Podle čeho zřejmě francouzský prezident vybíral zástupce evropských zemí? Vidíš tam nějaký klíč?
Ano, řekl bych, že to jsou za prvé lidnaté země, za druhé země, které mají silnou ekonomiku a které také mají silné armády. To znamená, mohly by eventuálně na Ukrajinu poslat nějaké své vojáky, i když samozřejmě se v těchto zemích občas vyskytují skeptické hlasy, jako například v Británii, kde bývalý náčelník generálního štábu řekl, že sice vyslat britské vojáky na Ukrajinu je správná myšlenka, ale že se obává, že britská armáda v této chvíli není schopna vyslat tolik vojáků, kolik by tam bylo zapotřebí.

Dánsko nepatří úplně mezi ty země, které jsem před chvílí vyjmenoval, ale ono tam bude jako zástupce skandinávských zemí a také pobaltských států.

Emmanuel Macron má zjevně ambice postavit se do čela jakési evropské aliance. Je on tím pravým, kdo bude mít respekt třeba i v USA nebo v Rusku?
No, to se brzy uvidí a bude to záviset také na výsledku té pařížské schůzky, zda za prvé vydá nějaké silné prohlášení a zda za druhé to prohlášení potom skutečně bude respektováno. A například kdyby se ty země, jejichž představitelé se sjedou do Paříže, zavázaly prudce zvýšit vojenské výdaje, tak jak se to nakonec povede v praxi.

Víme, že ten cíl, hodně starý cíl Severoatlantické aliance vydávat na zbrojení v každé zemi dvě procenta hrubého domácího produktu se velmi těžce daří plnit a jsou pouze některé země v Alianci, které toho byly schopny dosáhnout.

Dokonce i Británie, která má velmi respektovanou armádu, jejíž výsledky jsou obdivuhodné, má velké problémy, aby splnila ten cíl, který si vytkla, to znamená dávat na obranu dvě a půl procenta.

Na druhou stranu jsou v Severoatlantické alianci země, které si jsou vědomy vzrůstajícího ohrožení a jsou ochotny na zbrojení dávat mnohem více, než byl ten starý požadavek Severoatlantické aliance ze summitu v Rize. A tady máme příklad Polska, které letos chce dát na obranu téměř čtyři a půl procenta hrubého domácího produktu.

Jak reálná se jeví v tuto chvíli možnost, že by evropské země opravdu vyslaly v případě ukončení konfliktu na Ukrajinu své vojáky jako záruku bezpečnosti, jak o tom třeba dnes mluvil právě britský premiér anebo Švédsko?
Je to možné, je to pravděpodobné, ale bude velice záležet na tom, v jaké roli tam ti vojáci pojedou. Zda budou vysláni jako mírotvorci, jako složka, která má dohlížet na dodržování případného příměří či míru dokonce.

To by potom zřejmě byli na té, v té době už bývalé bojové linii, ale ono se spíše zdá, že budou někde vpovzdálí, že budou zpovzdálí sledovat, co se na Ukrajině děje a že nebudou těmi, kteří by dohlíželi na dodržování podmínek příměří.

Záleží také na tom, jaké tyto kontingenty dostanou bezpečnostní záruky, aby se náhodou nestalo, že se octnou na bojové linii a že se budou muset do toho boje zapojit. To by samozřejmě přineslo velké komplikace.

Maďarský ministr zahraničí k té dnešní schůzce řekl, že se organizuje proválečný tábor, který chce zabránit dohodě o konci války, a naopak přivítal jednání mezi USA a Ruskem. Co toto vypovídá třeba o možné budoucí akceschopnosti EU?
Pokud jde o celou EU, je velmi často velice těžké dohodnout se na jednotném stanovisku, a proto je EU v mnoha ohledech velice neakceschopná.

A když už se potom na něčem dohodne, tak se velice často stává, že to jednotliví politici, kteří původně schválili tu myšlenku, zpětně napadají, protože si myslí, že jim to přinese politické body.

Ale pokud jde o Maďarsko, nedivme se, to je konzistentní postoj. Maďarsko je velmi skeptické celou tu dobu k Ukrajině, Kyjevu a velmi na evropský průměr nadprůměrně náchylné k tomu, aby, řeknu to kulantně, chápalo motivy Moskvy.

Věra Štechrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít