Polsko má za sebou dramatickou volební noc. První exit poll naznačoval vítězství liberála Rafała Trzaskowského, později se šance obrátily ve prospěch konzervativně pravicového Karola Nawrockého, za nímž stojí Právo a spravedlnost. Dokázal zapůsobit na voliče z venkova i menších měst, hlasy získal u mladých voličů. „Jde to ruku v ruce s tím, jak se mladá generace obrací k pravici a krajní pravici,“ říká pro iROZHLAS analytik Jakub Jaraczewski.

Rozhovor Varšava 17:35 2. června 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

První odhady šly ve prospěch Trzaskowského, podle druhého exit pollu zveřejněného okolo nedělních 23.00 pak vedl Nawrocki, což se nakonec po sečtení všech hlasů potvrdilo. Co všechno jej k vítězství dovedlo?
Jde o obvyklé přeceňování liberálních kandidátů a podceňování těch pravicových, což v Polsku vídáme už dlouho. Jinak řada lidí, tradičně voliči Práva a spravedlnosti, také odmítá na dotazy v exit pollech odpovídat, i když je to anonymně.

Pravděpodobně potrvá několik dní, než bude k dispozici celková analýza, nicméně z toho, co jsem viděl, Nawrocki stejně jako Andrzej Duda v roce 2020 lépe vystupoval vůči vesnicím a malým městům. Jediná oblast, v níž se Trzaskowskému vedlo lépe než Nawrockému a oproti volbám před pěti lety, byly hlasy ze zahraničí.

Podíváme-li se na rozložení voličů, Nawrockého volil hlavně venkov a lidé s nižším vzděláním, Trzaskowského zase občané z větších měst, vysokoškoláci, ženy, podnikatelé. Čím vším dokázal Kaczyńského kandidát dané lidi přesvědčit?
Má to několik faktorů. Nawrockého volili mladí v kategorii 18–29 let, což jde ruku v ruce s tím, jak se mladá polská generace obrací k pravici a krajní pravici. Trzaskowski největší úspěch zaznamenal u generace X a mileniálů. Podíváte-li se pak na mapu, na první pohled vidíte, že v západní části Polska obvykle lidé volí liberálně, na východě zase konzervativně.

A pak jsou zde samozřejmě velké rozdíly mezi preferencemi velkých města a venkova. To celé je něco, co jde v souladu s celým regionem, ne-li s celou Evropou. Ve větších městech žijí lidé liberálněji a podporují spíše centristické kandidáty, venkov se zase stává více konzervativním a pomyslné nůžky se rozšiřují. Hlavně bych ale řekl, že Nawrocki jednoduše vedl lepší, konzistentnější kampaň a lépe dokázal oslovit své cílové skupiny.

V čem přesně se mu dařilo zaujmout právě mladé voliče?
V mnoha aspektech. Především jde o lidi, jimž chybí zkušenost s érou Práva a spravedlnosti, minimálně v ní nežili jako nezávislí a ekonomicky soběstační, znají ji jako děti, teenageři.

Také více brojí proti establishmentu a jdou spíše za politiky nabízejícími velké změny. A to momentálně chybí, Tuskova vláda v podstatě opakuje stejný postup, jaký zastávala dříve, tedy postupné, menší kroky, nic razantního. Zdá se, že mladí tak chtějí vidět ambicióznější přístup.

Opomíjená levice

Zůstaneme-li ještě u mladé generace, na její velkou část v prvním kole zapůsobil kandidát krajní pravice Sławomir Mentzen, jenž nakonec skončil třetí. Veřejně nikomu podporu nevyjádřil, čím si ale Nawrocki nakonec získal velkou část jeho voličské základny?
Dalo se očekávat, že většina z ní dá hlas Nawrockému. Trzaskowski a Tusk podle mě udělali tu chybu, že vynaložili tolik úsilí a energie právě na to získat voliče krajní pravice, což se nestalo, a riskovali tím, že ztratí levicové voliče Adriana Zandberga či Magdaleny Biejatové.

