Někdo přestal mluvit rusky, jiní neříkají, co si myslí. O Svjatohirsk se bojovalo, rány se hojí jen ztuha
Takzvaný ruský svět napáchal na Ukrajině nejen obrovské materiální škody, ale hluboce rozdělil společnost. Zvláště na východě. Návrat k předválečnému soužití je těžký i v poutním, duchovním a turistickém centru Donbasu, ve Svjatohirsku.
Měsíc před ruskou invazí na Ukrajinu, v lednu 2022, stál přes řeku Severní Doněc most a vedl ke Svjatohirské lávře, klášteru, a na něm hrál houslista Ódu na radost, evropskou hymnu.
Jak vypadá Svjatohirsk, kde lidé stále mluví rusky a prošla tam ruská okupační armáda? Natáčel tam Martin Dorazín, poslechněte si jeho reportáž
Stejně jako jeho hra skřípal i vztah části Svjatohirských a dalších lidí na východě Ukrajiny k Evropské unii a Západu. Místní klášter spadal pod moskevský patriarchát ruské pravoslavné církve a žilo tam dost lidí, kteří si přáli, aby k nim Rusko vkročilo a připojilo je ke své federaci.
Za měsíc se o to Rusko skutečně pokusilo. Oblast Svjatohirsku se změnila v peklo.
Ruská armáda podporovaná separatisty obsadila nižší, pravý břeh řeky Severský Doněc. Ukrajinci udrželi pozice v kopcích na levém břehu. Most byl v průběhu těžkých bojů úplně zničený, stejně jako restaurace a hotely v okolí. Po úspěšném výsadku na člunech se Ukrajincům podařilo Rusy z městečka vypudit.
Každý má rodinu v Rusku
Pan Andrij byl před invazí úspěšným místním podnikatelem. Ve Svjatohirsku si otevřel restauraci a pizzerii. Po začátku války vstoupil do domobrany, která bránila levý břeh.
Rusové mu vzali dům, restauraci a spálili pizzerii. Jejich armáda sice odtáhla, ale ruský svět tu zůstal, říká Andrij.
„Vše zůstalo při starém. Lidé skrývají svoje názory a veřejně neříkají, že jsou zastánci ruského světa. Takových je tu ale 90 procent, možná víc,“ odhaduje Andrij.
Mnoho z nich má v Rusku příbuzné. „Každý,“ je přesvědčený Androj. „Já tam mám rodiče, ale neudržuji s nimi žádné kontakty. Bylo to těžké rozhodnutí, ale vyškrtl jsem je ze svého života,“ přiznává.
Ruština a kolaboranti
Ve Svjatohirsku je čerstvá minulost bolestnou záležitostí. Pan Andrij tak přestal mluvit rodnou ruštinou.
„Je to hodně těžké. Lidé tady celý život mluvili rusky, já taky, ale musíme si uvědomit, kde se nacházíme a co se u nás děje. Musíme to vyřešit jednou provždy a žít správně,“ vysvětluje.
Hodně stoupenců takzvaného ruského světa se dodnes schovává v klášteře, v lávře.
„Jsou tam mniši, místní a běženci z Izjumu, Bohorodičného a okolních vesnic. Celkem asi 300 lidí, kteří odtud nechtějí odejít, protože je jim tam dobře. Nevíme, co s nimi, já tam nechodím a snažím se je ignorovat. Třeba jim to všechno jednou dojde, nebo taky ne,“ krčí rameny Andrij.
Palčivá je také otázka kolaborantů s ruskou okupační mocí. „Zabývá se jimi policie a tajná služba SBU, víc vám neřeknu, protože to jsou neveřejné informace,“ upozorňuje starosta Svjatohirsku Volodymyr Rybalkin.
„Nejde ale jen o kolaboraci, víc než dvacet lidí už bylo odsouzeno za rabování hotelů a ubytoven nebo za jejich nezákonné využívání v době okupace. Na území Svjatohirsku jsme měli 55 turistických základen a penzionů,“ dodává starosta.
Místo zničeného původního mostu přes Severní Doněc teď ukrajinská vláda staví most nový, zdaleka ale ještě není dokončený.