Syn libyjského vůdce Kaddáfího varuje před občanskou válkou
Libyjské protesty nabývají na síle. Demonstranti dobyli několik armádních skladů a disponují tak i těžkou vojenskou technikou, včetně tanků. Armáda proto neváhá pálit do lidí z kulometů, aby nastolila pořádek. Přesto v hlavním městě hoří vládní budovy. Podle humanitárních organizací si libyjská revoluce vyžádala už přes 230 obětí. Nemocnicím dochází krev nutná na operace postřelených pacientů. Kaddáfího režim se odmítá vzdát a vyhrožuje občanskou válkou.
„Zničíme všechny zahraniční zrádce, kteří se snaží rozvrátit naší zem. V Libyi žijí tisíce lidí, kteří jsou šťastní a připraveni svou zem bránit do posledního dechu,“ říká Saif al-Islam Kaddáfí, podle kterého jsou za protesty zodpovědní především zahraniční agenti a feťáci.
Kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci se objevily i zprávy o tom, že Muammar Kaddáfí uprchl ze země. To ale jeho syn popřel.
Diktátor prý jedná v poušti s kmenovými náčelníky. Ti totiž odmítají nadále dodávat ropu, pokud režim okamžitě nepřestane potlačovat protesty. Ropa je pro Kaddáfího klíčová, protože bez ní nebude mít na slibované reformy.
„Ropa, která je zdrojem našeho bohatství se nachází jen uprostřed pouště. A když se o ni všichni popereme, tak přestanou fungovat školy, nemocnice, zdraží chleba. Když všichni vezmeme zbraně do rukou, tak nebudou mrtvých desítky ale tisíce. A krev poteče proudem.“
Co už ale diktátorův syn neříká je, že armáda už krev občanů prolévá. Po internetu se šíří videa obětí odstřelovačů. Mrtvých už je podle humanitárních pracovníků několik set. Přesné číslo se určuje velmi těžko, protože libyjské úřady odmítají na východ země pustit novináře a snaží se cenzurovat i internet.
Kromě odstřelovačů armáda nasadila i minomety a kulomety. Ale ani protestující nezůstávají pozadu. Pravděpodobně se jim podařilo zmocnit několika tanků a obrněných vozidel.Zdá se, že Libyjci se nechtějí nechat režimem zastrašit. I proto Saif al-Islam nabízí mírové řešení.
„Pojďme se sejít na náměstí. Začneme nový režim, na kterém se všichni shodneme. Vytvoříme Libyi, kterou si všichni přejeme. Spolu můžeme dosáhnout obrovského historického úspěchu.“
V opačném případě prý chaos znemožní jakékoliv fungování země a rozdělí celé rodiny. Po vzoru Severní a Jižní Koreje by se Libye mohla rozdělit na východní a západní část. A Saif al-Islam si neodpustil ani útok na Evropu, které pohrozil obří imigrační vlnou, pokud režim jeho otce padne.
Kaddáfí se snaží podle česko-palestinského analytika Šádí Shanaáha z Pražského institutu pro globální politiku Glopolis zastrašit lidi na všech scénách.
„Je to vlastně kopie prohlášení, které jsme už viděli například v Egyptě. Egypt prohlašoval, že není Tunisko. A Libye nyní prohlašuje, že není Tunisko a Egypt. Taktika se nemění. Je zajímavé sledovat, že tam nedošlo k nějakému poučení probíhajících dějů. Vůdci se snaží zastrašit obyvatelstvo hrozbou ekonomického kolapsu, občanské války a chaosu.“
Násilí utvrzuje demonstranty v jejich dalších protestech. Protestujících byly nejprve desítky, poté, co po útocích došlo k usmrcení a pohřbívání lidí, se protesty rozšířily ještě více.
„Až když dojde k nějakému zatčení populární osobnosti, komentátora nebo filozofa, tak se protesty ještě více znásobí nebo zintenzívní,“ dodává Shanaáh.
Kaddáfí postupně přichází o podporu nejen obyčejných lidí ale i řady klíčových politiků. Libyjští velvyslanci v zahraničí vyjádřují podporu demonstrantům. Arabská liga tvrdí, že reformní požadavky lidí jsou legitimní.
Do libyjských demonstrací se zapojilo široké spektrum lidí. Jsou mezi nimi ti, kteří chtějí demokracii a chtějí bojovat za lidská práva. Také lidé, kteří jsou nespokojeni s hospodářskou situací.
Podle zahraničněpolitického komentátora Českého rozhlasu Milana Slezáka je Libye bohatý stát a je na nejlepší cestě k tomu, aby bohatství využila:
„Libye se vzdala svého programu zbraní hromadného ničení a díky tomu, že se zavázala kompenzovat příbuzné obětí, které zahynuli ve dvou letadlech, které libyjští agenti vyhodili do vzduchu, tak se pro Západ stala přijatelnější a od té doby s ní západní společnosti obchodují. Zastaralý libyjský průmysl se může rozvíjet a to znamená i větší bohatství pro zemi samotnou.“
Mezi protestujícími jsou ale i nepřátelé Západu a Kaddáfího – islamisté. V Libyi jsou velice silní islamisté a na severu Afriky působí silná odnož al-Kájdy, která by tuto celou oblast ráda spojila do jednoho islámského státu.
„Ne všichni, kdo povstali proti Kaddáfímu, jsou s námi na společné lodi a bylo by dobře, abychom si to uvědomili. Čím dříve, tím lépe,“ dodává Slezák.
Evropa hledá společný postoj
Evropa hledá společný postoj k masovým protestům v Libyi a jejich potlačování tamní mocí. Společnou reakci dohadují ministři zahraničí evropské sedmadvacítky na své bruselské schůzce. Český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg je v otázce Libye pro zdrženlivost Unie. Nebylo by podle něj užitečné hlasitě intervenovat, jen aby Unie ukázala svou důležitost.
Jeho slova citoval internetový deník EUObserver v článku s titulkem ‚Itálie a Česko podporují Kaddáfího navzdory krveprolití‘. Itálie se bojí přílivu imigrantů. Ministr Schwarzenberg potvrdil, že Unie může přijít Libyi na pomoc, jen když si o to tamní lid řekne:
„Oni sami budou nejlépe vědět, co by potřebovali. My jim máme pomoci, jen když budeme požádáni. Ale nic jim nevnucovat – naše představy a naše předpisy. Musíme s nimi navázat velmi pozorný a ohleduplný dialog, naslouchat jim a potom něco udělat.“
Zvětšit mapu