6:43

Expert: Nawrocki se zčásti distancoval od opozice. A jeho skandály krajní pravici nevadí

Číst článek

Osobně znám několik lidí, jež v prvním kole hlasovali právě pro Zandberga, a v tom druhém volit nešli, neboť je odradilo, jak moc se Trzaskowského kampaň zaměřovala na krajní pravici a přešla levicové a krajně levicové voliče.

Tusk je bral jako samozřejmost a čekal, že ať udělá cokoli, stejně jeho kandidáta budou volit, neboť alternativa je pro ně mnohem horší. V mnoha ohledech to funguje, vždy se ale najde skupina nespokojených lidí, a v takto těsných volbách se počítá každý hlas.

Celé je to pak součástí jakéhosi cyklu, který v poslední době vídáme nejen v Polsku, kdy se středoví politici snaží oslovit podporovatele krajní pravice, přejímat její hlavní body a přitvrdit ohledně migrace a dalších témat. Novou podporu tím ale nezískávají, a naopak krajně pravicovým stranám zvyšují dosah.

Podobnou situaci jsme viděli i v Německu, když se CDU skrze zpřísnění migrační politiky snažila přilákat voliče AfD. Vypadá to jako konzistentní trend, z něhož se politici stále nejsou schopni poučit.

Je podle vás pravděpodobné, že politici jako Mentzen budou v Polsku přitahovat stále více voličů, a stávat se tak jednou z alternativ pro ty, kteří nechtějí volit nikoho, kdo jim bude připomínat establishment?
Ano, myslím, že Mentzenovi a Konfederaci se bude dařit si udržovat silnou podporu. Budou mít hlasy těch, kteří nejsou spokojení se současnou vládou, ale zároveň nechtějí ani tu Práva a spravedlnosti.

V jistém slova smyslu z toho vyznívá i něco dobrého, respektive to, že Polsko není rozděleno mezi dvě politické strany a lidé mají i alternativy. Problém je ale samozřejmě v tom, že ona alternativa je krajně pravicová a nabízí dosti znepokojivé představy o tom, jak zemi spravovat.

Volby v roce 2027

Předseda Práva a spravedlnosti Kaczyński u Nawrockého vsadil na stejnou taktiku jako před deseti lety s Andrzejem Dudou. Jak dokázal, že se mu opět vyplatila?
Právo a spravedlnost dokáže lépe oslovit lidi z dělnických profesí a ty z malých měst a vesnic. Její kandidáti se tváří jako někdo, s kým se můžete ztotožnit. Tuskově straně se toto tradičně nedaří, kandidáti mají problém být autentičtí, těžce se jim shazuje elitářská image příslušníka střední nebo vyšší třídy žijícího na jiné planetě než průměrný volič.

Duda i Nawrocki každopádně jsou další tváře establishmentu, Právo a spravedlnost je ale velmi dobrá v tom, že je vykresluje tak, abyste se s nimi mohla ztotožnit jako s někým, kdo třeba rovněž zažívá různé problémy, selhání a podobně. V kampani takovýchto případů ostatně bylo hodně, od Nawrockého bytové kauzy po historky o rvačkách fotbalových chuligánů.

A nefungovalo to, akorát jej to v jistém smyslu učinilo ještě podobnějším třeba kamarádovi účastnícímu se fotbalových bitek, u něhož ačkoli nesouhlasíte s tím, co dělá, stejně s ním trávíte čas. Trzaskowski se jim oproti tomu zdá jako někdo, kdo si sedí v teplém křesle a je z úplně jiného světa.

