Při útěku z Černihivu jí ruští vojáci zavraždili dceru a manžela. ‚Když jsem sama, jsem ztracená,‘ říká
Devět dní po ruském vpádu na Ukrajinu se Viktoria a Petro Kovalenkovi se rozhodli utéct z Černihivu, aby dostali děti do bezpečí. Cestu ale přežila jenom Viktoria s roční dcerou Varvarou. Manžel a dvanáctiletá Veronika, kterou měla z prvního manželství, přišli o život při ruském útoku. Jeden z mnoha příběhů ruské agrese přinesl server BBC.
Rodina musela během svého útěku zastavit poblíž vesnice Jahidne jižně od Černihivu kvůli kamenům, které blokovaly cestu.
Petro se je snažil odstranit, pak ale přišel ruský útok. „Byla tam exploze nebo nějaká střelba. Ohlušilo mě to. Zadní sklo se vysypalo. Manžel na mě křičel, ať vylezu z auta,“ začíná Viktoria vyprávění.
Střep ji zranil na hlavě, kde má stále viditelný šrám. Výbuch vyděsil její starší dceru. „Veronika začala křičet, ruce se jí třásly, tak jsem se ji snažila uklidnit. Dostala se ven z auta a já ji následovala. Jakmile jsem se ale dostala ven, viděla jsem ji spadnout. Při dalším pohledu jsem viděla, že nemá hlavu,“ líčí tragické okamžiky BBC. Auto následně zasáhla ruská střela a začalo hořet.
ANKETA: Jakou strategii nyní zvolí ruská armáda na Ukrajině? Podle expertů hrozí zamrzlý konflikt
Číst článek
Viktoria se tak snažila zachránit alespoň malou Varvaru, kterou celou dobu držela v náruči. Manžela už neviděla, podle ticha prý ale usoudila, že je také mrtvý. Utekla od auta a dalších 24 hodin se podle ní proměnilo v „zoufalý pokus o přežití“.
Vězení ve škole
Úkryt našla v jiném zaparkovaném autě, pak ale znova začala střelba. Jejím dalším útočištěm se stala malá budova, která byla na první pohled používaná vojáky. Zde byla následují den objevena ruskou patrolou, která ji i s dcerou vzala do školy v Jahidnu, kde je věznili vojáci v suterénu budovy.
Ve sklepních prostorech strávila v žalostných podmínkách dalších 24 hodin. Viktoria vypověděla, že lidé kolem umírali kvůli nedostatku lékařské pomoci. Těla pak v prostorech ležela několik další hodin, některá i dny.
Nádraží v Kramatorsku, kde tisíce Ukrajinců čekaly na evakuaci, zasáhly ruské rakety. 50 mrtvých
Číst článek
V místnosti bylo 40 lidí, kteří měli jen minimum místa pro pohyb. Navíc potmě, takže podle Viktorie museli používat svíčky nebo zapalovače.
Mnozí kvůli nedostatku pohybu měli zdravotní problémy, museli spát na židlích. Řada zadržovaných měla potíže s dýcháním. Situaci podle ženy nepřispělo ani to, že k dispozici nebyla toaleta.
Nestihla je ani pohřbít
Viktoria vylíčila, že veškerou energii soustředila na záchranu své roční dcery. Poprosila ale ruské vojáky, zda by nemohli přinést těla manžela a dcery, aby je mohla pohřbít.
12. března ji pak vojáci vzali na místo v lese, kde měli být pohřbeni její nejbližší. Ani to prý ale Rusové nedokončili. „Zůstali jsme a začali zahrabávat krabice s jejich ostatky. Pak ale přišlo další ostřelování, takže jsme utekli dřív, než jsme to dokončili. Bylo to děsivé.“ vzpomíná.
Teď už je Viktoria s dcerou Varvarou v relativním bezpečí ve Lvově na západě Ukrajiny, kde se ženě dostalo první psychologické pomoci. „Když jsem s lidmi a něco dělám, komunikuji, zapomenu, co se stalo. Když jsem ale sama, jsem ztracená.“
Reportérka BBC se Viktorie zeptala, co by řekla lidem, kteří zavinili smrt její rodiny. „Pokud bych měla možnost zabít (ruského prezidenta Vladimira) Putina, udělala bych to. Moje ruce se by se netřásly,“ odpověděla.
