Srbští studenti zakončí svou dvoutýdenní protestní jízdu po Evropě. Trasa měří téměř 1500 kilometrů
Srbští studenti se už šestý měsíc bouří. Zákon by měl podle nich měřit každému stejně, pro získání práce by měl být důležitější vysokoškolský diplom než známosti a pořadník v nemocnici by neměla určovat přízeň ve straně. Za zdánlivé samozřejmosti protestovali v ulicích Srbska i za hranicemi země. Vydali se z Nového Sadu na protestní cyklojízdu do Štrasburku. A zbývá jim už jen pár desítek kilometrů.
Studenti se nacházejí na západě Německa ve městě Karlsruhe, kam v pondělí dojeli ze Stuttgartu. V nohách mají necelých 1400 kilometrů a do Štrasburku jim zbývá 80 kilometrů. Na cestě jsou dva týdny v podstatě bez přestávky.
Ve Štrasburku se chtějí setkat s představiteli evropských institucí, mimo jiné Evropského soudu pro lidská práva, který se v poslední době Srbskem zabýval. Vyšetřoval možné použití sonické zbraně, akustického děla a režim prezidenta Aleksandra Vučiće.
Na nábřeží Dunaje vítal kolonu srbských cyklistů zlidovělý pokřik „pumpaj, pumpaj“, což může doslova znamenat „nahusti si kolo“, ale také zvyšuj tlak, třeba až na úroveň prasknutí, a to nejen v cyklistickém, ale také v politickém slova smyslu.
„Dělal nám trochu problémy vítr. Dostavila se menší krize, únava, nervozita z únavy. Ale není to nic vážného, jsme mladí a zvládáme to,“ popisoval ještě na uvítacím červeném koberci Igor, student zemědělské fakulty v Novém Sadu.
Právě v tomhle druhém největším městě Srbska zabil loni v listopadu betonový přístřešek na nádraží šestnáct lidí. Studenti obsadili místní univerzitu a požadují mimo jiné vyjasnění celé tragédie a také vyvození odpovědnosti.
‚Nedocenitelné kontakty‘
„Nejsme moc optimističtí. Protože pokud by stát naše požadavky splnil, tak by to znamenalo, že ti nahoře půjdou do vězení. A to oni samozřejmě nechtějí,“ zamýšlí se Vladimir, student vysokého učení technického v Novém Sadu. Chod institucí je podle něj těžké ovlivnit nejen v Srbsku, ale silnému hnutí se to může podařit, věří.
V tom vidí Vladimir smysl cyklojízdy: „Chceme probudit Evropu a rozšířit studentský plamen i do zemí Evropské unie. Kontakty s evropskými studenty, které během cesty navážeme, jsou nedocenitelné.“
Srbští studenti si také mohli po cestě z maďarského Györu v Bratislavě trochu odpočinout, dát si něco teplého do žaludku, opravit lehčí závady na kolech, nebo si dokonce nechat udělat masáž. Hodně z nich pak prostě jen tancovalo na puštěnou muziku a dělali si vlastní večírek. Pauza se protáhla, ale jakmile zavelel megafon, všichni se přichystali k pokračování cyklojízdy do Vídně.
Studenty pak vítala na vídeňském náměstí Marie Terezie početná srbská komunita, která si je na noc rozebrala domů. Znovu zaznělo i obligátní „pumpaj, pumpaj“. A hned další den studenty čekala další porce kilometrů.