Když to shrneme, která skupina tedy ve volbách rozhodla?
Voliči z venkova a malých měst a ti nejmladší. Tuskova Občanská platforma tam sice skrze místní politiky i spolupráci s agrární Polskou lidovou stranou měla docela dobré postavení, nyní se ale v daných oblastech rozšiřuje vliv Práva a spravedlnosti prezentujícího se jako zástupce lidí, kteří už mají dost toho, jak se na ně ti z Varšavy dívají svrchu.

Co bude výsledek právě pro Právo a spravedlnost znamenat? Strana se držela dlouho u moci, nyní se ale na vládu kouká z opozice. Bere to tedy jako takovou řekněme vzpruhu?
Určitě ji to „oživí“ a pravděpodobně vítězství využije k tomu, aby jí usnadnilo výhru v parlamentních volbách za dva roky. Bude mít prezidentský palác, Nawrocki si tam ze strany přinese lidi, jimž Kaczyński důvěřuje. Někteří politologové poukazují i na to, že by se mohla pokusit o předčasné volby.

Jsou tu ale i tací, podle nichž situace povede k pravému opaku a Kaczyński bude čekat co nejdéle, aby Tuskovu vládu „vyždímal“ tím, že jí Nawrocki bude blokovat, co půjde. Na to pak Právo a spravedlnost vyšle zprávu, že chtějí-li lidé kabinet, jenž věci dotahuje do konce, musí volit ji, protože jen s ní bude prezident ochoten spolupracovat.

Vzkaz pro Ukrajinu

Můžeme tedy, jak již mnozí pozorovatelé nastiňují, očekávat, že domácí politickou situaci bude nadále charakterizovat kohabitace, v podstatě patová situace?
Vláda bude mít s novým prezidentem mnohem horší vztah než s Dudou vzhledem k mnohem užší Nawrockého spolupráci a vůbec jeho závislosti na Právu a spravedlnosti. Duda se už také žádných voleb účastnit nemůže, v podstatě si tedy může dělat, co chce, Nawrocki ale za pět let může kandidovat znovu a stranickou podporu tedy potřebuje.

Nawrocki bude směřovat prozápadně. Česko a Polsko by měly pokračovat ve spolupráci, věří Pavel

Číst článek

Druhá věc je, že se pravděpodobně zcela zastaví reformy v několika oblastech včetně právního státu. Nedomnívám se, že by Nawrocki podpořil nějaký návrh zákona na reformu soudnictví.

Zatřetí také očekávám mnohem větší pnutí v zahraniční politice. Duda s Tuskem, byť občas dost bouřlivě, v dané oblasti spolupracuje. Nawrocki je velkým fanouškem Trumpa a kromě toho má v zahraniční politice několik velmi odlišných názorů, což může být pro vládu problematické.

Jak bude nyní Polsko vnímat mezinárodní scéna? Nawrocki je, jak jste zmiňoval, velkým podporovatelem Trumpa, Trzaskowski byl zase i vzhledem ke své unijní kariéře výrazněji proevropský…
S Nawrockim podle mě přijde značné napětí ohledně jeho odlišného přístupu ke Spojeným státům, dále euroskepticismus i rozdílné politiky vůči Ukrajině. Dny, kdy ji Kaczyńského strana výrazně podporovala a Morawieckého vláda kritizovala Francii či Německo za to, že v otázce podpory Kyjeva nečiní dost, jsou pryč.

Nyní místo toho zacílí spíše na protiukrajinské nálady, rostoucí únavu z přítomnosti uprchlíků i pomoci napadené zemi. To povede ke konfrontací mezi prezidentem a vládou v mnoha oblastech zahraniční politiky, byť ten v ní příliš mnoho nástrojů nemá a jeho role je zde spíše reprezentativní než praktická. Stále ale ponechává dost prostoru neshodám.

Můžeme tedy říci, že pro Ukrajinu Nawrockého vítězství dobrou zprávou nebude?
Rozhodně, už se svými protiukrajinskými názory nechal slyšet, mluví i s lidmi, kteří zdůrazňují napětí mezi Polskem a Ukrajinou z dob druhé světové války a tak dále. Praktická stránka jde ale hlavně za vládou a Radosław Sikorski je jeden z jejích nejschopnějších členů, tudíž myslím, že si s tím nějak poradí.

