V Egyptě si připomínají 30. výročí vraždy prezidenta Sadata
V Egyptě si připomínají 30 let, které uplynou od zavraždění prezidenta Anvara Sadata, jedné z klíčových postav mírového procesu na Blízkém východě. Zahynul při atentátu během vojenské přehlídky v Káhiře 6. října 1981.
Jak ve Stalo se dnes připomněl arabista Štěpán Macháček, role prezidenta Anvara Sadata v politických dějinách Blízkého východu je obrovská.
„Byl to první arabský státník, který se odvážil nějakým způsobem přímo komunikovat s izraelskou politickou reprezentací a nakonec i uzavřít první mírovou dohodu mezi arabskou zemí a Izraelem.“
Osobnost prezidenta Anvara Sadata a jeho roli v procesu usmíření s Izraelem přiblížil ve Stalo se dnes arabista Štěpán Macháček
Podle Macháčka by ale nebylo správné se na Sadata dívat jako na nadšeného usmiřitele Arabů a Izraelců.
Anvar Sadat
Egyptským prezidentem byl 11 let. Opustil linii socialistické orientace Egypta svého předchůdce Násira. V roce 1978 podepsal v Camp Davidu mírovou smlouvu s Izraelem. Za to s izraelským prezidentem Beginem získal Nobelovu cenu, v arabském světě se ale dostal do izolace. 6. října 1981 byl zavražděn skupinou důstojníků při vojenské přehlídce v Káhiře.
„On byl pragmatický politik, který po Říjnové válce v roce 1973 hodil přes palubu chiméru arabské jednoty a soustředil se opravdu na egyptské státní zájmy, kterými byl mír a ekonomický rozvoj.“
Sadat byl zavražděn 6. října 1981 při vojenské přehlídce nadporučíkem Chálidem Ahmadem Islámbulím, který spolu se skupinou dalších důstojníků patřil ke stoupencům radikální islámské organizace Islámský džihád. Nelze ale podle Macháčka tvrdit, že atentát měla na svědomí armáda.
„Jednalo se v tomto případě spíš o infiltraci tohoto radikálního opozičního hnutí do armády. Pokud by se armáda samotná chtěla zbavit Sadata, tak jak se letos zbavila Mubaraka, tak by to udělala jiným způsobem než krvavým atentátem,“ podotkl arabista.
Mezi dnešní generací Egypťanů podle jeho slov ale velká nostalgie po Anvaru Sadatovi nepanuje. Spíše se hlásí k jeho předchůdci Násirovi, za jehož vlády se subjektivně měli o dost lépe.
„Sadat je stále považován za národního hrdinu, a to proto, že v té Říjnové válce v roce 1973 skutečně dosáhl určitých vojenských úspěchů proti izraelské armádě, a hlavně těch velkých politických úspěchů, kterými byl návrat velké části území okupovaného Izraelem do egyptských rukou.“
„Nicméně z hlediska vnitřní politiky Sadat zas tak oblíbený není a je považovaný spíše za počátek té zkažené, korupční doby, která potom pokračovala i za prezidenta Husního Mubaraka,“ dodal arabista Macháček.
