Podzemní věznice Sajdnájá jako symbol krvavosti Asadova režimu. Syřané pátrají po příbuzných
Jedním ze symbolů vlády Bašára Asada se stala rozsáhlá síť věznic, ve kterých často končili lidé z politických důvodů, kteří pak pro okolí zmizeli ze zemského povrchu, a jejich příbuzní nemají ponětí, zda ještě žijí a kde se nacházejí. Syrští povstalci, kteří v neděli svrhli Asadovu vládu tedy slíbili, že budou postupně osvobozovat věznice minulého režimu. Jednou z největších je Sajdnájá v Damašku, informují zahraniční média.
Syrští povstalci vstoupili do Damašku v neděli a ještě týž den otevřeli dveře rozsáhlého věznícího komplexu Sajdnájá, který se z velké části nachází v podzemí. Věznici se přezdívalo kvůli její brutálnosti „lidská jatka“ a údajně se v ní mělo stále nacházet 1500 vězňů, informuje deník The Guardian.
Lidé se ke komplexu okamžitě sjeli a pustili se do prohledávání podzemních pater věznice. „Z mé rodiny se pohřešují tři lidé. Řekli nám, že v podzemí jsou čtyři patra a že se v nich lidé dusí, ale nevíme, kde to je,“ řekl Ahmad al-Šnein pro deník The Guardian, když prohledával vězeňskou chodbu. „Ti, co se odtud vynořili, vypadali jako kostlivci. Tak si představte, jak budou vypadat ti pod zemí,“ dodal.
Když povstalci v neděli časně ráno vstoupili do hlavního města, oznámili „konec éry tyranie ve věznici Sajdnája“, která se stala synonymem pro nejtemnější zneužívání za Asadovy éry, píše BBC.
„Dobytí města je radost, ale skutečným vítězstvím bude, až najdu svou rodinu,“ řekl jeden z povstaleckých bojovníků pro americký deník The New York Times, Mohammad Bakir, který seděl na zadním sedadle blátem pokrytého auta cestou do vězení, pušku zastrčenou mezi koleny. Řekl, že o své matce, bratrovi a bratranci neslyšel od doby, kdy v roce 2012 zmizeli poté, co protestovali proti vládě a byli pravděpodobně zadrženi.
Otřesné podmínky
Od chvíle otevření věznice lidé, média a humanitární organizace sdílí videa zobrazující šílené podmínky, které tam panovaly. Očíslované podzemní cely, kde museli být vězni zřejmě namačkaní. V některých místnostech byly dokonce ve stěnách díry, do kterých se nacpali další věznění.
Taterová: Skupiny, jež svrhly Asada, jsou různorodé. Vývoj může vést ke kompromisu i další válce
Číst článek
Stěny cel pokrývaly ručně psané vzkazy. Přeživší uvedli, že dozorci totiž prosazovali pravidlo absolutního ticha a vězňům nezbývalo nic jiného než psát. Na zemi se například nalezl roztrhaný a pošlapaný papír, na kterém byla popsána smrt vězně, zřejmě napsaná jiným vězněm, který chtěl zdokumentovat smrt svého přítele.
Sajdnájá se stala symbolem pro mučení a vraždění odpůrců Asadova režimu. Přeživší popsali, že bití, elektrošoky a sexuální násilí byly na denním pořádku. Výjimkou nebyly ani popravy nepohodlných lidí bez řádného soudu.
Nejasná čísla
Síť ukrytých věznic a svévolné zatýkaní patřily podle neziskových organizací k jednomu z nejkrvavějších aspektů režimu Bašára Asada. Není ale jasné, kolik přesně lidí tímto systémem prošlo a kolik z nich bylo zabito.
Syrská síť pro lidská práva odhaduje, že od roku 2011 bylo v těchto podmínkách zadržováno více než 130 000 lidí. Podle Amnesty International přímo v Sajdnájá věznil režim více než 20 000 lidí. Většina z nich sem byla poslána po utajených několikaminutových procesech. Dalších 3500 lidí bylo podle syrských povstalců v sobotu vysvobozeno z věznice ve městě Homs, které povstalci dobyli před Damaškem.
Odhaduje se, že 15 000 až 30 000 vězňů bylo během Asadovy vlády popraveno nebo zemřelo na následky mučení.
Po celé Sýrii teď lidé stále hledají své vězněné příbuzné a doufají, že je naleznou v dosud neobjevených podzemních celách. Pomáhá s tím i syrská nevládní organizace civilní obrany Bílé přilby.