Zahraniční politika a podpora Kyjeva byla každopádně v Dudově přístupu jednou ze světlých stránek, s tím by ale nyní z hlediska prezidentské role mohl být konec.

Konec duopolu?

Přejdeme-li ještě k dalším tématům, názory Nawrockého a Práva a spravedlnosti ohledně protipotratové politiky, práv LGBTQ+ a tak dále jsou jasné, Tuskova vláda je v případě slibovaných reforem v patu. Mají liberálně smýšlející Poláci nyní vůbec nějakou naději na změnu?
Myslím, že pro ně jde bohužel o takový velmi temný začátek, žádné výhledy k výrazné změně se nenabízí. Návrh zákona o registrovaném partnerství patrně nikdy nespatří světlo světa, alespoň v té současné podobě, a řešení otázky potratů bude možné pouze prostřednictvím určitých „soft“ politických změn, vydáváním směrnic pro státní zástupce a lékaře a snahou o zmírnění právní situace.

Ohledně interrupcí sice došlo k mírnému zlepšení, celkově to ale vyžaduje legislativu a zrušení rozhodnutí ústavního soudu, o čemž pochybuji, že v dohledné době nastane. Dokud tedy v prezidentském paláci bude Nawrocki, nevidím žádnou možnost změny.

Ještě bych se krátce zastavila u Trzaskowského. V prvním exit pollu vydaném bezprostředně po uzavření volebních místností vedl a prohlásil se za vítěze. Kde se v něm vzala ona jistota, případně to prostě byla jen okamžitá radost? Přeci jen musel vědět, že sčítání bude dlouhé a konečný výsledek se ještě může měnit…
V podstatě neměl moc co ztratit, jeho politická kariéra končí. Zůstane starostou Varšavy a neřekl bych, že se dostane do vlády, i když na druhou jsme už kolikrát byli svědky velkých politických comebacků. Když se prohlásil vítězem, nejhorší, co se mu mohlo stát, bylo, že jej někdo akorát zkritizuje za ukvapenost. Myslím, že do toho šel jednoduše stylem buď, anebo.

Výsledek byl velmi těsný, rozhodlo 370 tisíc hlasů. Co to vypovídá o polské společnosti?
Poláci jsou extrémně polarizovaní, ale také extrémně politicky motivovaní. Volební účast byla velmi vysoká, stejně jako v parlamentních volbách v roce 2023. V posledních řekněme dvaceti letech se pohybovala pod padesáti procenty, a když se dostala nad, považovalo se to za úspěch.

Trzaskowski dominoval velkoměstům i povodňovým regionům. Nawrockého k vítězství ale dovedl venkov

Číst článek

Dnes jsme již podruhé na účasti přes sedmdesát procent, což je podle mě, pokud jde o neděli, to nejlepší poselství, tedy že Poláci politiku sledují a demokracie a volby jsou pro ně důležité. Přináší to i naději, že se výsledky dalších voleb mohou lišit.

Může se nyní podle vás roztříštěnost společnosti ještě umocnit?
Řekl bych, že ano, i když zde už naštěstí nemáme duopol dvou stran, jenž přerušil výrazný úspěch Konfederace a několika menších stran. Rozhodně ale Polsko pořád zůstává rozdělené na dva rovnocenné tábory, jeden progresivní a druhý konzervativní, což značně ztěžuje budoucí řízení země.

I kdyby totiž ve volbách zvítězila jen jedna strana, polovina země bude pořád zastávat zcela jiné názory. A to se pak zhoršuje tím, když se stranická politika soustředí na své lídry a jejich myšlenky, a nikoli na nějaký univerzálnější koncept umožňující spolupráci.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít