Vojáci ve středoafrickém Mali provedli státní převrat
Vojáci v Mali provedli v zemi státní převrat. Po několika hodinách bojů s prezidentskou gardou dostali pod svou kontrolu prezidentský palác v Bamaku a zatkli několik ministrů. Ráno jejich zástupci vystoupili v televizi s prohlášením, že ukončili „nekompetentní režim“ v Bamaku.
Ohlásili také rozpuštění institucí a zastavení platnosti ústavy a vyhlásili zákaz vycházení. Vojáci se kromě hlavního města Bamaka vzbouřili také na základně ve strategickém městě Gao na severu země. Během povstání zajali několik vyšších důstojníků, které stále zadržují.
Pučisté ráno v televizi oznámili, že ustavili Národní výbor pro obnovu demokracie a státu a slíbili, že předají moc demokraticky zvolenému prezidentovi. Podle posledních zpráv uzavřeli hranice i malijský vzdušný prostor.
Důvody převratu v Mali vysvětlil zahraničněpolitický analytik ČRo Milan Slezák
Vzbouření vojáci na počátku převratu tvrdili, že chtějí vyvinout tlak na vládu, aby vyslyšela jejich požadavky. Mladí příslušníci armády jsou nespokojeni s tím, že vláda není schopná vyřešit konflikt na severu země s povstaleckými kmeny Tuarégů.
Tuarégové tradičně stojí v opozici proti centrální vládě a dlouhodobě usilují o nezávislost. Před konfliktem mezi armádou a povstalci, který se znovu rozhořel v lednu, uteklo podle OSN více než 172 000 lidí.
„Tuarégové si myslí, že by měli mít více práv a větší autonomii na centrální vládě. Vojáci si ale stěžují, že mají na boj proti nim málo zbraní. Tuarégové se zmocnili několika měst na severu a chtěli postupovat na hlavní město,“ vysvětluje zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu Milan Slezák.
Vláda podle povstalců také zanedbávala boj proti terorismu, čímž ale zřejmě nemyslí boj s Tuarégy, ale spíše místní odnož Al-Kaidy v islámském Maghrebu, která v této části Afriky působí, především pak v sousedním Alžírsku.
Převrat kritizuje hlavně organizace ECOWAS, která sdružuje sousední africké státy spíše nakloněné demokracii. Spojené státy a Francie povstalce výslovně neodsoudily, ale vyzvaly pouze k tomu, aby obě znepřátelené strany vyřešily své spory mírově. „Tam se možná promítá obava z radikálních islamistů, kteří bojují nejen proti malijské vládě, ale také proti Západu,“ upozorňuje Slezák.
O novém vojenském režimu v Mali nikdo nic neví, říká tamní novinář
Číst článek
Podle afrikanisty Vladimíra Klímy pučisté zřejmě nemají podporu celé armády: „Pravděpodobně narazili na odpor, už když dobývali prezidentský palác. Odhaduje se, že jeden prapor byl loajální vůči dřívějšímu prezidentovi.“
Povstání Tuarégů na severu Mali začalo na sklonku roku, když se k malijským nomádům přidali navrátilci z Libye a tisíce civilistů před násilnostmi uprchly.
„Je to zcela správná stopa, myslím, že do saharské oblasti pronikly nějaké části moderní výzbroje z Libye a že u Tuarégů, kteří měli s vládou dohodu už v roce 2009, posílila představa, že by jim bylo lépe, kdyby se mohli osamostatnit,“ míní Klíma a připomíná podobný vývoj v dalších zemích černého kontinentu:
„Tento proces není jen v Mali, viděli jsme rozpad v Eritrei, Somálsku, Súdánu. Také Libye dnes postrádá soudržnost a odstředivé tendence vidíme i v Nigérii. V Africe klidně může vzniknout několik nových států dřív, než se nadějeme. Je to charakteristické i pro jiné africké země – mladí muži nenacházejí civilní pracovní příležitosti, a když se chtějí nasytit, tak se nasycují se zbraní v ruce.“
Krize v Mali je podle něj hluboká – je tam poměrně nízká životní úroveň, která se ještě zhoršuje se suchem, neúrodou nebo s nízkými světovými cenami zemědělské produkce, ale také s populačním přírůstkem.
Mali sice patřilo posledních dvacet let ke stabilním zemím, afrikanista ale nevěří slibu, že předají moc demokraticky zvolenému prezidentovi.
„Nevíme přesně, jestli ti, co provádějí převrat, jsou dostatečně jednotní, jestli mezi nimi nejsou nějaké frakce. Převrat obyčejně nebere armáda do ruky proto, aby se ihned té moci zbavila. Moc armádě, jakožto organizované síle, chutná,“ varuje Vladimír Klíma.
