, s různými regiony a specializacemi. Je to velká výzva, to musím přiznat. Každopádně jsou moje dřívější zkušenosti z Německa nedocenitelné. Navíc v době mého působení u Spolkové zpravodajské služby se tam začala více uplatňovat civilně-vojenská spolupráce. A přesně k tomu samému dochází i teď tady v mém novém týmu. Na tomto poli tak mohu přímo využít své zkušenosti.
Před odchodem do Bruselu jste působil tři roky jako německých velvyslanec v Praze. Jak vzpomínáte na tuto kapitolu vaší kariéry a na život v Praze?
Miloval jsem ho. Nejen život v Praze, ale v celé České republice. Spoustu času jsem strávil cestováním po celé zemi. Byla to pro mě soukromě velmi příjemná a také pracovně hodně obohacující zkušenost. Vztahy mezi našimi zeměmi se v dějinách hodně proměňovaly a byly složité zejména ve 20. století. To samozřejmě člověka doprovází, pokud je Němec a působí v Česku jako velvyslanec nebo diplomat.
Já jsem měl to štěstí, že jsem k vám přišel ve velmi konstruktivní fázi vztahů mezi našimi zeměmi. Sobotkova vláda byla silně proevropská a orientovala se na Německo jako svého strategického partnera. Přišla tehdy také s novým formátem vzájemných vztahů, ze kterého jsme vybudovaly strategický dialog mezi Německem a Českou republikou. V jeho rámci jsme otevřeli některá důležitá témata, založili zhruba deset pracovních skupin mezi našimi vládami a posunuli kupředu některé zcela konkrétní věci.
Jako příklad bych mohl jmenovat téma průmyslu 4.0, tedy digitalizace průmyslu. Pro obě naše země je velmi důležité, protože mají podobnou hospodářskou strukturu a je to projekt, který má velký potenciál do budoucna. Týká se to ale také složitého tématu migrace. Na něj mají naše vlády velmi rozdílný pohled. Zavedli jsme ale pravidelný česko-německý dialog, který sice ty názorové rozdíly nepřekonal, ale přinesl více pochopení třeba v otázkách praktické integrace uprchlíků, až přijdou.
Jsou opravdu česko-německé vztahy tak vynikající, jak se to v posledních letech opakuje v prohlášeních politiků a diplomatů na obou stranách hranice? Nevzdalují se obě země naopak spíše od sebe kvůli rozdílným pohledům na zmíněnou migraci, na směřování Evropské unie a podobně?
Domnívám se, že skutečně tak skvělé jsou a především se výrazně zlepšily během relativně krátké doby. To samozřejmě neznamená, že by neexistovaly názorové rozdíly i v důležitých otázkách. Vy jste je jmenoval. Například otázka eura. O jeho přijetí se česká vláda nechystá v blízké budoucnosti rozhodnout, ačkoli o to tehdejší premiér Sobotka usiloval. Také migrace zůstává obtížným tématem pro vztahy mezi našimi zeměmi. To je ale normální. Mezi všemi sousedními státy v Evropě jsou věcné názorové rozdíly. Za nejdůležitější považuji to, že jsme si navzdory tomu vytvořili velkou vzájemnou důvěru a vedeme spolu dialog. A to byl i případ mého působení v Praze.
V Česku probíhá informační válka, jsme testovací laboratoří Ruska, přiznává brigádní generál Řehka
Číst článek
Ještě než jste do Prahy dorazil, vyvolala největší pozornost v českých médiích minulost vaší rodiny. Pocházíte z vojenské rodiny. Váš strýc byl zapojen do atentátu na Adolfa Hitlera a byl přítelem plukovníka Stauffenberga. Váš otec naopak za mlada sloužil v Hitlerově štábu a později se stal vysokým důstojníkem v bundeswehru. Jak vnímáte tyto debaty kolem vás a vaší rodiny?
Můj strýc za války působil u kontrarozvědky. Byl zapojen do spiknutí a do atentátu proti Hitlerovi, ke kterému došlo 20. července 1944. On tehdy obstaral výbušninu, kterou pak Stauffenberg použil. Můj otec byl výrazně mladší než můj strýc. Nebyl v Hitlerově štábu, ale byl pobočníkem generála Guderiana, tehdejšího šéfa generálního štábu. Jak můj otec, tak můj strýc oba působili v Hitlerově bunkru v tehdejším Východním Prusku. Dobře se také znali. Můj otec sice věděl o spiknutí proti Hitlerovi, ale ne o chystaném atentátu. To jen na vysvětlenou.
Tohle téma mě vždycky zajímalo a také mě velmi brzy přivedlo k politice. To bylo v době krátce po hnutí roku 1968 v západním Německu. Téma nacistické minulosti Německa tehdy nenechávalo nikoho z mé generace v klidu. Pro mě znamenalo, že jsem si uvědomil, že nacionalismus a fašismus jsou politicky tím nejhorším, co existuje. A že projekt sjednocené Evropy a multilateralismus jsou na ně tou nejlepší možnou odpovědí.
To mě pak provázelo celou mojí profesní kariérou. Jsem přesvědčeným Evropanem a absolutním odpůrcem nacionalismu. Pevně věřím také v multilaterální spolupráci v rámci NATO. S velkými obavami proto sleduji nové vzplanutí nacionalistických tendencí v dnešní Evropě.
