Ukrajinci pomáhají vojákům, kteří bojují s ruskou armádou. Vypravují náklady s jídlem a další pomocí
Ukrajinci a zejména Ukrajinky se snaží podpořit vojáky v bojích proti ruské okupační armádě, jak jen to jde. Po celé zemi spontánně vznikla centra příjmu a distribuce pomoci.
„Jmenuji se Olesja Kuzmenková a řídím dobročinnou nadaci „Žádné děti nejsou cizí“. Nejdřív jsme pomáhali dětem a od počátku invaze 24. února pomáháme všem, hlavně vojákům. Každý den vypravujeme auta s potravinami a další pomocí. Prioritou jsou vojáci, protože oni nás brání na frontě a my je bráníme tady. Je to naše země, jsou to naši chlapci,“ říká paní Olesja.
Potraviny připravují ženy v nedalekých vesnicích, aby vojáci měli pocit, že jí domácí stravu - jsou to sladké taštičky anebo boršč.
V pracovních dnech paní Olesja řídí distribuční sklad v Dnipru ve městě. O víkendu úřaduje doma ve svém malém rodinném domku na předměstí Dnipra.
Z Itálie tam poslali tabletky na čištění vody, protože v některých oblastech jako v Charkovské jsou ve studnách stále ještě ostatky lidí. Vojáci proto nemůžou pít vodu a musí si jí nějakým způsobem očistit.
„Dnes vypravujeme náklady do čtyř destinací. Tunu těchto pochoutek každý týden chystají ženy ve čtyřech vesnicích v Dnipropetrovské oblasti. Je to takový pozdrav z domova, aby naši kluci pocítili teplo domova a věděli, že na ně někdo myslí. Není to jenom jídlo, je to také oblečení, zákopové svíčky a kamínka, protože už je chladno,“ vysvětluje.
Nejvíc chybí technika
Nejvíc ale vojákům chybí dobrá technika. „Bývá to různě, ale mnohým chybí munice nebo přístroje pro noční vidění. A mají zoufale málo aut, nejen k vlastním přesunům, ale také k odvozu raněných. A auta nejsou. Všichni o ně žádají. My jim ale v tomto případě neumíme pomoci. Nemáme žádné zahraniční sponzory. Nám nejčastěji přispívají obyčejní lidé, a to drobnými částkami – tak 50 až sto hřiven,“ popisuje paní Olesja.
Po ruském ostřelování se u Charkova zřítil obytný dům. Jeden člověk zemřel, dva jsou zranění
Číst článek
Během cesty je třeba si upřesnit, kam se tato pomoc zaveze. Místo nelze prozradit z pochopitelných důvodů. Místo se také mění, protože musí zůstat tajné.
„Potraviny v podstatě jsou, dostáváme příděly, ale je toho málo. Moji lidi totiž často vyjíždějí do terénu a tam teplou stravu nemají. Potřebujeme proto masové konzervy, trvanlivé potraviny a minivařiče. My se zabýváme odminováním osvobozených území, a to je výjezd na celý den, někdy na dva. Chybějí nám například svíčky, ale hlavně generátory elektřiny. Proč? Protože v osvobozených vesnicích zatím nejde proud. Kluci si nemají jak dobít telefony, aby mohli zavolat příbuzným,“ líčí kapitán Stěpanič, který velí rotě pyrotechniků.