Jak zajmout jednoho člověka z vesnice? Tisíce vojáků cvičí v Bavorsku taktiky, které si běžně nezkusí
Čtyři tisíce vojáků, obrněná technika i vzdušná podpora z vrtulníků. V Bavorsku je cvičení jednotek z více než desítky zemí NATO. Akci hostí vojenský prostor Hohenfels, kde je zvláštní tréninkové středisko Spojených států. V nasazení jsou i jednotky české armády.
Střelba se po Hohenfelsu rozléhá jen občas, i to je ale záměr. Cvičení simuluje skutečnou válku. Někdy se čeká na úder protivníka, jindy se mu jde naopak naproti.
Poslechněte si reportáž zpravodaje Václava Jabůrka z vojenského cvičení v Bavorsku
„Teď jsme po akci, takže jsme unavení. Dáváme se dohromady a uvidíme, jaké budou další úkoly,“ popisuje pro Radiožurnál nejmenovaný příslušník 4. brigády rychlého nasazení. „Když dostaneme úkol, tak se přesuneme po vozidlech nebo pěšky a pak řešíme situaci, která tam je. Může to být nepřítel nebo zajištění křižovatky. Může to být cokoli,“ vyjmenovává, co je může čekat.
Jeho jednotka ale musí jen o pár chvil později řešit další problém. Fiktivní vesnice, do které Češi přijeli, je nakloněná spíš nepříteli. Transportér Pandur i nákladní Tatra proto odjíždí dál od domů, aby vojáci nevířili místní nálady.
„Vojáci musí řešit i takové věci, které na běžných cvičeních neřeší. A to najít cestu tak, aby splnili úkol, ale nezvyšovali napětí víc, než je nezbytně nutné. A aby svou bojovou sílu soustředili výhradně na ozbrojeného nepřítele,“ vysvětluje mluvčí brigády kapitán Vladimír Moravec.
Ve vojenském prostoru jsou nejen tisíce vojáků, ale také komparzisté, kteří hrají civilní populaci. Ať už lidi, co nadšeně vítají osvoboditele, tak třeba i takzvanou pátou kolonu.
„Vojáci musí řešit problémy hned na několika úrovních. Na nižším stupni výcviku se soustředí jen na jedno, třeba na střelbách sbírají body. Zasáhni a znič. Ale v reálném světě to tak nefunguje. Tady třeba musí přijet do vesnice a zajmout jednoho místního. Když to ale udělají na sílu, tak si znepřátelí zbytek obyvatel. Zkrátka je postavíme před operační úkol, který musí vyřešit,“ dodává kapitán Harold Shorter z americké armády, která celý vojenský prostor spravuje.
Českým vojákům velí na cvičení brigádní generál Jiří Líbal. Spojenci jsou prý s jeho jednotkami spokojení. „Sami sebe dost podceňujeme. A to asi není potřeba. Díky výcviku, který máme, a jak cvičíme, tak vidím, že jsme na velice dobré úrovni. A tak to i naši partneři vnímají,“ hodnotí.
Ve cvičení jde o boj aliančních zemí proti fiktivnímu útočníkovi. Podle generála Líbala se ale do podoby operací odrazily i poznatky z dění na Ukrajině.
„Válka nám ukázala, jaké jsou moderní trendy vedení války. I když ta válka je specifická kvůli tomu, že Ukrajina není plnohodnotným oponentem v oblasti letectva. A má určitá omezení. Ale minimálně nám to ukazuje, na co je potřeba se víc zaměřit,“ vysvětluje.
Podle amerického kapitána Shortera se asi ještě do roku 2018 trénoval spíš boj proti partyzánům. Potom se ale přešlo k cvičením s vyrovnaným soupeřem.
„V Iráku a Afghánistánu bylo víc klasického boje v zastavěném terénu. A měli jsme jasnou přesilu. My měli vzdušnou podporu, protivník ne. Vedli jsme elektronický a kybernetický boj, protivník ne. Měli jsme tanky, protivník ne,“ přibližuje kapitán.
„Doktrína vyvážených sil je jiná. Do boje musíte dávat mnohem víc, protože váš oponent má ty samé prostředky. Tady si ověřujeme, jak nakládat s našimi možnostmi, a zároveň je vystavujeme tlakům, které by jim v případě skutečné války hrozily. Třeba když bude mít nepřítel něco, co my nemáme. Anebo provede něco neplánovaného. Trénujeme, abychom se měli nad čím zamyslet,“ uzavírá Shorter.
