Slovenský exprezident Kováč vydal Paměti - Můj příběh občana a prezidenta
Podle některých komentátorů by se o bojích mezi slovenským exprezidentem Michalem Kováčem a expremiérem Vladimírem Mečiarem dal natočit politický thriller. Mečiar vedl proti Kováčovi otevřenou válku, která v roce 1995 vyvrcholila únosem prezidentova syna do Rakouska. Michal Kováč teď vydal paměti. Ve čtyřistastránkové knize nevrací úder, nemstí se, ani nepřináší šokující odhalení. Pouze vypráví svoji verzi událostí bouřlivých 90. let.
Jak v Ozvěnách dne uvedl bratislavský zpravodaj ČRo Vojtěch Berger, který byl na slavnostním představení Kováčových pamětí, kniha je napsaná tak, aby si každý vybral, co ho zajímá. Od politických začátků Kováče v KSČ, až po éru ‘mečiarismu‘, kde Kováč podle domácích i zahraničních komentátorů zůstal poslední zárukou slovenské demokracie.
„Jinak ji budou vnímat lidé, kteří už ty kuloárové informace měli, kteří měli možnost mluvit s panem prezidentem. Nyní je to ale černé na bílém, se všemi detaily a je to oficiální. Pan prezident to podává jako své svědectví a může to potvrdit před jakýmkoli soudem,“ řekl Radiožurnálu komentátor Marián Leško, který dostal knihu do ruky jako jeden z prvních.
Na slavnostním představení Kováčových pamětí se byl i bratislavský zpravodaj ČRo Vojtěch Berger.
Kdo má rád akční scény, měl by podle zpravodaje začít zprostředka knihy. Tam se totiž Kováč věnuje únosu svého syna do Rakouska. Z únosu je podezřelá Slovenská tajná služba, nikdo to ale oficiálně nedokázal, protože Vladimír Mečiar udělil potenciálním viníkům amnestii. Novinářka Ľuba Lesná se únosu Kováčova syna věnuje dlouho a napsala o něm dvě knihy.
„Obžaloba, která šla k soudu, obsahuje řadu důkazů, že únos spáchali pracovníci Slovenské informační služby. Jsou tam i jejich jména. Druhou věcí je, že hned první den po ukončení prezidentské funkce Michala Kováče, ho zastupoval tehdejší předseda vlády Vladimír Mečiar a hned udělil na kauzu únosu amnestii,“ přiblížila.
Objevuje se i Gašparovičovo jméno
V souvislosti s nevyjasněným únosem Kováčova syna se v knize objevuje i jméno současného slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče. V 90. letech ještě coby předseda slovenského parlamentu za Mečiarovu stranu HZDS, měl Kováčovi udělat následující nabídku:
„Gašparovič hned na začátku řekl, abych to nechápal jako nějaký obchod, ale že mi chce navrhnout jisté řešení problému, který intenzivně ovládá naši politickou scénu. Nejdřív to pojmenovat nechtěl, ale pak řekl: ‘Zastav trestní stíhání únosu tvého syna a já ti zaručuji, že nezačne naopak trestní stíhání proti tvému synovi v kauze Technopol. Gašparovič o tom mluvil jako o hotové věci. S něčím takovým jsem ale nemohl souhlasit,“ píše v knize Kováč.
Jak připomíná zpravodaj, Mečiar se s Kováčem dostal do křížku už na začátku jeho prezidentského období. Pak následoval prezidentův projev v parlamentu, po kterém poslanci svrhli Mečiarovu vládu, o rok později přišel zmiňovaný únos a další politické podrazy ze strany premiéra Mečiara. Ten se podle Kováčových slov považoval za výjimečného člověka, bez kterého by nebylo žádné Slovensko.
„Vždycky, když jsem se díval na fotky ve své pracovně, společné fotky s Billem Clintonem, lídry NATO nebo EU, uvědomoval jsem si, že zatímco v zahraničí mě přijímali se všemi poctami určenými hlavě státu, doma přede mnou zavírali dveře i přednostové okresních úřadů,“ píše.
Osobní výpověď
Jak připomíná Berger, ani Michal Kováč samozřejmě nemá patent na pravdu, a jistě by s ním aktéři událostí z 90. let polemizovali. Kováčovy paměti jsou ale podle něj osobní výpovědí člověka bez jakýchkoli komerčních ambicí. Michal Kováč nečeká, že se jeho paměti stanou bestsellerem. Nechce nikoho přesvědčovat.
„Chtěl jsem, aby zůstaly stopy po prvním prezidentovi Slovenské republiky. Stipoy, pokud jde o cestu demokracie, pokud jde o státoprávní otázky,“ řekl Radiožurnálu bývalý slovenský prezident.
A jak zpravodaj dodává, není nezajímavé připomenout, že svoje paměti chystá údajně i Vladimír Mečiar.
